[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Oxytocin stimuluje děložní stahy, a to jak při porodu děťátka a placenty, tak třeba i při orgasmu. Tento pozoruhodný hormon se též účastní výživy miminka, přesněji řečeno startuje vypuzování mléka. A konečně je také jednou z látek, které s velkou pravděpodobností stojí za nastartování láskyplného mateřského chování, a to nejen u nás lidí, ale u všech savců.
Víte, že rytmické stahy dělohy, jež má ve své režii právě oxytocin, napomáhají spermiím v jejich putování za vajíčkem? A to ještě není všechno; oxytocin se také podílí na tom, že je děložní hrdlo během těhotenství bezpečně uzavřené. A to samozřejmě pouze do doby, než na něj „zaťuká“ nedočkavé miminko. Tehdy začne oxytocinu další směna – je totiž šéfem kontrakcí. Během samotného porodu je pak do krve vyplavován v několika vlnách. (V uvedených souvislostech bývá oxytocin běžně používán i porodníky, kteří skrze jeho nitrožilní aplikaci ovlivňují průběh porodu.) Poslední porodní oxytocinová vlna pomáhá v odchodu placenty. Hádejte, kdo ono pomyslné poslední stavidlo otevře.
První přiložení novorozence k prsu ihned po jeho narození má obrovský vliv nejen na vytvoření vzájemné vazby a vypuzení placenty, ale také na dobré nastartování kojení – v pozadí samozřejmě stojí náš starý známý. Oxytocin totiž přímo ovlivňuje vypuzování mléka. Zatímco miminku utěšeně roste bříško, mamince se zase zmenšuje – proč? Protože právě oxytocin stimuluje zavinování dělohy do původní velikosti.
Hormon oxytocin s velkou pravděpodobností u nás savců zásadně ovlivňuje mateřské chování. Alespoň to naznačují laboratorní pokusy, kdy byl pozorovaným samičkám hlodavců, které ještě neměly mláďata, aplikován tento hormon. Samičky se poté začaly láskyplně starat o cizí mláďátka. Další zajímavý pokus opět udivil pozorovatele pozoruhodnými novými poznatky. Po aplikaci oxytocinu několika samičkám i samcům hlodavců si zvířata začala navzájem opatrovat srst, mazlit se a nakonec i pářit. I celá řada dalších pokusů naznačuje, že oxytocin tímto způsobem působí nejen v tělíčkách malých myšek, ale i v těle lidském. Šíře jeho působení je obrovská. Pány vědce, a posléze i nás, čeká v tomto směru s velkou pravděpodobností ještě mnoho překvapení.
Kupříkladu proběhly první výzkumy zaměřené na vazby oxytocinu a dětského autismu, dále byla například publikována studie zaměřující se na vztah oxytocinu a pocitu důvěry. Jiná pozorování se zaměřila na léčbu některých typů onkologických onemocnění.
Je úžasné, dokonalé a někdy až dojemné, jak obrovskými a mnohdy naprosto netušenými možnostmi naše tělo disponuje, a možná by si velmi zasloužilo, abychom mu mnohem více naslouchali.