Vyvolaný porod aneb Když se mimi nechce na svět

Tak tentokrát musím svou zkušenost uvést já sama. Je to neuvěřitelné, ale přenášela jsem totiž obě své děti. Prostě se jim v mém těle líbilo tak, že dcera si poležela skoro o tři týdny déle a syn pak o patnáct dní. Jen obavy o stav mé placenty přiměla lékaře k vyvolání porodu. Nebylo to sice nic příjemného (to ale koneckonců není zřejmě žádný porod), ale vyvolání porodu se nijak negativně nepodepsalo ani na mém zdraví ani na zdraví mých dětí. A já svou zkušenost tak mohu popsat i pro vás naše čtenářky, protože teď vše, o čem budu psát, znám doslova na vlastní kůži.

 

Plno maminek si myslí, že když porodily o pár dní po termínu, už přenášely. Není to tak docela pravda, protože určit přesný termín početí i při pravidelném cyklu dost dobře nejde. Nejpřesnější výpočet termínu porodu je z ultrazvukového vyšetření ve dvanáctém týdnu těhotenství. Těhotenství trvá 40 týdnů +/- 2 týdny počítáno od prvního dne poslední menstruace, kdy pak jde o tzv. porod „v termínu“. Od 42. týdne těhotenství už ale jde o přenášení, které s sebou nese jistá zdravotní rizika.

 

Miminko v děloze vyživuje placenta. Ta má také dále funkci dýchací (nahrazuje plíce, dodává miminku kyslík a odvádí kysličník uhličitý), hormonální, vylučovací (odvádí odpad metabolismu). Bez placenty nemůže miminko být. S přenášením je problém v tom, že funkce placenty je časově omezena. Je dimenzována max. na 42 týdnů. Časem stárne a objevují se na ní tzv. infarkty. Některá céva se uzavře a část placenty de facto odumře a nemůže plnit svoji funkci. Je to podobné jako při srdečním infarktu. Jestliže by se tedy těhotenství neukončilo, tak by postupně placenta přestávala fungovat. Miminko by napřed přestalo růst - nedostávalo by živiny, ale mělo by ještě přísun kyslíku.

 

Jestliže se tedy vašemu zlatíčku nechce na svět, počítejte s častými kontrolami v porodnici, které jsou pro vás oba důležité. Rozhodně budou následovat dvě kontroly včetně natočení CTG, kardiotokografu (srdeční frekvence miminka). Při první kontrole po termínu, je-li to možné, se provádí tzv. Hamiltonův hmat, který pomáhá porod vyvolat. Na rovinu je nutné říci, že je dost nepříjemný (ještě si na něj trochu pamatuji). Při poševním vyšetření, je-li hrdlo alespoň pro prst otevřené, se lékař pokusí prst zavést co nejhlouběji a následně „odloupnout“ vak blan od děložní stěny. Tím pak dojde k vyplavení prostaglandinů, které mají pozitivní vliv na spouštěcí mechanismus porodu. Bohužel ani Hamilton není všemocný, takže porod nemusí přijít.

 

 

 

V dalším týdnu vás čekají gynekologické kontroly včetně CTG obden. To samozřejmě jen v případě, že je vždy vše v naprostém pořádku. Jestliže ne, tak už bohužel v porodnici zůstanete rovnou. Pokud ale je vše beze změn, provede vám lékař ambulantně tak desátý den po termínu tzv. oxytocinový zátěžový test (OZT). Jedná se o hodinové vyšetření při stálém sledování CTG miminka: Napřed se dvacet minut točí kardiotokograf jako obvykle, pak vám je do žíly aplikována malá zvyšující se dávka hormonu oxytocinu, který za normálních okolností vyvolává děložní stahy a tedy porod. Pak opět dvacet minut jen CTG. Dlouhý záznam musí vždy hodnotit lékař. Sleduje jednak samotný CTG záznam, na kterém lze vysledovat známky toho, že placenta již nefunguje zcela ideálně. Dále lékař sleduje, zda oxytocin vyvolal nějakou děložní kontrakci, stah. Pokud kontrakci vyvolal, znamená to, že je děloha na hormon dobře citlivá a že by případné vyvolání porodu mělo být úspěšné. Jestliže se to povedlo, tak jak na samotnou kontrakci - tedy stresovou situaci - reagovalo samotné miminko. V případě, že test proběhl dobře - tedy CTG záznam je normální a na případnou kontrakci miminko reagovalo dobře, jde maminka ještě domů. Pozitivní test znamená, že došlo k vyvolání kontrakce. Negativní, že se stahy neobjevily, ale CTG záznam miminka je v pořádku. Vedlejším efektem OZT bývá často podráždění dělohy oxytocinem, které během 1-2 dnů vyvolá samotný porod a hurá na porodní sál.