[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když dítě sedí u počítače nebo u televize na náš vkus příliš dlouho, první věc, kterou děláme je, že se rozčilujeme, křičíme a zakazujeme. „Jít ven a hýbat se pak ale nepůsobí jako přirozená součást života, ale jako trest. A když je nějaká aktivita trestem, tím spíš se potomek bude vzpírat, aby ji nemusel dělat,“ říká Kristýna Přibylová z profesionálních dětských tělocvičen Monkey´s Gym. Sama to se svými dětmi dělá tak, že si dohodnou pravidla, která se musí dodržovat. Třeba: může hrát půlhodiny na počítači a potom jdou společně na hodinu ven. „Je naprosto zásadní pravidla neporušovat. Když nedáte hranice, dítě se bude snažit dělat to, co je mu pohodlnější. Pravidla dohodnutá s dětmi omezí přemlouvání, zabrání dohadování a dítě se naučí, že zdravý životní styl není nepříjemný trest, ale přirozená součást života,“ dodává.
Je jednoduché se zlobit, že potomek vysedává u počítače, a posílat ho pořád dokola ven. Tím ale většinou rodičovský monolog končí. „Problém je, že dětem nařizujeme, aby něco skončily, ale nenabízíme jim žádný alternativní program,“ říká Štěpánka Štrougalová, zakladatelka Baby Clubu Juklík, a pokračuje: „Když se mě rodiče ptají, jak děti vyhnat od počítače, většinou hledají nějaký návod, jak to udělat, aby se toho sami nemuseli zúčastnit. Tak to ale nefunguje.“ Štěpánka Štrougalová dodává, že v určitém věku je jediný způsob, jak vytáhnout děti od obrazovky k pohybu, když se s nimi bude aktivně hýbat i rodič. A nemusí to vůbec být nic složitého. Jít ven k rybníku nakrmit kačeny, zahrát si fotbal nebo na schovávanou, vyjet na kole či koloběžce splní účel často lépe, než potomka naložit do auta a odvézt na trénink. Samozřejmě platí, že čím dřív s dětmi začnete, tím to v pozdějším věku budete mít jednodušší.
Podle Jitky Literové, hlavní manažerky celorepublikového projektu Děti na startu, dělají rodiče chybu v tom, že zbytečně brzy směrují děti k jedné konkrétní aktivitě, a nedají jim prostor seznámit se s různými sporty. Když pak kroužek děti nebaví, rychle ztratí motivaci k jakémukoli pohybu. „Plazení, válení sudů, procházka, skákání přes švihadlo a tak dál. Pohyb nemusí být jenom to, že dítě stráví dvakrát týdně hodinu po škole na tenise,“ říká. Právě projekt Děti na startu má za cíl rozvíjet děti všestranně a ukázat jim, že pohyb zahrnuje víc možností než jeden konkrétní kroužek. Projekt běží ve školkách a školách i nejrůznějších klubech a přihlásit se do něj může jakékoliv dítě od 4 do 9 let. Pod dohledem trenéra se děti naučí jak správně běhat, udělat kotrmelec, seznámí se s míčovými hrami a dostanou základ pro celoživotní pozitivní vztah ke sportu.
Většina dětí v mladším věku vítá, když se aktivit účastní i rodiče. Baví je, pokud se máma s tátou taky zapojí, smějí se, když jim něco nejde, a podobně. „V pozdějším věku, nebo když rodiče tolik netáhnou, je dobré nabídnout kamaráda. Když doma řeknu, že jdeme ven s Andrejkou od sousedů, funguje to skoro zázračně,“ říká Jana Havrdová a pokračuje: „Kolikrát používám i drobnou lest, kdy lákám na kamarádku a zároveň třeba návštěvu zmrzlinárny. To děti nikdy neodmítnou, a když tam dojdou pěšky, nemám problém jim kopeček koupit,“ dodává.
Když řeknete dětem jenom „jdeme ven“, odpovědí jsou často protočené oči a otrávený výraz ve tváři. Když jim ale řeknete třeba „jdeme ven hledat „kešky“, hned budou od obrazovek a monitorů vstávat o něco ochotněji. Právě hra geocaching neboli hledání „kešek,“ se výborně osvědčila třeba Janě Havrdové, prezidentce Českého svazu aerobiku a fitness FISAF. Princip je snadný: někdo ukryje na neznámém místě schránku, tzv. keš, a na internetu pak zveřejní její polohu v podobě zeměpisných souřadnic. Ostatní hráči pak pomocí GPS navigace tuhle schránku s pokladem hledají. Vtip je v tom, že hra kombinuje moderní technologie, zdolání určité výzvy, a když jdete na procházku s cílem, a nikoli jen tak, motivace je hned několikanásobná.
Totéž říká i Štěpánka Štrougalová: "Když budete dítě „tahat“ na vycházku, bude vždy obecně zábavnější spíš pro rodiče. Děti budou vždycky preferovat hřiště. Proto, když na procházku, vždycky je dobré ji nějak modifikovat, zatraktivnit." Tady je pár tipů od Štěpánky Štrougalové: k cíli nechoďte, ale dejte si závod, v lese hrajte v průběhu výletu na schovávanou, nasbírejte pět šišek a trefujte se do vytyčeného stromu nebo mezi dva stromy, ve městě můžete chodit třeba jen po bílých kostkách, nesmíte šlápnout do spáry mezi kočičími hlavami a podobně.