[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Podle lékařů se objevuje u stále většího počtu předškolních dětí a někdy je zpočátku zaměňována za jiné poruchy, které se mohou projevovat podobnými symptomy, ať už je to pouhý opožděný vývoj řeči, mnohočetná dyslalie (vadná výslovnost více hlásek), poruchy chování nebo dokonce autismus.
„Na vývojovou dysfázii je nutné nahlížet jako na poruchu komunikačních schopností. V tomto ohledu ovlivňuje všechny aspekty života nejen dítěte, ale celé rodiny. Na všechny jsou kladeny zvýšené nároky na to, jak se s dítětem dorozumívat, ale též, jak mu pomáhat dorozumívat se v širším sociálním kontextu. Pro řadu rodin s dětmi, u kterých byla objevena zvláště závažnější forma vývojové dysfázie, může tato diagnóza znamenat podstatný zásah do všech oblastí života,“ uvádí psycholog Radek Ptáček z Institutu psychologie.
Proč a jak vzniká?
Odborníci se shodují, že na vzniku vývojové dysfázie se zpravidla podílí více faktorů, výzkumy prokázaly možný podíl genetických predispozic. Rozpoznat, že jde právě o tuto poruchu, a stanovit správnou diagnózu je komplikovaný proces, do kterého je potřeba zapojit celou řadu specialistů, kromě zkušeného klinického logopeda také psychologa, neurologa a foniatra, aby se vyloučily případné poruchy sluchu. Tato vývojová vada se ale netýká zdaleka jen oblasti řeči, obvykle zasahuje i další oblasti, takže u „postiženého“ dítěte můžeme pozorovat opožděný nebo nevyrovnaný vývoj celé osobnosti, například bývá narušeno zároveň zrakové vnímání, sluchové vnímání (dítě není schopno třeba rozdělit slova na slabiky, poznat, odkud který zvuk vychází, co jej vydává, nerozliší dva stejné nebo nestejné zvuky), paměť, schopnost koncentrace, hrubá i jemná motorika. Dítě například nedokáže stát na jedné noze, skákat snožmo, potíže mu dělají chytání míče a celková koordinace těla, u ničeho dlouho nevydrží, špatně se soustředí.
„Typickým znakem vývojové dysfázie je narušení vývoje řeči ve více oblastech než jen ve správné artikulaci. Charakteristický je celkový opožděný vývoj řeči. Dítě má velmi malou slovní zásobu, v řeči se objevují dysgramatismy, například vynechává slova, používá špatný slovosled, užívá málo slovních druhů, má potíže v užívání předložek, spojek nebo zvratných zájmen. Může být narušeno také porozumění řeči. Jednoduchým pokynům tak potomek obvykle rozumí, ale při složitějších již selhává,“ uvádí klinický logoped PhDr. Petr Staníček z kliniky LOGO. Ale pozor, jak pan doktor zároveň zdůrazňuje, dítě s touto poruchou nemá nijak sníženou inteligenci! O to více ho ale jeho problém stresuje a frustruje. Proč ostatní nechápou a nerozumí, co se jim snaží říci? Proč okolní lidé dávají najevo, že je divné, a podivují se a hodnotí, proč nemluví normálně? Zcela zásadní je empatický, motivující a extrémně citlivý přístup k takovému dítěti ze strany nejbližší rodiny i okolí.
Řada bezradných rodin musí řešit problém, jak se k dítěti chovat a jak k němu přistupovat vzhledem k jeho "zdravým" sourozencům. „Přístup rodičů by se významným způsobem neměl lišit od výchovy dětí, které tyto potíže nemají. Dítě by nemělo mít pocit, že je v něčem jiné nebo nedostatečné. Rodiče by se nicméně měli obrnit zvláštní trpělivostí a pamatovat na to, že tyto děti nelze trestat za projevy jejich poruchy. Mohou se například častěji chovat agresivně nebo mít tak zvané afektivní záchvaty. Tyto je třeba chápat jako projevy frustrace z nemožnosti se domluvit. Rodiče by pro takového potomka měli vytvářet předvídatelný, známý a bezpečný svět a pomáhat mu porozumět, jaké formy komunikace jsou funkční a které do zdravých sociálních vztahů nepatří,“ vysvětluje Radek Ptáček.
Na prvním místě je dobré mít na paměti, že duševní stav dítěte je vždy do značné míry odrazem duševního stavu rodiče. Tedy, když je rodič v pohodě, je i dítě v pohodě. „Diagnóza vývojové dysfázie není život ohrožující a při vhodném přístupu ani nemusí zásadně ovlivnit vzdělání a budoucí kariéru dítěte nebo – a to je mnohem podstatnější – jeho životní spokojenost. Vývojová dysfázie neovlivňuje intelektový ani sociální vývoj nebo dokonce vývoj osobnosti. V historii i současné době lze najít celou řadu úspěšných osobnostní, které se v dětství s touto diagnózou potýkali. Vzali ji však jako výzvu, která jim pomohla být ještě lepší než ostatní. V dětství vždy záleží na tom, jakou má dítě ve svých rodičích a obecně i širším prostředí podporu. Jestliže je skvěle nadané a nemá žádné projevy jakýchkoliv poruch, ale trpí nedostatečnou podporou v rodině, je mnohem více ohrožené než dítě s těžkou formou vývojové dysfázie, které má milující a podporující rodiče,“ zdůrazňuje Ptáček.
V případě podezření na vývojovou dysfázii i po stanovení jednoznačné diagnózy je vždy nezbytné intenzivně spolupracovat s odborníky z oboru dětské psychologie a logopedie. Ti většinou najdou individuálně nastavené a funkční mechanismy, jak dítě podporovat a rozvíjet správným směrem. Stanoví celkový plán terapie a ordinaci logopeda pak budete navštěvovat pravidelně. Logoped bude s dítětem rozvíjet všechny řečové roviny a s rodiči konzultovat a nastavovat cvičení, která je potřeba provádět doma. Cvičení pro rozvoj komunikace, která dostanete za úkol, je potřeba trénovat pozitivní a hravou formou, aby dítě bavila. Současně je důležité dát najevo pochopení a podporu. To je základ pro rozvoj sebevědomí, které bývá u těchto dětí oslabené. Připravte se na to, že logopedická léčba je dlouhodobá a časově náročná záležitost!
„Diagnostikovat vývojovou dysfázii je možné kdykoli, kdy sledujete nějakou (jakoukoli) nesrovnalost ve vývoji řeči. Vždy doporučujeme navštívit logopeda, který provede první vyšetření a poradí rodičům, jak dále postupovat. Rozhodně je ale důležité nemávnout nad vývojem řeči dítěte rukou s myšlenkou, že se to časem nějak spraví. Bohužel je to častá „rada“ okolí a bohužel i některých odborníků z jiných odvětví než logopedie. V případě, že by se jednalo o vývojovou dysfázii, je včasnost zahájení terapie zásadní,“ říká Petr Staníček.
Rodiče mají bohužel někdy tendenci potomka s vývojovou dysfázií tak trochu „izolovat“ z obav, že se nedokáže domluvit, zapojit mezi vrstevníky, že se mu bude okolí posmívat. Nedělejte to! „Naopak, je důležité takové dítě zapojit do kolektivu vrstevníků. Nepodléhejte iluzi, že když je „odlišné“, nebudeme ho vystavovat případnému posměchu nebo komunikačním problémům. Ve společnosti ostatních dětí se „postižený“ učí chápat sociální situace, utváří si vlastní společenskou pozici. Každé dítě se nejvíce učí nápodobou, a proto je kolektiv vrstevníků nezastupitelný. Dětský kolektiv stimuluje k rozvoji řeči více než kolektiv dospělých, kteří mají tendenci dítě separovat od situací, kde mu hrozí selhání nebo jakákoli riziková konfrontace, popřípadě nepříjemnost. Proto často za dítě vše vyřizují a „mluví za něj“, což je špatně,“ vysvětluje PhDr. Staníček. „Rodič by ale měl samozřejmě myslet na to, že jeho dítě se nachází ve světě, kde se nemůže a nedokáže vyjádřit stejně jako ostatní. Měl by mu tedy pomáhat nacházet způsoby komunikace, které mu půjdou a jeho okolí ho bude lépe chápat,“ dodává Ptáček.
Co všechno může pomoci dětem s rozvojem řeči?