[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Občas jsem už opravdu zoufalá. Náš pětiletý syn někdy působí doslova jako duchem nepřítomný. Jakýkoli úkol, který po něm vyžadujeme, i když se jedná o každodenní běžné činnosti jako třeba oblékání nebo čištění zubů, naprosto ignoruje. Mluvím na něj a připadám si, jako bych házela hrách na zeď. Dál si jezdí autodráhou, skládá puzzle nebo prohlíží knížku a nevěnuje mi absolutně žádnou pozornost. Většinou to dopadne tak, že začnu ječet, přestože se tomu snažím vyhýbat. Jenže to zkrátka někdy jinak nejde, abych ho probrala k životu, a když jednu věc opakuji popáté a stále mě ignoruje, mám pocit, že vyletím z kůže. Je to téměř každodenní boj, velmi vyčerpávající, co dělám špatně?
Edita (35), Tábor
Dětem se toho honí hlavou hodně a rodičovské požadavky mohu být na seznamu důležitosti až žalostně nízko. Mají odlišné priority než my, a proto nechápou, proč je tolik důležité, aby šly právě teď uklízet hračky nebo se koupat. Tajemstvím úspěchu, jak docílit toho, aby dítě dělalo, co chcete, je napojit se na něj a pečlivě mu naslouchat. Platí několik pravidel, která dokážou výrazně pomoci. Nezačínejte s ním mluvit, dokud vám nevěnuje pozornost. Skloňte se na jeho úroveň a jemně se ho dotkněte, podívejte se mu do očí a počkejte, až navážete oční kontakt. Pak teprve začněte mluvit. Snažte se zároveň používat méně slov, nerozmělňujte pokyny a informace do dlouhých a nezáživných vět. Když od potomka něco potřebujete, buďte struční a věcní, volte co nejméně slov.
Zkuste se na svět podívat pohledem svého dítěte. Kdybyste byla něčím zajímavým zaneprázdněna, věnovala se zrovna něčemu, co vás hodně baví a váš partner nebo kdokoli jiný vás „rušil“ dotazy nebo příkazy a nutil vás se vším okamžitě přestat a dělat něco úplně jiného, jak byste reagovala? Nejspíše byste se cítila frustrovaně a byla naštvaná. Nebo byste veškeré „řeči“ zvenčí jednoduše ignorovala! Proto vždy pomůže, když dítko ujistíte, že mu rozumíte a chápete, že je to pro něj těžké, ale jinak to jednoduše nejde. A co je více než důležité, vyvarujte se toho, abyste jen „štěkala“ příkazy nebo pokyny, snažte se udržovat konejšivý a vřelý tón hlasu, buďte přátelská a dejte dítěti možnost volby. Příklad? „Je na čase uklidit si ty rozházené hračky. Chceš to jít udělat hned, nebo za pět minut? Dobře, těch pár minut to ještě počká, ale pak už žádné dohady, platí?“
Proč dětem tak dlouho trvá, než zareagují na pokyn rodiče
Důležité je se neopakovat. Pokud jste se už jednou zeptala a nedostala odpověď, nikdy neopakujte stejnou otázku, dítě vám zjevně nevěnuje žádnou pozornost. Svým vlastním chováním mu ukažte, jak se stát pozorným posluchačem. Pokud chcete, aby vás potomek poslouchal, přestaňte dělat to, co právě děláte, a pozorně ho poslouchejte. Pokud sledujete televizi nebo kontrolujete mobilní telefon, zatímco vám dítě vypráví, co dělalo celý den ve školce, vytváříte tak nevědomky model toho, jak u vás doma probíhá komunikace.