[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když se vám narodí dcera, všechno se zdá o tolik jednodušší. Když si nevíte rady, stačí si vzpomenout na vlastní dětství, zážitky, vzpomínky a zkušenosti. Většinou rozumíte tomu, proč se chová a jedná zrovna tak, jak to aktuálně předvádí. Chápete její myšlenkové pochody, protože i malá slečna je prostě žena a její způsob uvažování, nálady i záliby jsou vám blízké a srozumitelné. Jenže jak na syna? Pokud jste vyrůstala s bratrem (ještě lépe rovnou s několika), máte velkou šanci, že vás alespoň některé záležitosti a zvláštnosti, které budete muset řešit při výchově, tolik nepřekvapí, nevyděsí a nevynervují. Na co je dobré se připravit a s čím počítat v případě, že jste hrdou majitelkou potomka mužského pohlaví? Ano, je to jiné, také ale dobrodružné, akční a leckdy i hodně zábavné, tak se nenechte vykolejit. Existují prostě věci, se kterými, ač o to budete usilovat sebevíc, nic nenaděláte. Které to jsou?
Máte to marné, ať už vybavíte dětský pokojíček sebedokonalejšími a genderově „vyváženými“ hračkami, aby mělo dítě z čeho vybírat a všestranně se rozvíjelo (podle odborných příruček), stejně nezabráníte tomu, aby se u vás doma množily závodní auťáky, náklaďáky, lodě, vláčky, pásové bagry, tanky a letadla rychlostí blesku. A budete je nacházet všude. Včetně botníku, dřezu, záchodové mísy i knihovny. Koleje povedou důmyslně přes půlku domu, z ložnice až pod kuchyňský stůl včetně několika mostů, tunelů a výhybek, takže běda, když o některou součást jen nepatrně zakopnete! Totéž platí o kreativně sestavených závodních autodráhách. A jelikož malí kluci zbožňují cokoli, co letí, plachtí, padá nebo bourá, budete se muset naučit bravurně vyhýbat svištícím předmětům ve výšce očí. O „omlacování“ dřevěného nábytku ani nemluvě.
Nezastaví se. Nikdy. Ani na chvilku. Od okamžiku, kdy vletí ve čtvrt na šest ráno do vaší postele, a přitom všem spěchu vám přišlápnou hlavu a nakopnou žebra, do chvíle, než večer doslova omdlí únavou (kterou se ovšem do poslední vteřiny před kómatem statečně snaží přemoci), jsou v pohybu. Někdy se může zdát, že disponují více rychlostmi než poslední model mercedesu. Pozor, týká se to už batolat. V jedné vteřině je vidíte, jak sedí na podlaze a hrají si způsobně s chrastítkem, než ovšem otočíte hlavu, sápou se na jídelní stůl nebo padají ze sedačky. Nesnažte se je zpomalit. To vy se holt budete muset naučit zrychlit tempo. A poskytovat jim podněty, motivaci, cíle a navíc povzbuzovat, aby smysluplně využívali všechnu tu záviděníhodnou energii, kterou v sobě mají. A k tomu si pořiďte kvalitní tenisky!
Není žádným překvapením, že kluci si hrají se svým penisem prakticky od narození. Je to naprosto normální a není třeba se tím nijak znepokojovat. Smiřte se s faktem, že ruku na něm bude mít váš chlapeček položenou v jednom kuse. Brzy začne zkoušet, co všechno jeho „hračka“ dokáže, a je zcela přirozené, že mu to bude příjemné. Tudíž tuto činnost bude praktikovat často a rád. Na místě je pouze vysvětlit, že by podobné „zábavy“ měly probíhat v soukromí. Nikoli na ulici, v autobuse nebo ve školce. „Je velkou ironií, že jediný okamžik, kdy náš šestiletý syn nemá ruku na svém penisu, je ten, kdy se jde vyčůrat na záchod. A to by se zrovna dost hodilo, aby si ho rukou přidržel a lépe díky tomu mířil. Samozřejmě se pak netrefí a mě čeká úklid,“ říká s úsměvem Klára, maminka Samuela (6) a Terezky (8).
Jedna skvělá zpráva. Na rozdíl od náročných holčiček, které většinou trvají na bohatém šatníku, nacpaném sukýnkami, šatečkami, legínkami a svetříčky ve všech barvách a s nejrůznějšími druhy volánků, třpytek či obrázků včetně sbírky botiček (outfit malé princezny musí přece dokonale ladit), se synem v tomto ohledu dost ušetříte. Nakupování oblečení bude hračka, stačí dvoje kalhoty, tepláky, pár triček a tenisky. Všechno se dá kombinovat se vším. Navíc každá máma kluka brzy zjistí, že nabídka v chlapeckých odděleních obchodů bývá, oproti té holčičí části, dosti omezená. A bonus navíc, kluk si většinou nechá obléci to, co mu vyberete, a obejde se to bez zbytečných cavyků.
Vyplatí se včas zjistit, kde se v okolí vašeho bydliště nachází nejbližší chirurgická ambulance nebo nemocnice s pohotovostí. Kluk je zkrátka živel a nedá se ničím zastavit. Do všeho jde naplno a (často doslova) po hlavě, v jednom kuse někde skáče, někam leze, někde visí, šplhá po výškách, přelézá ploty, zdolává překážky. Myslete na to, že když se na jednom místě nachází váš syn a zároveň konferenční stolek, trampolína, odložená lopata nebo sekyra či třeba „jen“ hromada kamení, kouká z toho zásah chirurga a pár stehů. Ale žádný strach, časem se vycvičíte a dokážete předvídat potenciální rizika a eliminovat nebezpečí. Když už se nějaká nehoda stane, neobviňujte se. Ohlídat a kontrolovat úplně všechno není v silách žádného rodiče.
Na podlaze. Na zdi. Na koberečku. Za záchodem. Po celém sedátku i poklopu. Protože tak jednoduchý úkon, jako naučit se sedátko zvedat, je pro chlapečky z nějakého důvodu většinou zcela nad jejich síly. Považují takovou maličkost za zbytečnou a neztrácejí s ní čas. My ženy zřejmě nikdy nedokážeme pochopit, co je tak náročného na tom, nasměrovat vše potřebné do poměrně velké záchodové mísy. A venku je přitom tak neuvěřitelně snadné stáhnout kalhoty a počůrat kdejaký strom v parku. Tam se strefí vždycky. Tak proč musí být proboha několikrát denně postříkaná celá toaleta močí? Nikdy to neskončí! Jediná věc, která se změní s tím, jak váš chlapeček poroste, bude množství, intenzita a tím pádem „širší rozptyl“ a větší rozsah škod. Rada? Mějte v pohotovosti hygienické vlhčené ubrousky. Nejlépe nějaké s příjemnou vůní magnolie nebo levandule.
Nemělo by vás nijak zvlášť překvapit, když se váš roztomilý miláček začne projevovat poněkud nevhodně, ztřeštěně a rozjíveně. I když se snažíte výchovně působit sebelépe, úzkostně hlídáte svůj slovník a chráníte dítko před veškerými „negativními“ vlivy okolí, jakmile překročí práh mateřské školky, nestačíte se divit. Co dosud neznalo a neumělo, to rychle dožene. Kamarádi ho ochotně a rádi poučí a budete možná fascinována, jaké nové poznatky a výrazy vám doma odprezentuje. A není náhodou, že nejchytlavěji a nejsnadněji se samozřejmě učí a pamatují sprostá slovíčka, nadávky a obzvláště v kurzu jsou říkanky a vtípky o „ho…“, prdech, zadcích, průjmech a vůbec všem „fekálním“. Budou dny, kdy budete svého drahého synáčka sledovat na hřišti mezi kamarády a nebudete věřit svým očím (a uším). Žádný strach, ta fáze jednou skončí. Takže až se jednou dozvíte, že ta večeře chutná jako „bobek“ a ten auťák na parkovišti je „posr…“, zhluboka se nadechněte a dělejte, že jste zničehonic ohluchla. Pokud se totiž budete rozčilovat (nebo naopak smát), dodáte tím inkriminovanému výrazu punc výjimečnosti a stane se tím oblíbenější. Snažte se tedy, pokud možno, udržet vážnou tvář a se svým nevšedním zážitkem se svěřte a od srdce pobavte přátele až večer na Facebooku.
Otec domlouvá dvěma bratrům, kteří se celí pomalovali
Jsou to malí velcí romantici! Všichni chlapečci nade vše milují a zbožňují své maminky. Jste pro mě modla, bohyně, nejlepší a nejdokonalejší žena pod sluncem. Tak si ty chvíle vychutnejte, nebudou trvat věčně. Ten pocit, když se vrátíte z práce domů a čeká vás uvítání jako slavnou rockovou hvězdu, milion pusinek, objetí a kytička k tomu. Nebo ta neodolatelně ušmudlaná a divoce barevná přáníčka a obrázky ze školky. Hlaďte své prince, mazlete, objímejte a pusinkujte, dokud vám to dovolí. Až přijde puberta, budete mít aspoň na co s láskou a něhou vzpomínat.