Maminka.czZákladní škola

Zabavuji dětem vysvědčení. Nechci, aby si ho četly a soupeřily

1.  12.  2019
Za dva měsíce nás čeká pololetní vysvědčení. Můj osmiletý syn ho ale neuvidí, tak jako neviděl žádné předtím. A stejné to bude s jeho šestiletou sestrou, která šla letos do první třídy. Není to proto, že bych nevěřila hodnocení učitelů. Navíc jsem sama učitelka! Přesto mám důvody, proč chci, aby to takhle ještě nějaký čas zůstalo.

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Jakmile dorazí děti s pololetním výkazem domů, první, co udělám, bude, že zalovím v jejich školních brašnách a vezmu si je. Samozřejmě, že starší Zdeněk už umí ve druhé třídě normálně číst, a když bude chtít, přečte si ho ve škole třeba desetkrát. Ale už loni jsem mu vysvětlovala, proč si myslím, že bude lepší, když to neudělá.

Jestli to opravdu dodržel, nedokážu říct. On tvrdí, že ano – je koneckonců rád, že na rozdíl od jiných spolužáků jeho rodiče vysvědčení zkrátka neřeší, a byl by tedy sám proti sobě, kdyby náš návrh nerespektoval.

Není to tak, že by nás prospěch a fungování našich dětí ve škole nezajímaly. Právě naopak, koneckonců jsem taky učitelka na základní škole (na jiné než moje děti). Jen si myslíme, že vysvědčení je především informativní dokument pro rodiče, nikoli pro děti. Děti samy dobře vědí, jak jim to ve škole jde, s čím jsou jejich učitelé spokojeni a kde mají naopak slabší stránky.

Proč má tak špatné známky? Třeba mu chybí ta správná motivace

Mám zkrátka čtyři dobré důvody, proč chci, aby se vysvědčení Zdeňkovi a Alžbětce nedostalo do rukou.

1. Vysvědčení je může připravit o vnitřní motivaci k učení

Malé děti jsou jakou houby. Nasávají do sebe všechno, co kolem sebe vidí a slyší. Chtějí se přirozeně učit, všechno je zajímá. Jsou otevřené vzdělávání, protože je to baví. Bojím se ale, že jakmile začnou sledovat, jaké za svoje učení mají známky, tahle vnitřní motivace se někam vytratí a učit se budou už jen kvůli výsledkům a vnějšímu ohodnocení toho, jak jim to jde. Ze zábavy se stane práce, za kterou místo peněz dostávají známky.

2. Komentáře na vysvědčení nejsou určeny jim

Sama jako učitelka trávím spoustu času tím, že vypracovávám hodnocení a zprávy pro rodiče svých žáků. Ale tyto komentáře jsou určeny právě rodičům. Malé děti jim ještě úplně neporozumí. Zastaví se tak často jen u svých známek. Tím pádem ale přijdou o kontext toho, co ona známka znamená. Dítě vidí pouze jedničku nebo třeba trojku, ne to, jak velké úsilí ho to stálo, jaká práce za ní stojí. To je přitom důležitější než samotné číselné ohodnocení, které nikdy není úplně přesné.

Pololetní vysvědčení: Jak nejlépe prvňáčka odměnit a motivovat ho?

3. Vysvědčení může ovlivnit jejich sebeúctu

Nesnažím se své děti chránit před selháním nebo neúspěchem. Je třeba, aby poznaly jak situace, kdy se jim daří, tak ty, kdy musí zabojovat, potřebují podporu. Ale musí také rozumět tomu, proč to tak je a co je třeba dělat dál, že to má smysl. Pokud děti uvidí na vysvědčení své známky, automaticky se přikloní k tomu, že tyto známky jsou přesně ty, které si zaslouží. Vezmou je jako fakt a už nepřemýšlí nad tím, jak je případně změnit. Z matematiky jsem dostal trojku, takže jsem trojkař a nemá smysl se snažit, nejsem tak dobrý, abych z ní někdy mohl mít jedničku. A tohle je přesně způsob uvažování, kterému se chci u svých dětí vyhnout.

Chcete se pochlubit vysvědčením na sociální síti? Na tohle pozor!

4. Vysvědčení probouzí nezdravou soutěživost

Soutěžení jako takové může být pro děti samozřejmě velmi motivující. Nemyslím si však, že soutěžení patří ke známkám na vysvědčení (a známkám obecně). I ve své třídě neustále žákům připomínám, že vysvědčení je jejich soukromá věc a informace pro jejich rodiče. Přesto pokaždé znovu slyším „Tak cos dostal? Co máš?“ A vzájemné porovnávání začíná. Nechci, aby se mé děti cítily špatně, když budou mít horší známky než jejich spolužáci, a stejně tak nechci, aby se kvůli jejich výsledkům cítil špatně někdo jiný.

Většina dětí i rodičů se na den, kdy se rozdávají vysvědčení, těší. Je to dobře, ale zároveň by hlavně rodiče měli brát v potaz, že vysvědčení je pouze jeden malý dílek skládačky v celém vzdělávacím systému. Je to důležitý nástroj komunikace mezi školou a dětmi a rodiči – ale ne jediný. A za sebe můžu říct, že pro mé děti teď určitě není nejvhodnější.

Až budou děti starší, na druhém stupni, vysvědčení začneme brát více vážně. V tu dobu už budou schopné porozumět lépe slovnímu hodnocení a podle něj i nahlížet na svoje známky. Budou už plně zodpovědné za svoje učení, budou se umět lépe vyrovnávat s úspěchy a neúspěchy, které (nejen) při cestě za vzděláním zažijí. A my tak nebudeme mít důvod před nimi vysvědčení schovávat, ať na něm bude cokoli.

Adéla, 37 let

Proč nechci, aby mé dítě chodilo do Montessori školy: Zkušenost učitelky
Témata: Péče o dítě a jeho výchova, Výchova, Rodina a vztahy, Vysvědčení, Rodiče, Základní škola, Hodnocení, Dokument, Známka, Učitelka, Pololetní vysvědčení, Třída, Slovní hodnocení, Žába, Děti