[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Celá rodina u jednoho stolu může i ve všední dny vykouzlit jiskřičku svátečního pocitu. Společné jídlo je pradávný rituál, většina národů a kmenů jídávala společně. Společné jídlo se nikdy neredukovalo pouze na „krmení těla“, ale mělo vždy i sociální rozměr – lidé si povídali, vzpomínali, domlouvali si obchody často jedli z jedné mísy, jednoduše byli spolu.
Vlastně už maličký kojenec u maminčina prsu přijímá s mlékem nejen potravu, ale i lásku a blízkost další osoby. Vždyť přeci: „Láska prochází žaludkem,“ říká staré české přísloví, asi na tom něco bude.
Dodávají jim totiž pocit jistoty, bezpečí a zakotvení v rodině. Některé jednoduché rituály malým dětem pomáhají lépe se orientovat v čase a prostoru a někdy jim dokonce usnadní překonat těžké chvíle (při usínání apod.).
„Děti se učí zejména nápodobováním. Ovšem pozor, není tolik důležité to, co jim v roli rodičů říkáme. Mnohem významnější je to, co skutečně děláme, jak se my sami chováme a jakým chováním reagujeme na různé jednání našich potomků. Děti často chování rodičů téměř kopírují,“ říká například dětská psycholožka Tereza Beníšková. Že se děti učí napodobováním tvrdí nejen odborníci ale i oblíbená staročeských přísloví.
Pochopitelně, že „puberťák“ nebude každý den kvílet nadšením nad společnou večeří, ale pakliže je to v jeho rodině po léta naprosto přirozené, bude s velkou pravděpodobností tuto společnou činnost přijímat zcela přirozeně. Společné jídlo se pak může stát během nelehkého období dospívání vzácnou chvilkou, kdy pubertální dítko pootevře svým rodičům dveře ke svému nitru, místo aby se zavřelo s mobilem a obloženou bagetou v pokoji.
„Snad všechny kamarádky, které k nám kdy dcery přivedly na přespání, se dcerám po čase svěřily, jak jim přijde skvělé, že každý den společně večeříme. Jedna jim dokonce říkala, že snad nikdy nevečeřela s oběma rodiči a sourozenci zároveň u jednoho stolu, a že jí je to vlastně moc líto. Této holčičce je 14 let a obvykle večeří sama u televize,“ svěřuje se například maminka Alena.
Vzpomínky na společně strávené rodinné chvilky u jednoho stolu, kdy byla vypnutá televize i počítač a všichni u stolu tu byli pouze jeden pro druhého, jsou v současnosti nedoceněným pokladem, jehož pravou cenu lze mnohdy vidět až ve stínu nejrůznějších rodinných krizí a těžkých situací. Je škoda si takový čas nechat uplynout mezi prsty.