Maminka.czPraktické rady

Výchovné příručky – Více škody než užitku?

Kateřina Černá 16.  11.  2010
Výchovné příručky – Více škody než užitku?
Čekáte miminko a váháte, zda se v knihkupectví pustit do regálu s výchovnými příručkami? Některým budoucím maminkám načtené informace dodají sebejistoty, už vědí, kdy začít s příkrmy, jakou zvolit kosmetiku pro dětskou pokožku a jak se stravovat v šestinedělí. Jiné to naopak vyplaší, zvláště pokud narazí na nekonzistentní rady, které se v nejrůznějších příručkách objevují velmi často.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Knihy typu “ Čekáme miminko“ Vám mohou sloužit pro nějakou přibližnou orientaci, neměla byste však zapomínat na svůj mateřský instinkt, který Vám mnohdy radí nejlépe. Pokud přece jen po nějakých informacích zapátráte, je dobré brát je pouze orientačně, nikoliv jako dogma.

Dočtete se například, že dítě v jednom roce by mělo začínat s chůzí a s prvními smysluplnými slovy. Když však vidíte, že Váš prcek v tomto věku zvládá pouze jednu z těchto činností, rozhodně nepanikařte. Dítě vždy investuje energii do jedné dovednosti a až jakmile ji zvládne, může začít pilovat další, to už se však všude nedočtete.

Čtěte také: Pozor, rodina v rekonstrukci!

Hana, dnes matka tří dětí, vzpomíná, jak se u svého prvního dítěte nechala příliš ovlivnit tehdy komunistickou výchovnou příručkou. „Přečetla jsem si, že by se dítě mělo ve třech měsících umět za ručičky přitáhnout do sedu, tak jsem své miminko takto co pět minut tahala, abych si mohla odškrtnout další splněný úkol v tabulce. Kdybych tento čas využila na hraní a mazlení, udělám lépe. Teď to vím, ale tehdy jsem si myslela, že dělám pro dítě to nejlepší, když postupuji podle příručky.“

Proměnlivost výchovných rad

Pokud o nějaké výchovné příručce uvažujete, radím investovat do nové. Vytáhnout nějakou starou knihu z dob minulých generací nevidím jako nejlepší nápad. Například ve dvacátých letech pediatři radili dávat dětem již okolo čtvrtého měsíce příkrmy z citrusů, protože obsahují důležitý vitamin C. Kdybyste s tím přišla dnes k dětskému alergologovi, zřejmě by dostal osypky. Těžko říct, zda děti za první republiky netrpěly alergiemi nebo spíš lékařská věda nebyla tak daleko, každopádně aplikace do dnešní doby by nebyla žádoucí.

Další kapitolou jsou pak výchovné rady ovlivněné politickou doktrínou. Pokud v nacistickém Německu bylo třeba vychovávat tvrdé muže, vhodné k boji, maminkám “odborníci“ radili, aby své děti příliš nechovaly, nemazlily se s nimi a vůbec nejlépe by udělaly, kdyby je svěřily do nějakého kolektivního zařízení. Stejně tak v komunistickém Československu byla každá ruka na práci dobrá, matky tak musely do práce a děti do jeslí. Ty byly prezentovány jako vrchol dětského blaha, neb vyškolený personál jim dokáže poskytnout kvalitnější péči než výchovně amatérské matky.

Dnes máme pocit, že v demokracii nemáme potřebu politicky ovlivňovat výchovu a vždy děláme jen to, co je pro dítě nejlepší. Stále jsme však ovlivňováni kulturou a politikou, ve které žijeme. Každá společnost utváří nějaký výchovný cíl, ke kterému velká část lidí směřuje. Například v Americe se často bere jako výchovný úspěch, když z dítěte vyroste sebevědomý člověk, který má ostré lokty a umí se prosadit. V Evropě se snažíme spíše o výchovu ve slušného, čestného jedince a nevadí, když se až tolik neprosadí, hlavně když nebude ubližovat druhým.

Zdá se ale, že čím dál více je výchova ovlivňována individuálním přístupem a názorem rodičů, takže nemůžeme striktně dělit výchovné postupy na kapitalistické a komunistické či americké a evropské, což je zřejmě jedině dobře.

Co v příručce nenajdeme

Otázek ve výchově a v péči o dítě je taková spousta, že se do jedné brožury nemohou vejít. Navíc neexistuje jeden osvědčený způsob, jak například naučit dítě na nočník, ale je jich celá řada, přičemž co dítě, to jiný postup. Stejně tak neexistuje jeden nejlepší krém na dětský zadeček nebo nejchutnější mléko.

Navíc mi přijde poněkud zbytečné, trávit v těhotenství čas čtením, jak se stravovat v době kojení, když třeba kojit nebudete moct nebo studovat, jak vyzrát na dětské strachy, když bude Vaše dítko nakonec největší nebojsa široko daleko. Myslím si, že je vhodnější shánět informace až v momentě, kdy máte nějaký konkrétní problém. Pak je zřejmě ideálním řešením nečerpat z jedné obecné příručky, ale podívat se k danému tématu na více zdrojů, od knihy přes internet až třeba po televizní pořad.

Pořídit si výchovnou příručku nebo ne?

Myslím si tedy, že pořízení si výchovné příručky před narozením dítěte není nezbytné. Nenajdete tam nikde zaručený recept na tu „nejlepší výchovu“. Pokud Vám to však pomůže zorientovat se v novém maminkovském světě, proč ne. Je však třeba pečlivě vybírat, výběr je široký a kvalita různá. Pokud by Vás téma zajímalo, další informace se dočtete v článku Lenky Lacinové Příručky o výchově pro rodiče, který najdete v odborném časopisu Pedagogika.

Čtěte také: Pozor, rodina v rekonstrukci!

Témata: Praktické rady, Kolektivní zařízení, Nejlepší nápad, Dětský zadeček, Osvědčený způsob, Výchovné