Maminka.czLáska a vztahy

Žárlivost vztah chrání, nebo ohrožuje? Zkuste si odpovědět na pár jednoduchých otázek

Lenka Brožová 2.  11.  2021
Na začátek pojďme žárlivost tak trochu rehabilitovat a říct si, že není primárně špatná. Je jednou z emocí, kterými nás příroda vybavila, a má tak v našem životě nezastupitelný význam. Jak s ní pracovat, abychom neubližovali ostatním ani sami sobě? Do jaké míry nás v žárlení ovlivňuje rodinné prostředí, z jakého pocházíme?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

V případě žárlivosti je to jakási obezřetnost, která nás má chránit. Léčitelka Karla McLarenová poukazuje v knize Řeč emocí na fakt, že když vpustíme do svého srdce druhou osobu, v podstatě necháme padnout všechny své hranice. Naše psychika pak potřebuje ochránit vztah, který se vlastně stal součástí nás samých. A žárlivost hraje v této obranné strategii důležitou roli. Takže nežárlíme natruc. Prostě chráníme své zájmy. 

PROJÍT SKRZE EMOCI 

„Když jakoukoli emoci potlačíte nebo vytěsníte, situaci to ještě zhorší. Je to jako byste vypnuli alarm a neřešili, proč se spustil. Ona totiž nikam nezmizí, bude se ve vás kumulovat a udeří znovu v ještě větší intenzitě a většinou v ten nejnevhodnější čas,“ upozorňuje zakladatel Společnosti profesionálních koučů Marcel Fáber. Určitě máte tu zkušenost, kdy se najednou přestanete ovládat, bouchnete a vztek, hněv, žárlivost a další emoce se z vás valí ven a v těchhle plamenech hoří vaše sebeúcta, důstojnost.

VIDEO: Jak zatočit s žárlivostí u dětí?

„Emoci nemůžete vyřešit tím, že ji obejdete, musíte jít skrze ni,“ vysvětluje Marcel Fáber. Jak se to dělá? V případě žárlivosti zkuste především porozumět tomu, proč se objevuje a co vám přichází říct, to vám pomůže se s ní vypořádat a usměrnit ji. Jako první doporučuje Marcel Fáber zjistit, zda žárlivě reagujete na skutečnou nevěru či nečestnost druhých, nebo spíš na svůj vlastní nedostatek sebeúcty a sebevědomí: „Protože tendenci žárlit mívají víc lidé, kteří se potýkají s nižší sebedůvěrou. Bývají emočně závislí na partnerovi. Jejich životní postoje jsou podřízené.“

V žárlivém chování může hrát roli i to, z jakého rodinného prostředí pocházíme, jak se naši rodiče chovali k sobě, jak k nám, jak k sourozencům. „V dětství jsou pro nás rodiče absolutní autoritou, vše, co dělají považujeme za správné. Jak na pevný disk si nahráváme, co vidíme, slyšíme a vnímáme dalšími smysly. V dospělosti pak tyto nahrávky ovlivňují naše chování,“ upozorňuje Marcel Fáber. 

ŽÁRLÍM, AŽ NENÁVIDÍM 

Lidé, kteří zápasí s pocity žárlivosti, mívají tendenci mluvit hlavně o partnerovi – je to pro ně jednodušší než mluvit o sobě. Vstupovat do svých emocí s sebou totiž nese jistou dávku nekomfortu. „Při koučování proto zůstávám hlavně u klienta, nenechávám se moc vtáhnout do příběhu. To by nás k výsledku nepřivedlo, posloužil bych jen jako kamarád, dal pár rad, jak na toho syčáka nebo nevěrnici. Ale nic by se nevyřešilo,“ říká Martin Fáber a vysvětluje, že jako mentální kouč vytváří bezpečné prostředí a formou naslouchání a kladení otázek pomáhá klientovi, aby sám našel odpovědi a nasměroval své kroky k vyřešení dané situace.

Souběžně lze absolvovat párovou terapii. Protože někdy je vztah žárlivostí a přidruženými nešvary natolik poznamenaný, že potřebujete třetí stranu. Pokud nemáte vy nebo váš partner předchozí zkušenost s nějakou terapií, prací na sobě nebo právě s koučinkem, bude chvilku trvat, než se naučíte mluvit o tom, jak se cítíte vy, co vás trápí a jaké máte obavy. Tedy nevyslýchat, neobviňovat, nevyčítat. A je to hrozné slovo, ale taky nenenávidět. Protože od žárlivosti je to k nenávisti jen krůček. A tu fakt nechcete, ta ujídá duši. 

S tím se pojí ještě jeden takový nepěkný jev: Kdo z vás někdy neprojel partnerovi mobil, e-mail, Facebook – a nic nenašel? Nehlasme se všichni… Znáte citát od řeckého bajkaře Ezopa „Žárlivost je štěkání na psa, které láká zloděje“? Tak pozor na to. Úporná žárlivost je ve vztahu cesta do pekel nebo do náruče někoho jiného. Skoro jako byste tam svým žárlivým chováním partnera dostrkali. A tím si vlastně potvrdíte, že jste zase měli pravdu. Protože on nakonec kdo hledá, ten najde. 

POdívejte se sami sobě do očí – Marcel fáber

spolecnostkoucu.cz

Klíčem je rozpoznat, kdy hrozby, které vnímáte, pocházejí ze zrady partnera a kdy z pochybností o sobě nebo z pocitu nejistoty ve vztahu. A protože žárlivost je především kombinace intuice (strachu) a sebeobrany (hněvu), používá Marcel Fáber tuto osvědčenou sérii otázek. Můžete si na ně zkusit odpovědět i sami:

  • Co si pod pojmem nevěra představujete?
  • Z čeho máte strach, obavy?
  • Jak dlouho máte tyto pocity?
  • Co je vyvolává? Chování partnera, nebo vaše myšlenky?
  • Zažili jste i v předchozích vztazích podobné pocity, myšlenky, situace?
  • Jak jste na ně dříve reagovali?
  • Co už jste vyzkoušeli? S jakým výsledkem?
  • Co vám osobně na tom nejvíce vadí?
  • Mluvíte o tom s partnerem?

Už když začnete přemýšlet nad odpověďmi, pomůže vám to přeladit stanici, kterou vám v hlavě doposud pouštěla vaše žárlivost přiživovaná strachem, nejistotou, vztekem a lítostí.



 

Témata: Láska a vztahy, Časopis Maminka, Rodina a vztahy, Chování a vztahy, příroda, Nevěra, Zloděj, Rodinné prostředí, Jednoduchá otázka, Koučování, Partner, Emoce, Chování, Vztah, Léčitelka, Obezřetnost, Žárlivost, Zář