[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Možná jste zaznamenali nedávný případ, kdy osmiletá holčička z Los Angeles celý svůj život tvrdí, že je chlapec a nemůže se dočkat změny pohlaví. Ta by ji ve většině zemí čekala až s dovršením dospělosti, kdy se předpokládá svéprávnost a vyzrálost oné osoby, která musí sama za sebe udělat toto rozhodnutí.
U dětí, které často nedokáží vnímat přesně realitu okolního světa, je velice problematické rozlišovat, zdali se jedná skutečně o opačné pohlaví uzavřené v jiném těle, nebo jen sociálně-psychologický vrtoch, nedozrálost či ovlivnění výchovou.
Ve Spojených státech a některých dalších zemích se už ale začíná pomalu experimentovat s léčbou předcházející dospělost pacienta. Její princip je takový, že v momentě, kdy se začne dítě blížit k pubertálnímu období, které je typické bouřlivým návalem hormonů, je mu aplikována náležitá hormonální kůra.
Ta má jednak zastavit vyplavování a využívání hormonů typických pro dospívání osoby v určitém pohlaví, a jednak má dodat hormony určené pohlaví druhému. Tím je možné v podstatě zamezit působení puberty typické pro nechtěné pohlaví a přetvořit ji v pubertu opačnou.
Pro organismus to znamená menší zátěž, protože projde jen jednou hormonální vlnou místo toho, aby musel standardně dospět a pak teprve měnit své pohlaví. Pro pacienty je také mnohem snazší se začlenit do společnosti v novém těle, protože jsou takto přijímáni již od mladého věku.
Šetrnější biologické a společenské následky takovéhoto postupu na druhou stranu jen obtížně kompenzují riziko, že o změně vlastního pohlaví rozhoduje někdo, kdo ještě není fyzicky ani psychicky dospělý, neuvědomuje si všechny možné komplikace a konsekvence vlastního rozhodnutí.
Chirurgický a hormonální zákrok už je nezvratný, takže pokud takto přeměněné dítě (dorostenec) po čase „dostane rozum“, uvědomí si lépe sebe sama nebo jinak zjistí, že udělalo špatné rozhodnutí, může to mít pro něj fatální následky. Pracovat na změně pohlaví už od dětských let je tedy potenciálně velice nebezpečné a výbušné.
Jakémukoli hormonálnímu či operativnímu zákroku proto musí předcházet důkladná a dlouhodobá psychologická analýza. Mnohem hlubší a intenzivnější než ta, kterou prodělávají dospělí zájemci o změnu pohlaví. Ve finále totiž za nedospělého človíčka budou rozhodovat jiní, kteří tím přebírají značnou část zodpovědnosti.
Je tedy nutné, aby si byli naprosto jisti, že činí správné rozhodnutí, které poznamená zbytek života nesvéprávného dítěte. Přestože některé děti mohou již od raného věku vykazovat tendence k transsexualitě, je třeba toto chování odlišit od případné homosexuality, náhlého výkyvu hormonů či krátkodobého vlivu okolí.
Další významný problém u změn pohlaví mladistvých spočívá v otázce, zda je to vůbec etické. Řada náboženských autorit (jedno jakého náboženství) není nakloněna ani změnám u dospělých, natož pak u těch ještě mladších a nesvéprávných. Nemusíme si ale brát do pusy náboženství, abychom se sami zamysleli nad etičností takovýchto zákroků na dětech.
Tento problém si samozřejmě uvědomují i samotní lékaři a orgány nad nimi dozorující. Hranice mezi pomáháním a zneužíváním vědy k neetickým účelům je dlouhodobě nezřetelná a propustná. Stačí se podívat na debatu kolem výzkumu kmenových buněk, který sice může zachránit mnoho lidských životů, ale je postaven na využívání mrtvých dětských embryí.
Lze tak jen doufat, že odborníci neztratí pozornost a budou se pečlivě věnovat každému jednotlivému případu, aby nedošlo k napáchání nezvratných škod na lidských osudech.