[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Vezikoureterální reflux (VUR) - mnozí z vás si asi pod tímto hrozivě vypadajícím názvem nepředstaví nic konkrétního. Jinak jsou na tom ovšem maminky, jejichž dětem byla tato vada diagnostikována. Umí totiž pořádně znepříjemnit první roky života. Co to vlastně je? Jak vzniká a jak se léčí? Onemocnění je charakterizované jako stav, kdy dochází ke zpětnému toku moči z močového měchýře směrem do močovodu, případně až do ledviny. Za normálních okolností protéká moč močovými cestami pouze jedním směrem, a to z ledvin přes močové cesty k ústí močové trubice. Při VUR se vrací z močového měchýře do horních močových cest - do močovodu nebo až do pánvičky (širší část močových cest), která je napojená na ledvinu.
„Rozlišuje se 5 stupňů VUR -při prvním stupni se moč vrací jen do močovodu, při druhém do močovodu a pánvičky, ale nerozšiřují se močové cesty. Při třetím stupni se již rozšiřují horní močové cesty a čtvrtý a pátý stupeň už poškozuje tkáně ledviny“, vysvětluje MUDr. Vojtěch Láska, urolog z nemocnice v Kolíně.
Stává se poměrně často, že má batole teplotu, ale jinak nejeví příznaky žádné konkrétní choroby. Když teplota trvá více než tři dny, pak je na místě navštívit pediatra. Ten provede potřebná vyšetření, která by měla příčinu zvýšené tělesné teploty odhalit. V případě, že se k teplotě přidá časté močení a někdy i noční pomočování ve věku, kdy už to není běžné, pravděpodobně vás pediatr pošle na urologické vyšetření. Při takovýchto obtížích je totiž VUR jednou z možných diagnóz. U 30-50 % pacientů dochází snadno k močové infekci, protože se moč udržuje v močových cestách déle, než je obvyklé. Kromě toho mohou malého pacienta trápit ještě bolesti zad, ale to většinou pouze při čtvrtém či pátém stupni onemocnění. „VUR postihuje 0,4-1,8 % dětí, třikrát častěji dívky. Nejčastěji se zjišťuje u dětí mezi třetím až sedmým rokem života. Záleží ale na obtížích, které jsou s poruchou spojeny a dovedou pacienta k lékaři,“ připomíná MUDr. Láska.
Podle toho, jak vezikoureterální reflux u dětí vzniká, se specifikuje jako primární nebo sekundární. U primárního refluxu je příčinou špatné vyústění močovodu do močového měchýře, sekundární VUR je diagnostikován, pokud je porucha spojena s vyprazdňováním močového měchýře - tlak v močovém měchýři narůstá a z toho důvodu dochází k průniku moči z močového měchýře do horních močových cest.
To, že se u vašeho dítěte skutečně jedná o VUR, se pozná ze specializovaných vyšetření močového ústrojí. Základním je endoskopické vyšetření a rentgen močového měchýře. Dále se uplatňují izotopová vyšetření, jejichž výhodou je, že nepřinášejí pro pacienta žádnou radiační zátěž, a urodynamická vyšetření, která poskytnou obraz „chovaní“ močového měchýře při postupné náplni.
Na základě výsledků těchto vyšetření se stanoví způsob léčby, který závisí na příčině vzniku VUR konkrétně u vašeho dítěte, na stupni refluxu a v neposlední řadě na věku pacienta. „U nižšího stupně VUR dochází až u 80 % dětí předškolního věku k spontánní úpravě. Nutná je však snaha o udržení „sterilní moči“ dlouhodobým podáváním léku na infekci.
Pokud se ale moč vrací do pánvičky, v horším případě zasahuje až do ledvin, je nutná operace. Dříve se prováděla ve většině případů korekce, která spočívala v úpravě spojení močovodu s močovým měchýřem, v dnešní době se dává přednost vpravení látek na bázi kolagenu do oblasti ústí močovodu. Zúžení ústí pak zabrání návratu moči do močovodu,“ popisuje metody, jak si současná medicína poradí s VUR, MUDr. Láska. U sekundárního vezikoureterálního refluxu je nutné nejdřív řešit prvotní příčinu poruchy vyprazdňování močového měchýře. Potom postupují urologové při léčbě stejně jako při primárním VUR. Vyléčit a odstranit tuto vrozenou vadu je důležité jak z hlediska vyřešení opakujících se problémů se záněty močového měchýře či ledvin, které jsou doprovázené vysokými horečkami a je nutné léčit je antibiotiky, ale zejména proto, že se tím účinně zabrání nevratnému poškození ledvin.
=====Lilianka byla v nemocnici jako doma=====
Když se naše dcera narodila, byla naprosto zdravé děťátko. Od čtyř měsíců jsme s ní chodili plavat. Při jednom plavání, to jí bylo osm měsíců, Lili zmodrala a měla zimnici. Doma jsme jí naměřili teplotu 38,6. Šli jsme k naší lékařce, ale ta jí nic nezjistila, jen jí vzala krev. Teplota přetrvávala několik dnů, v krvi se nic nenašlo, proto jsme se rozhodli jet do naší okresní nemocnice. Mezitím už teplota stoupala, v nemocnici měla čtyřicítky. Vzali jí krev, moč, dali jí kapačku na zavodnění. Vidět svou malou dcerušku poprvé s kapačkou mě dost vystrašilo.
Manžel s námi byl pořád, jezdil do práce jen na skok. Výsledky ukázaly sepsi, podle lékařů dost vážný stav. Nasadili antibiotika, ale nemohli najít příčinu.
Přikláněli se k močovým cestám, ale když moč vyšla negativní, byli sami lékaři zaraženi. Čekali jsme, sráželi teplotu a stále nevěděli, kde je vlastně příčina. Za týden, když teploty přestaly, nás pustili domů. Diagnóza -nejasná!
Uběhl měsíc a jednu noc Lili velmi plakala. Změřili jsme jí teplotu - 39,8 0C. Okamžitě jsme jeli do nemocnice. Vzali jí moč a tenkrát se zjistil důvod všeho - silný zánět ledvin. Dali jí opět antibiotika a kapačku. Také nám řekli, že minule to byly také ledviny - urosepse.
Za další měsíc dělali Liliance rentgenové vyšetření MCUG. Bohužel rentgen ukázal oboustranný vezikoureterální reflux 2. a 3. stupně. Naše tehdejší nefroložka nám řekla, že je to vrozená vada a že ji má velmi mnoho dětí. Do té doby jsme tento název nikdy neslyšeli. Řekla nám, že třetí stupeň se neoperuje, operací se řeší pouze 4. a 5. stupeň. A že z toho vyroste… Podotýkám, že já ani manžel žádné problémy s ledvinami nemáme. Nefroložka nasadila Liliance léky, které musí brát denně. Začal výčet všech možných zákazů: konec plavání, žádné koupání v bazénech, žádné sáňkování, hlídat, aby neprochladla, maximální přísun tekutin, každé tři měsíce kontrolovat moč a hlavně důkladně umývat zadeček po každé stolici. Dva měsíce byla Lili v pořádku. Jeden večer se nám zase zdála horká a naměřili jsme přes 38 0C. Po těch dvou pobytech v nemocnici jsme tomu nechtěli uvěřit.
Za chvíli už to ale byly opět čtyřicítky. Na nic jsme nečekali a jeli rovnou do nemocnice. V moči byla znovu zjištěna silná infekce močových cest. Takže další antibiotika. Za pár dnů se k tomu ještě přidala střevní chřipka. Lili nejedla, jen zvracela a měla silný průjem.
Lilianka byla vždycky drobeček, ale tenkrát jí váha klesla až nebezpečně nízko. Ve 13 měsících vážila pouze 7,25 kg! Od té doby to bylo s její váhou jen horší. Téměř vůbec nepřibírala. Sotva dobrala antibiotika na infekci močových cest, za pár dnů dostala znovu ty hrozné čtyřicítky. Rozhodli jsme se jet do Brna na Dětskou kliniku fakultní nemocnice. Naše naděje tenkrát byly velké. Na klinice byli sice lékaři-kapacity, ovšem prostředí a chování personálu připomínalo dobu hlubokého socialismu. Tehdy jsem byla opravdu psychicky na dně a probrečela jsem tam několik večerů. Tentokrát měla Lili hnisavou angínu a další, v pořadí už čtvrtá antibiotika během půl roku. Vyšetřovali jí imunitu, dělali testy na celiakii kvůli její nízké váze, potní test na cystickou fibrózu, ale naštěstí bylo vše v pořádku. Když jí bylo o něco lépe, podstoupila další dvě rentgenová vyšetření, při nichž jí lékaři kontrolovali funkci ledvin. To bylo také v pořádku. Vysvětlili nám, že někdy to tak prostě u VUR může být, časté infekce, zvlášť u holčiček, protože mají kratší močovou trubici. Že už teď klidně může být zase dlouho bez problémů. Jeli jsme takto uklidněni domů a snažili se všemožně vyhýbat nemocným a jakýmkoli bacilům. Lili s námi vůbec nejezdila nakupovat, žádné supermarkety a místa s velkou skupinou lidí, žádní nemocní příbuzní a kamarádi. Každá viróza nebo nachlazení mohlo znamenat další infekci močových cest.
Čtyři měsíce Lili vydržela být zdravá. Bylo horké léto a v noci přišly zase ty obávané čtyřicítky… a ráno už febrilní křeče. Museli jsme ihned do nemocnice. Moč a krev ukázaly urosepsi. Už druhá během pár měsíců! Tohle už se nám vůbec nezdálo být ,,normální‘‘ a neustále jsme se ptali pana primáře na vysvětlení. Když jsme zmínili, že s ní klidně podstoupíme operaci, jen když se to vyřeší, řekl nám, že tohle na operaci není…. Snažili jsme se s tím tedy nějak vyrovnat a brát to jako ,,normální‘‘ věc.
Za pár týdnů jsme odjeli na dovolenou do Alp, moře u nás nepřicházelo v úvahu. Dovolená proběhla bez problémů, i když jsme měli neustálý strach, zda něco zlého v podobě horeček nepřijde.
Přišlo…. Ale to už jsme byli z dovolené deset dnů doma. Nejprve se to jevilo jako obyčejná viróza, napadl nás i růst zubů. Teploty přes 38 stupňů nám připadaly nízké v porovnání s těmi minulými vysokými horečkami. Bránili jsme se myšlence, že by to znovu mohly být močové cesty, ale moč jsme raději nechali zkontrolovat na pohotovosti - byla sobota.
Nález nebyl nijak závažný, ale nebylo to ani úplně v pořádku. Pro náš klid jsme jeli alespoň na konzultaci do nemocnice. Po poradě s panem primářem jsme se rozhodli zůstat na pozorování. Mysleli jsme, že druhý den půjdeme domů. Teploty ale stále stoupaly, třetí den už měla Lili zase námi tak nenáviděné čtyřicítky.
Ale tentokrát byl celý průběh mnohem horší. Horečky vůbec neklesaly, nasazená antibiotika nezabírala. Pan primář si vzal osobně Lili na starost. I jemu začínalo pomalu docházet, že šest hospitalizací během několika měsíců není až tak normální. Lékaři netušili, co přesně způsobuje ty vysoké horečky, moč neukazovala žádný nález, jen v krvi se prokázal zánět. Sám pan primář už konečně přiznal, že jsou z toho zmatení, neboť výsledky krve neukazují na nic určitého. Hodně nás vystrašil, když vyjmenovával nemoci, které by Lili mohla mít. Když už si ani lékaři nevěděli rady, jak jsme se pak měli cítit my rodiče?! K těm prvním antibiotikům přidali další, tentokrát přímo do svalu. Po pěti dnech plných vysokých horeček a strachu se Lili konečně začalo dařit lépe. Její tělíčko nadopované antibiotiky a vyčerpané z horeček, bylo slaboučké, už několik měsíců nepřibírala na váze a teď ještě více zhubla...
=====Obrat k lepšímu=====
Ke vší té smůle byla naše tehdejší nefroložka dlouhodobě nemocná. Rozhodli jsme se přejít k jinému nefrologovi - do Zlína. Z naší první návštěvy u paní doktorky jsme odjížděli naprosto nadšeni. Konečně jsme našli lékaře, který naše problémy nebral jako ,,normální‘‘! Paní doktorka nám skvěle vysvětlila celou problematiku VUR a hlavně, což jsme považovali za zásadní změnu, nasadila Liliance jiné léky. Doporučila nám pro ni probiotika (teď už víme, že jsou při VUR velmi důležitá) a brusinkové sirupy.
Od té doby neměla Lili jedinou infekci močových cest! Objednali nás na kliniku do Olomouce k podrobnějšímu vyšetření, přesněji cystoskopii. Tam nám urolog řekl, že bude nejlepší operace, protože šance, že reflux sám vymizí, je v případě Lili téměř nulová. A také dlouhodobé užívání léků je pro ni velká zátěž. Tak konečně jsme se dozvěděli něco konkrétnějšího…. Máme sice strach, ale doufáme, že operace to jednou provždy vyřeší. Vezikoureterální reflux není zase až tak závažné onemocnění, dá se úspěšně léčit, neumírá se na něj, ale dokáže dost škaredě potrápit. Myslím, že náš příběh je toho důkazem.