Maminka.czJen pro tatínka

Vyzpovídali jsme 3 muže na mateřské: Je to dřina, shodují se

Regina Rothová 2.  5.  2013
Je sympatické, že se rovnoprávnost mezi mužem a ženou týká i rozhodnutí, který z rodičů zůstane doma s dítětem, tedy na „mateřské“. Zdaleka už není výjimkou, že když maminka dělá kariéru nebo má podstatně vyšší plat, zůstává doma táta. A muži v této úloze nejsou považováni za bílé vrány, na které každý se zájmem hledí jako na exoty…

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Další dobrá zpráva je, že pokud se partneři nemohou dohodnout, mohou se v péči střídat. Obecně lze říct, že to prospívá všem zúčastněným. I dítěti. Každý z rodičů má totiž svůj vlastní přístup, smysl pro legraci, repertoár her. Ratolest určitě nebude tatínka zaměňovat za mámu, ta stejně zůstane (muži prominou) tím nejdůležitějším člověkem po první léta života. Otcové jsou obvykle víc nad věcí, takže jim to nevadí a do společného času vnesou víc kreativity, uvolněnosti a zábavy.

Ano, je to diskutabilní, když musí večer topmanažerka plnit pračku a myčku, ale… Byla to vzájemná dohoda a ta se dá vždycky korigovat podle okamžité situace. A to je na záměně rolí velmi přínosné. O tom, jak se cítí ženy na mateřské, jsme psali několikrát. Proto jsme tentokrát vyzpovídali muže, kteří se do neznámých vod ponořili. Ona teorie je jedna věc a „drsná“ realita se může lišit. Jak to vidí po pár letech oni?

Šimon, dcery Agáta (10) a Šimona (7)

„Na mateřskou jsem odcházel z profese, která mě neuspokojovala, takže když manželka dostala nabídku s vyšším finančním ohodnocením, která ji baví, nebylo co řešit,“ vzpomíná na chvíle rozhodování tatínek dvou holčiček. „S dcerou jsem být chtěl a prvotní narážky kamarádů brzy ustaly. Sami se stali otci a nakonec řešili úplně opačný problém: byli s dětmi daleko méně, než by si přáli. Já prošel klasickým vývojem: nejdřív jsem si užíval společné chvíle s dcerou, pak jsem pochopil, že musím dělat taky něco pro běžný chod domácnosti i sám pro sebe. Našel jsem si postupně systém, který fungoval, a vlastně se ho držím dodnes.

ČTĚTE TAKÉ: Jitka Schneiderová: Dítě nemá zaplácávát díry ve vztahu

Mám už dvě větší holky a pracuju z domova tak, abych je mohl dřív vyzvedávat ze školy. Dcery to berou úplně přirozeně, vůbec se jim to nezdá divné, mně ostatně taky ne, i táta s námi kdysi trávil maximum času a nepřišlo nám to zvláštní. Pohled na vedení domácnosti bude u nás se ženou jiný: já mám vždycky plnou ledničku, ale prach mi občas uniká… Hodnocení? Někdy vás to vycucne, jindy dodá plno energie. Asi stejně, jako když chodíte do práce, hádáte se s nadřízenými a pak si jdete dát pivo s kolegy.“

David, dcera Eliška (3)

„Jsem herec, manželka podniká ve stavebnictví a realitách, takže bylo od začátku jasno, kdo z nás dvou bude s dítětem. Nevedla se žádná diskuse,“ konstatuje David. „Stačilo několik praktických opatření: zrušil jsem zájezdová představení a nechal si práci jen v Praze. A vůbec jsem toho nelitoval. Věděl jsem, do čeho jdu. A pokud jsem v něčem tápal, pomohla mi rodina nebo nastudovaná literatura. Takové momenty typu strach vzít dítě do ruky, abych mu neublížil, jsem nezažil.

A to jsem měl dceru na starosti už od narození. Celá rodina naše rozdělení rolí brala úplně normálně, žádné podivování, komentáře, obdiv ani slitování, prostě to tak bylo. A vlastně je pořád. Mám stále víc volného času, takže nákupy, školka, úklid… to mám na starosti já. Můj návrat do zaměstnání na 100 % ještě nenastal, teď právě jsem ve fázi, kdy pomalu práci nabírám. Ale doufám, že si svou krásnou roli zopakuji a klidně hned. Snad to nebude dlouho trvat :-) Hodnocení? Mateřská je fakt pořádná dřina… ale krásná!!!“

Aleš, syn Karel (6)

„Já jsem byl v jiné situaci. Když bylo synovi rok a půl, prakticky ze dne na den manželka odešla z domu. Dohodli jsme se, že syn zůstane a budu se o něj starat já. Rodičovskou jsem ale neměl, na té byla stále ona,“ vzpomíná na nelehké chvíle Aleš. „Bylo to vynucené rozhodnutí, ale samozřejmě jsem se o synka mnohem radši plně staral, než aby musel opustit domov. Zpočátku to bylo hodně náročné, u mě spojené i se smutkem z rozpadu rodiny.

Se synem jsme to ale zvládli bez větších těžkostí. S dojetím vzpomínám na první večer, kdy jsem ho připravoval na koupání a nastal menší problém. Napůl pro sebe povídám: Já nevím, kde ti maminka nechala pyžamko… Syn ještě moc nemluvil, ale někam odťapkal a za chvíli se objevil s pyžamem v ruce. Měl jsem snazší pozici v tom, že pracuji převážně doma, takže jsem nic zásadně neměnil, jen jsem víc času věnoval synovi.

Manželka si v rozporu s uzavřenou dohodou zanedlouho vynutila soudní svěření syna do péče, odvedla ho pryč a teď jsme spolu jen málo času. Přesto si myslím, že nás bere oba stejně. Hodnocení? Starat se o malé dítě není úplná maličkost, ale ani nic, co by normální člověk nezvládl. Pokud se objeví žena, která věří, že rodina má zůstat spolu v dobrém i zlém, šel bych do toho znovu.“

Myslím, že není třeba váhat, zda bylo rozhodnutí našich „otců“ namístě nebo nikoli. Já bych se tatínků v domácnosti nebála!

Pokračování: Muži na mateřské pohledem zákonů. Jaká pro ně platí pravidla? >>>

Témata: Děti, Časopis Maminka, Mateřská a rodičovská dovolená, Jen pro tatínka, Jitka Schneiderová, Rozdělení rolí, Rozpad rodiny, Muž, Máť, Opačný problém, Vzájemná dohoda, Schneiderová, Dřina, Běžný chod, Pořádná dřina, Nejdůležitější člověk, Normální člověk, Mater