[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Už od úsvitu dějin si lidstvo velmi všímalo krásy i ošklivosti – ostatně dokládají to i první písemné zmínky, umělecké předměty a koneckonců i mnohé činny našich předků. Proč označujeme někoho za krasavce a jiného za šeredu, a kdo nám vlastně ona měřítka do nitra vetkl, je záhadou. Ať již tuto záhadu někdo vyluští, nebo ne, nehezcí lidé to měli a mají těžší, okolí je zkrátka již od dětství nepřijímá nijak nadšeně. Takový přístup se pak samozřejmě může odrazit v jejich vnímání sebe sama, v tom, jak vnímají svou hodnotu, svou cenu.
Nedávno jsem volala kamarádce do porodnice, blahopřála jsem jí k adrenalinovému výkonu, optala se na zdraví, pocity a hlavně miminko. Pavla mi vyrazila dech stručností odpovědi: „porod byl v pohodě, Vojta je ošklivý“. Nějak jsem nevěděla, co říct, zmohla jsem se pouze na obligátní, hlavě že je zdravý, hezký být nemusí, bude mít charisma po tobě.
Po pravdě řečeno na nějaký obšírnější komentář novorozence jsem se nezmohla ani při první návštěvě. Čekala jsem, že Vojta prostě bude typicky zmuchlané, třeba i trochu ušaté, ale nakonec docela roztomilé miminko. Jenže Vojtík byl opravdu ošklivý, a to se přeci o miminkách neříká! Vojta se ale naštěstí narodil té správné mamince; Pavla umí vše naprosto precizně, reálně a zdánlivě bez citu zhodnotit, med kolem pusy nemaže ani sobě ani druhým. Vždy víte, na čem u ní jste.
Jenže ta samá Pavla též umí úžasně milovat, odpouštět, je obětavá, a pokud potřebujete poradit, nebo pomoci, jste u ní v těch nejlepších a nejbezpečnějších rukách. Když vás pochválí Pavla, víte, že nemluví do větru. Vojtovi říká „bubáček“, a myslím, že z něj vychová opravdu charismatického chlapa, který nebude řešit, zda má vlas před uchem nebo za uchem či košili v tom správném odstínu modré.
Jenže ne všichni rodiče se umí postavit k realitě, tak jako Pavla. Maminky jsou v tomto směru poněkud ve výhodě; miminko 9 měsíců nosily ve svém těle, prožívaly ranní nevolnosti, první pohyby, zvládly náročný porod, a tak obvykle mají ke svému potomku již vytvořený silný citový vtah. Ano, sice mají i představy a očekávání, ale pravá mateřská láska umí vše dokonale zastínit.
Horší to může být v některých případech s tatínky. Ti dostávají vše zprostředkovaně z druhé ruky, pouto si často vytvoří, až když vidí, slyší a mohou si pochovat to, co jim bylo 9 měsíců ukryté a poněkud vzdálené. Pokud je realita velmi odlišná od očekávání, může být vztah k dítku narušený. Je smutné, jak z nás tlak doby, kdy je krása sama o sobě velmi cennou hodnotou, může udělat jedince nehezké a chudé uvnitř.
Velmi těžké to má i mrňousek – „bubáček“, kterého pánbůh (podezírám ho, že snad z nějakého závažného důvodu) poslal do rodinného hnízda Kena a Barbie zakládajících si na své dokonalosti – a najednou tohle! Krásná dvojice je postavená před syrovou skutečnost, dítě nelze reklamovat nebo s pomocí plastického chirurga vylepšit, dítě není zboží, jak jsou bohužel často vnímány vnadné slečny z časopisů. Miminko je, ač to zní jako omšelé klišé, obrovský dar – o tom by nám mnohé maminky, které roky nemohly otěhotnět, mohly dlouho vyprávět.