Maminka.czBatole

Fuj, to nebudu!

Judita Traubová 11.  3.  2009
Fuj, to nebudu!
Donutit svého malého potomka spolknout potřebnou dávku léku, zavést do zadečku čípek či vykapat nos patří k těm nejtěžším zkouškám rodičovské zdatnosti. Také z ní stále propadáte?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jsou chvíle, kdy se i ten nejmírumilovnější patnáctikilový andělíček změní na krvelačnou šelmu. Čtyřletá Dominika Pecháčková podobnou změnou prochází, kdykoli vidí nosní kapky. Otci při pokusu o jejich vpravení do dětského nosíku dokonce rozbila brýle, babička prohlásila, že u podobných situací už asistovat nebude, neb jde o život. Dominika trpí na opakované záněty nosohltanu, sem tam provázené též záněty středouší. Antibiotikové kapky bývají pro její zdraví nezbytné.

Ale také neaplikovatelné. „Doktor mi vždycky řekne, že musím kapat čtyřikrát denně a mně je trapné pořád vysvětlovat, že se mi to podaří jen v noci, když spí, občas ráno za pomoci tatínka... Už jsem dokonce ve strachu z dalšího zhoršení nemoci zvonila na sousedku, jestli by mi nepomohla malou podržet. Po neúspěšném pokusu si musela přivést posilu – manžela. Ten držel nohy a ruce, ona hlavu, já kapala. Dominika strašně vyváděla, až jsem si řekla, že to takhle dál nejde a kapat holt nebudeme,“ vypráví Zdeňka Pecháčková. Co s tím?

NACVIČTE AKCI

„S obtížemi při podávání léků dětem se setkáváme dosti často. Od problémů občasných, které zvládneme jen s trochou trpělivosti a klidu, až po naprosto kategorické odmítání, zdánlivě nemající řešení,“ říká dětský lékař MUDr. Petr Karger. „Děti odmítají lék z mnoha důvodů. Nejčastějším důvodem je jeho nepříjemná chuť. Hned za ní následuje negativismus dítěte, nabývající vrcholu především v okamžiku, kdy dítě není v pohodě – má vyšší teplotu nebo je něco bolí. Teprve na třetím místě bývá určitý nepříjemný, opakovaný pocit – např. zavádění čípků nebo nešetrný způsob podání léku, spojený s nějakým bolestivým zážitkem.“

Víme-li, proč dítě odmítá lék, měli bychom se snažit tyto důvody nějak šetrně odstranit. Nepříjemné chuti se zbavíme těžko, nicméně lékař nám může poradit, zda jde medikament smíchat s nějakým sirupem, přesnídávkou či něčím, co má dítě rádo. „Přes veškeré naše snažení se však můžeme setkat se situací, kdy po dobrém lék do dítěte nedostaneme,“ připouští „katastrofický“ scénář doktor Karger. „Dítě pusu neotevře a pere se s námi. V tom případě musíme použít přiměřeného násilí. Je lepší, když podání léku mohou asistovat oba rodiče.

I z důvodů psychologických, aby v očích dítěte jeden nebyl za hodného a druhý za zloducha. Takže zatímco jeden rodič dítě dobře drží, druhý mu otevře ústa – stisknutím ze stran, ucpáním nosíku – a po otevření vloží lék až na kořen jazyka. Zároveň okamžitě podáváme chladnou tekutinu na zapití. Uložení až na kořen jazyka zajistí, že dítě medikament nevychutnává a musí ho okamžitě spolknout.

Pokud jde snad o ještě většího dravce, pak bývá vhodnější lék natáhnout do injekční stříkačky a na kořen jazyka zvolna vstříkávat. Stříkačka nám současně slouží jako malý roubík, který brání zavření úst,“ přibližuje lékař takřka ďábelskou lest na malé pacienty. Též však zdůrazňuje, že zmíněnou metodu je vhodné použít skutečně až po vyčerpání všech ostatních méně náročných způsobů – rozptýlení dítěte (televizí, obrázky, vyprávěním), podání léku uprostřed jídla, střídání lžiček...

„Jestliže se mi poněkolikáté nepodaří lék aplikovat, pak musím volit menší, a především krátkodobé zlo. V žádném případě nesmíme ztratit nervy, na dítě křičet, nebo je dokonce nějak trestat. Nestrašíme dítě lékařem (bude ho ještě potřebovat) ani pobytem v nemocnici. Celou akci lze trochu nacvičit, aby trvala co nejkratší dobu, dítě se příliš nerozčílilo a my je byli schopni rychle uklidnit. V následném afektu totiž může lék vyzvracet a rodiče by pak museli celou akci opakovat.“

PLIVÁNÍ A ZVRACENÍ

Když už je řeč o zvracení – maminka pětiletého Kubíka Janoty by mohla vyprávět!

Jakub patří k dětem, co medicínku vycítí na sto honů a nepozře a nepozře... Bohužel trpí častými horečkami a angínami a docela často si od paní doktorky „vyslouží“ antibiotika. Co teď?

Andrea Janotová zná přesný scénář dopředu: „Přes den do něj ten sirup jakž takž vpravím. Já stojím se stříkačkou (lžička nepadá v úvahu), za mnou je manžel nebo starší syn, v ruce drží banán v čokoládě, případně nové autíčko a provádíme výměnu z pusy do ruky. Zatímco statečně polyká poslední kapičky, v jeho ručce přistává dárek... Mnohem horší jsou noci nebo rána.

To s dárkem nikdo nestojí, malý je rozmrzelý, ubrečený, lék tvrdošíjně odmítá, a když ho do něho konečně nějak vpravím, pláče tak intenzivně, že po chvíli dávku vyzvrací. Tohle mi dělá opravdu starosti, protože zvlášť u antibiotik je důležité dávkování a já občas fakt nevím, kolik spolkl a kolik vyzvracel...“ Podle lékaře je při vyzvracení léku do třiceti minut po podání nutné dávku opakovat. Jenže někdy děti jen tak „plivou“ a pro rodiče je opravdu těžké stanovit přesné množství pozřeného léku. Zvlášť složitá situace tak může nastat u zmíněných antibiotik, ale nejen tehdy.

Vezměte si třeba děti postižené fenylketonurií – onemocněním, při němž organismus není schopen zpracovávat některé bílkoviny. Ty pak mohou především v mozku působit tak toxicky, že se zpomaluje psychomotorický vývoj a dochází k těžké mentální retardaci. Jedinou obranou je dodržovat striktní dietu a čtyřikrát denně vypít čistý aminokyselinový preparát, chutnající odporně...

Hana Koňaříková, maminka takto postižené sedmileté holčičky, říká: „V případě mé dcery jsme s tímto preparátem začali už před ukončením jejího 8. měsíce. Bylo to velmi složité – začali jsme tak, že zatímco zdravému dítěti dáte k pití ve fl aštičce třeba vodu se šťávou, kterou si průběžně ucucává, moje dcera v ní měla ještě v mírné dávce rozpuštěné potřebné aminokyseliny.

Postupně jsme jejich koncentraci zvyšovali, vždy přímo úměrně dceřině reakci (šklebila se, nechutnalo jí to, tj. známka, že koncentrace je moc silná a pití bylo nutné rozředit). Hlavně jsme nesměli dceři přípravek znechutit, byl by průšvih, kdyby v důsledku odmítla jakékoli pití, jakmile by uviděla láhev. Celý proces trval takřka dva měsíce, než jsme docílili správné koncentrace preparátu. Až mnohem později, kolem čtvrtého roku, jsme přestali aminokyseliny rozpouštět v celodenním pití, ale přešli jsme ke klasické lahvičce od Jupíku.

Od té doby dcera pije aminokyseliny čtyřikrát denně, rozpuštěné ve vodě, k tomu dostane zvlášť sklenici běžného pití, kterým je zapíjí (jako normální lék – napije se hořkého preparátu a pořádně zapije, zase si dá lok a opět pořádně zapije).

Jsou však děti, jež preparát ani v mnohem starším věku nepřijmou jinak než z fl ašky s dudlíkem, který nějak tu chuť ošidí, a není výjimečné, že i desetileté dítě si při pití vypomáhá právě fl aškou se savičkou. Některé děti ho zase neužívají jinak než smíchaný s nějakým sladkým jídlem, například v rozmačkaném syrovém banánu. Každý se prostě snaží tu odpornou chuť nějakým způsobem ošidit, zmírnit a preparát tak udělat poživatelnějším.“

Triky pro rodiče

  • Samostatnou kapitolu představují děti s horečkou, které odmítají vše. V tom případě bývá lepší zavést čípek. Leč co dělat, vzdoruje-li i zadeček? Někdo doporučuje namazat čípek krémem nebo trochou oleje.
  • Někdy si děti nenechají kápnout do ucha či do oka. MUDr. Renáta Brunnerová z Oční kliniky FN Královské Vinohrady říká: „Samozřejmě je to někdy boj a rodiče kápnou třeba čtyři kapky vedle oka, než se konečně správně strefí, pak je spotřeba kapek poněkud větší. Co se týče techniky kapání, pak pokud jsou při aplikaci kapek oba rodiče, neměl by to být problém ani u hodně se bránícího dítěte – jeden ho drží na klíně, nožičky má mezi koleny, jednou rukou drží ručičky dítěte a na druhé paži má položenou hlavičku dítěte – dítě je v pololeže, pak může druhý rodič pasivně rozevřít víčka a kápnout do očí.“
  • Vždy se s lékařem poraďte, s čím můžete podávat lék. Zda s něčím, co má dítě rádo, např. s marmeládou, nutelou, krupicovou kaší, kompotem.
  • Co nejvíce používejte formu hry: Bacily jsou nepřátelé, léky se v těle promění na malé bojovníky se šavličkami, kteří nepřátele mydlí hlava nehlava... Do kalendáře naznačte termíny, kdy se medicína podává, a k nim po každé dávce společně nakreslete třeba obrázky prchajících bacilů. Lék samozřejmě můžete nabídnout i panence, medvídkovi Pú, Plyšové Fifince z Květíkova či plastovému poníkovi...
  • Lék můžete vychladit – studené znecitlivuje chuťové pohárky.
  • Ušní a nosní kapky naopak předem nahřejte ve vodní lázni na teplotu lidského těla, budou tak pro dítě příjemnější.
  • Speciální situace nastává při aplikaci léku kojencům. Odborníci doporučují držet dítě v úhlu 45 stupňů s rukama dole a podepřenou hlavičkou. Použijte nejlépe stříkačku a nakapejte lék dozadu na jazyk směrem do stran. Vyhýbejte se tomu, aby se lék dostal do tvářiček, protože pak by jej dítě nejspíš při první příležitosti vyplivlo. Lék nikdy nelijte přímo do hrdla, protože by se dítě mohlo udusit. Po spolknutí léku mu dejte napít mléka nebo šťávy.
Témata: Děti, Časopis Maminka, Výživa a stravování, Předškolák, Batole, První příležitost, Petr Karger, Desetileté dítě, Složitá situace, Katastrofický scénář, Nové autíčko, Stříkačka, Nepříjemná chuť, Speciální situace