[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Máte venku „slepák“? Možná jste tuto otázku už v životě zažili. Zánět slepého střeva, přesněji zánět červovitého přívěsku slepého střeva neboli apendicitida, patří k celkem častým onemocněním dětského věku. Ale vyhnout se nemusí ani dospělým.
I když se slepá, 5 až 10 centimetrů dlouhá část tlustého střeva zdá jako celkem nedůležitá, dokáže při potížích nasekat pěknou paseku, pokud se nezasáhne včas. Tato část střeva v nás zůstala jako takový vývojový pozůstatek, a odstranění „slepáku“ tedy nijak neohrozí kvalitu života.
Přesná příčina zánětu není zcela známa. Jednou z možných variant je ucpání apendixu s rozvojem do zánětu. Toto ucpání může vzniknout například otokem sliznice nebo ztuhlou hmotou tvořenou stolicí, koprolitem. Důvodem může být i střevní nerovnováha.
Klinické příznaky zánětu slepého střeva jsou ovlivněny věkem dítěte a také polohou červovitého přívěsku střeva. Mezi základní varovné příznaky patří:
Jak uvádí primář Oddělení dětské chirurgie a traumatologie ve Fakultní nemocnici Bulovka MUDr. Karel Harvánek, důležité je vědět, že nemusí být přítomny všechny příznaky. Někdy mohou být jen náznakové, některé mohou chybět úplně. „Návštěvu lékaře doporučuji volit vždy, když některý z příznaků trvá zhruba šest hodin a přes zklidnění pacienta a dietetická opatření příznaky neustupují, nebo se dokonce zvýrazňují,“ dodává.
U kojenců přitom onemocnění probíhá podle lékaře MUDr. Jana Pastora ze 3. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol většinou atypicky s rychlým nástupem příznaků a mívá těžký průběh.
„U batolat a kojenců se vyskytují nespecifické symptomy připomínající enterokolitidu či dyspepsii (průjmy, zvracení). U dětí předškolního a školního věku probíhá apendicitida podobně jako u dospělého – nejprve se objeví tlakové bolesti nad či kolem pupku, které se během několika hodin přesouvají do pravého podbřišku, postupně se stávají ostrými, bodavými a zhoršují se pohybem,“ upřesňuje MUDr. Pastor.
Nemusí ale hned dojít ke zvracení a bolesti břicha. U malých dětí může být jedním z varovných příznaků změna vzorce chování, kdy dítě pospává během dne, nemá chuť k jídlu, nezajímá se o hračky a jiné běžné aktivity.
Když už je dítěti diagnostikován zánět slepého střeva, pacient většinou rovnou míří na operační sál. Tato operace zvaná apendektomie se provádí už více než 120 let a v posledních 30 letech je prováděna většinou laparoskopicky, tedy miniinvazivně.
„U nejmenších dětí se preferuje otevřený přístup, kdy se apendektomie provádí z malého řezu (cca 2 cm) v pravém podbřišku. Složitost operace je dána především pokročilostí zánětlivých změn a celkovým stavem dítěte. Pokud je situace při laparoskopii nepřehledná, přechází se k otevřené operaci,“ popisuje způsoby operace lékařka MUDr. Silvia Jaroščiaková ze 3. chirurgické kliniky 1. LF UK a FN Motol.
V zásadě jde ale o celkem běžný zákrok, a pokud nenastanou komplikace, jedná se podle primáře Harvánka o prostou, nekomplikovanou operaci, která není náročná ani pro pacienta, ani pro operatéra. Samozřejmě náročnost stoupá při případných komplikacích.
V zásadě ano, protože slouží hlavně jako prevence prasknutí zaníceného apendixu, které by mohlo vést podle lékaře Pastora k neohraničenému zánětu pobřišnice. Jde o stav bezprostředně ohrožující na životě. „Pokusy o rozhánění (např. ledování) jsou nevhodné a nebezpečné. Vyhýbání se operaci je chybné,“ varuje primář Karel Harvánek.
Konzervativní postup je chirurgem doporučen pouze při ohraničeném zánětu, tedy periapendikulárním infiltrátu. „Infiltrát se projevuje jako bolestivé vyboulení v pravém podbřišku, které je dáno ohraničením zánětu okolními strukturami (např. střevními kličkami či orgánovými závěsy). V takovém případě probíhá léčba za hospitalizace, spočívá v nitrožilním podávání antibiotik, dietních opatřeních a sledování klinického stavu. V případě rozvoje abscesu, tedy dutiny vyplněné hnisem, se provádí drenáž, což je zavedení tenké plastové trubice skrze břišní stěnu do abscesu pod CT či sonografickou kontrolou, popř. malé abscesy je možné léčit též konzervativně antibiotiky,“ říká MUDr. Silvia Jaroščiaková z FN Motol.
Díky tomu, že je operace celkem jednoduchá, pacient si poleží v nemocnici většinou jen v řádu několika dní, ale samozřejmě záleží na pooperačním stavu a na tom, jak byl zánět rozsáhlý.
„Pokud už došlo k perforaci zaníceného apendixu a přechodu zánětu na pobřišnici, léčba vyžaduje prodloužené podávání antibiotik nitrožilně a někdy hospitalizaci na jednotce intenzivní péče,“ dodává MUDr. Pastor.
Po týdnu až deseti dnech od operace se standardně odstraňují stehy. Poté je vhodné jizvy promazávat a masírovat. Celkem se rány hojí obvykle šest až osm týdnů. Proto je důležitý klid. Jestli očekáváte, že ratolest může rovnou skočit do sportovních aktivit, je potřeba ji zbrzdit, jinak hrozí, že se vytvoří v jizvě kýla.
Dítě by mělo zůstat v klidu alespoň dva až tři týdny. Po třech týdnech pak může pacient podle primáře Karla Harvánka navštěvovat školu s omezením na šest týdnů bez tělesné výchovy.
S klidovým režimem se pojí i šetřicí dieta na tři až šest měsíců. „Jedná se o stravu s menším množstvím nestrávených zbytků, a hlavně stravu nenadýmavou. Každý pacient po apendektomii je při propuštění z nemocnice u nás vybaven textem s touto dietou,“ uvádí MUDr. Harvánek.
Vedle nadýmavé stravy je nebezpečné podle lékařky Jaroščiakové i jídlo působící zácpu, jako je například čokoláda. Takže i když se to zdá nepříjemné, určitě se doporučuje tyto zásady při rekonvalescenci dodržovat, aby dítě opět skočilo co nejdříve do běžného života.