[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
„Bylo to mé nejlepší rozhodnutí v životě! Po 5 letech pekla jsem konečně našla sílu k rozvodu. Odešla jsem s roční dcerou a bez stálých příjmů, opustila jsem byt, ve kterém jsem vyrostla. To vše mi stálo za relativní klid, který nyní mám. Byla to velmi vysoká cena, ale rozvod by nikdy nebyl tak rychlý a dcerku bych pravděpodobně neměla výhradně ve své péči. Vlastně jsem do poslední chvíle ani nevěřila, že na to manžel přistoupí.
Hynek byl „dozorce“, dráb a perfekcionistický pedant. Chození s ním bylo vzrušující, plné překvapení, zvratů a vášně. Vedle něj jsem měla pocit, že jsem bohyně. Svatba však byla nástupní stanicí do pekla a každodenní manželský život peklo samo.
Hynek mě okouzlil svou sebejistotou, nekompromisně mužným chováním, které mu však neubralo galantnosti a pozornosti, kterou mě zahrnoval. Sympatický mi byl i jeho tradiční pohled na rodinu: věrnost a partnerství na celý život.
V mých očích byl tehdy opravdovým mužem a starosvětským gentlemanem, rytířem budícím pocit síly a jistoty. Působil jako skála, o kterou se jednou opřete a ona nepovolí. Jenže záhy po svatbě jsem pochopila, že jeho mužnost je maskovaný šovinismus a galantnost jen cesta, jak ženu získat a vlastnit.
Nebyl mužem z jiného století, ale z jiné kultury! Po svatbě jsem pro něj byla jen polovičním člověkem, který neudělal nic dobře. Neustále mě kontroloval, peskoval, ponižoval – a to i před lidmi. Trestal mě mlčením a naprostou ignorací mé osoby. Když se mu něco nelíbilo, ignoroval mě klidně několik dní.
Na chodbě třeba vesele vtipkoval se sousedkou, podržel jí dveře, pomohl s těžkým nákupem, empaticky vyslechl stížnosti na zdraví, když se ale zaklaply dveře našeho bytu, byl opět němý a zlý.
Byla jsem hloupá, že jsem s ním otěhotněla, ale stalo se… a dcerka je nyní moje sluníčko! Těhotenství jsem měla rizikové a Hynek mi to měl za zlé. Nemohla jsem mu poskytovat sex, za což si mne velmi vychutnával; byla jsem pro něj dle jeho slov jen odporná březí slonice, po jejímž boku klidně komentoval přednosti jiných žen.
Prý ať se snažím aspoň v domácnosti, ať si zasloužím nakrmit a ošatit. Víc se stydím i psát. Nyní, rok po rozvodu, jsem spokojená. Žijeme s dcerou skromně, pracuji po nocích, ale neměnila bych! Vyzývám tímto všechny dámy; utíkejte od „dozorců“, dokud ještě máte svůj život, dokud máte sebe samy. (Valerie, 34 let)
Dozorce je muž, který chce svou ženu vlastnit, ovládat, řídit její kroky a rozhodovat o nich – jen tak je spokojený! Dozorce nedbá na potřeby, city a přání druhých, jeho vesmír a bůh je jeho ego. Dozorce má svou ženu v hrsti, ta kolem něj balancuje po špičkách a mnohdy neví, kam šlápnout, aby neudělala chybný krok a dozorce nepopudila.
Dozorce bývá nevypočitatelný, je závislý na své moci. To ona je jeho láska a jen nerad se jí vzdává. Valerie měla štěstí v neštěstí.
Skvělý psycholog Kevin Leman ve své knize „Jak se naučit říkat NE“ dozorce popisuje následovně: „Dozorce se těší z toho, že udržuje ženu mimo její rovnováhu tam, kde ji chce mít. Zná její slabá místa a Achillovu patu.
Bohužel dále dodává, že jistý typ žen, tzv. přičinlivé (snaživé) ženy s nižším a středním sebevědomím, jež se přirozeně snaží druhým pomáhat a pečovat o ně, jsou dozorci přitahovány jako můry plamenem.