[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Intergalaktická pecka! Tak takhle nějak bych přirovnal své pocity po narození dcery Madlenky. Porod zůstane v mé paměti jako jeden z nejsilnějších zážitků života. Trval dvacet minut, na rozdíl od Vlastíka, který nás trápil celkem patnáct hodin! Celou tu dobu jsem trávil se ženou na sále, vůbec to nebyla procházka růžovým sadem.
Chlapská pomoc u porodu je ale spíš symbolická, vše musí vybojovat žena. Moje žena si sama přála, abych s ní byl celou dobu, a tak jsem rád, že jsem si to mohl zažít. A zodpovědně říkám, že porod klasickou cestou je mazec. Velký mazec… Vím ale jednu důležitou věc: moje žena Majda je moc statečná a já jsem na ni moc pyšný.
Vůbec nejsem proti, když otcové pomáhají s výchovou, je to přece dítě obou rodičů! Myslím si také, že ženě porodem miminka svět a život nekončí. I muž by si měl všechno vyzkoušet, třeba koupat mimi ve vaničce je pro mě super zážitek. Přebalovat, krmit a uspávat by měl každý táta umět už jen z toho důvodu, aby dal ženě důkaz o tom, že když odejde s kamarádkou na kávu, bude o ratolest skvěle postaráno.
Chci být kamarád našich dětí, ale občas se hlas zvednout prostě musí. Jsou přece pravidla, která platí a platit budou. S Majdou naše děti rozmazlujeme do jisté míry oba, ale snažíme se, aby všeho bylo s mírou, takže sem tam i zařvu jako Tarzan. Ovšem když od své šestileté dcery slyším větu, která začíná: „Tatínku můj milovaný…,“ vím, že právě asi velmi nutně potřebuje nějakou panenku. S největší pravděpodobností ji dostane, ale musí si ji zasloužit a „vybojovat“.
To náš Vlastík se úplně vymyká. To, co umí on, neuměl a neumí nikdo z blízkého okolí. Ve třech letech miluje kromě aut i písmenka abecedy, která poskládá vedle sebe a čte, česky a anglicky. Plynule počítá česky a anglicky do 100. A umí už i geometrické tvary, taky anglicky. Ale nemyslete si, tohle do něj netlačí ani žena, ani já.
Velmi často nás dostávají také jejich hlášky, stejně jako jejich vzdor a zarputilost. Baví mě je pozorovat, jak si hrají, komunikují s kamarády, jak je baví koníčky. Dostávají mě pořád a doufám, že to v tom dobrém smyslu slova bude trvat dlouho. Coby starostlivého tátu mě pochopitelně dostávají i jejich zranění, bolesti, nehody nebo návštěvy pohotovosti. Několikrát při našich dětech stáli všichni svatí a za to jim moc děkuji. Znají to všichni rodiče, stačí vteřina a…
Madlenka vychází s Vlastíkem skvěle, což nás těší. Jako starší na mladšího občas žárlí, to pak přichází vendeta směrem k bráchovi. Najednou se mu ztratí písmenka nebo spadnou ze stolu anebo, samozřejmě „náhodou“, mu sestra stoupne na ruku nebo na auto, se kterým si zrovna hraje. Ale to k dětem patří. Jinak by Majda bráchu stále objímala a pusinkovala. Někdy je dojemné, jak táhnou spolu za jeden provaz, jak se respektují a pomáhají si. Tyto chvíle ovšem pravidelně střídají výměny názorů formou oko za oko, zub za zub… Zastávám názor, že občas je malého výchovného „pohlazení“ přes zadek potřeba. Než třicet vět, stačí jedno a účinek je daleko větší. Ovšem bít děti jako žito taky není to pravé ořechové.
Kdybych měl vzpomenout na své dětství, napadají mě jen samé hezké vzpomínky. Mám skvělé rodiče a základ výchovy je v mé vlastní rodině myslím stejný, i když v současné době je vše jaksi volnější, což mnohdy není ku prospěchu věci… Kdybych měl odpovědět, jaký jsem táta, musím říct jediné: Nejsem dokonalý.
O to víc se snažím si vychutnat ty chvilky, když jsme spolu, a vystřídat ženu, která má svatou trpělivost a výdrž. Co ale rozhodně nezanedbáváme, je četba. Máme doma snad všechny knižní dětské novinky.
Madlenka kromě knih miluje také pohyb a kolektiv. Chodí cvičit na skvělé hodiny do The Little Gym, sama si zvolila balet v Tančírně. Skvěle kreslí a taky ji baví keramika. Vlastík taky cvičí, ale to ho moc neba. Miluje projížďky na kole a moc rád ujíždí tátovi zběsilým tempem. Co však milují oba, je koupání a bazén!
Nejsem přítelem toho, aby děti trávily hodiny u tabletu a chytrého telefonu, ale dobu a vývoj nezastavíš, takže sem tam v ruce přístroje mají, umí je skvěle ovládat, rozhodně u nich ale nesedí celé dny.
Jako rodič jsem pyšný, že naše dětí pijí vodu a nepreferují sladké limonády a podobná dětská lepidla. Malá ani příliš neholduje čokoládám a sladkostem. Bábovkou a buchtou od babičky ovšem nepohrdne nikdy a svíčková a palačinky, to je její největší láska. Vlastík to má jinak, miluje čokoládu a rád by ji i obědval a večeřel, což jako rodiče pochopitelně nedopustíme.
Se ženou naštěstí táhneme za jeden provaz, občas se sice vyskytnou trochu jiné úhly pohledu na věc, ale dialog a výměna názorů vše vyjasní. Jak si naše ratolesti malují budoucnost? Vlastík je na to ještě malý a Madlenka by chtěla být baletkou, gymnastkou, modelkou a k tomu maminkou s šesti až dvanácti dětmi :-) Nutno ale říct, že když je se mnou na návštěvě v Rádiu Impuls a kouká na vysílání, často vidím, jak jí svítí oči, i když mluvit do mikrofonu ještě nechce. Když jsme v divadle zkoušeli pohádku, byla moc šťastná, že se mohla stát součástí děje.
Sem tam samozřejmě přeletí pusinka mezi tatínkem a maminkou, a to naše děti září jako dvě slunce. Malá se často ptá, jestli se budeme s maminkou „kutálet“. Jde o výraz pro milování, podle jednoho dětského televizního pořadu, kde se dotyční vždy při aktu kutálí :-)
Rodiče nesmí posílat lásku jen k dětem, musí myslet i na sebe. Protože spokojení rodiče rovná se základ úspěchu. Být občas sám/sama taky přece není k zahození. Táta chce hrát fotbal, jezdit na motorce, maminka ráda uvidí kamarádky, zacvičí si a zjistí nové trendy v oblékání, no ne? Ale já si přeju jednu jedinou věc: Chci šťastné děti, které bude bavit život. Jejich kvalitu štěstí nechci určovat hodnotou daru a exotikou cesty. Chci, aby se uměly poprat a bojovat v rámci pravidel, a pak se radovat. Opravdu radovat!
Foto: Profimedia.cz