reklama

Zjišťovat pohlaví, nebo se nechat překvapit?

Přiznám se, psát tento článek před rokem, jen těžko bych hledala argumenty pro stranu "nechat se překvapit". Dnes? Chápu oba názory. I když, bez mučení, sama bych asi nikdy tak dlouho čekat nevydržela.

Z embrya dítětem

Mám tři děti a pokaždé jsem se nemohla dočkat, až se těhotenství přehoupne do čtvrtého měsíce a při jedné z kontrol na gyndě se mě moje paní doktorka zeptá: A přejete si znát pohlaví miminka? Na to já rozhodně přikývnu a ona řekne: Tak je to holčička. Případně: Je to kluk. (V našem případě to byla holčička dvakrát a chlapeček jednou.) Ten moment se dá v lecčem srovnat se samotným porodem.

Sice po emocionální stránce mnohonásobně slabší, samozřejmě, ale stejně. Pamatuju si to jako dnes, jak mě pokaždé zaplavila obrovská vlna lásky a dojetí z toho mého nenarozeného děťátka. A taky pro mě od toho momentu přestalo být víceméně anonymním obyvatelem mé dělohy a začalo být dítětem. Opravdovým dítětem. Mým dítětem.

ČTĚTE TAKÉ: Zdeňka Žádníková je čtyřnásobnou maminkou. Konečně je to kluk!

Poprvé versus podruhé

Mám spoustu kamarádů, kteří pocity zvědavosti a dychtivého toužení po této informaci zažívali při prvním těhotenství, ale při tom druhém, už se chtěli nechat překvapit. Chtěli si počkat a finální verdikt se dozvědět až na sále těsně před tím, než své roztomilé Toničce či Toníčkovi stanou tváří v tvář. Proč? Veškerá novota a takovéto ryzí nadšení spojené s prvním těhotenstvím již u toho druhého většinou opadá a tak si chtěli uchovat alespoň jeden moment překvapení - úplně nakonec.

Necháme se překvapit

Existují ale i lidé, co si pohlaví svého nenarozeného děťátka nepřejí vědět principiálně, ať už je to jejich první či třetí potomek. Chtějí se prostě nechat překvapit. Nebo se možná podvědomě brání myšlence už před narozením své dítě špehovat. Pro mě osobně byl porod pokaždé tak silným zážitkem, že fakt, že již vím, co se mi narodí, ho v žádném případě nemohl znehodnotit. Právě naopak. Byla jsem blažená, že konečně vidím Péťu, Niki i Ali a ne nějaké "cizí" dítě, kterému bych teprve musela dát jméno a sžívat se s ním (což je samozřejmě psáno s nadsázkou). Rozumím argumentům obou táborů, ale nijak nezastírám, že patřím do toho "nechat si říct předem".

Chci to zjistit sama!

Ovšem třeba moje kamarádka Daga. Má dvouletou holčičku a v létě čeká narození druhého dítěte. I když u Sophinky si pohlaví říct nechala, teď ho vědět nechce a zašla dokonce ještě dál. Chce poprosit lékaře, aby jí pohlaví neříkali ani na sále po porodu, ale nechali ji, aby si ho zjistila sama, až miminko poprvé rozbalí. Všichni si myslíme, že to bude další holčička, ale kdo ví?

Přidat příspěvek Nejnovější komentáře

reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Jako hospodyně dnes máte dobrý pocit, že se doma může podařit spousta situací dobře, a to jak v citech, tak i kuchyni. Situace také…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama