Maminka.czBatole

Znáte "rodiče s vrtulí"?

Alena Čálková 12.  3.  2015
Setkala jste se již s termínem „Helicopter parenting“? Dostal se k nám z amerických států a je odpovědí na přehnaně starostlivou rodičovskou péči. Rodič, ve snaze dítěti všechno ulehčit a před vším ho ochránit, totiž krouží nad dítětem jako vrtulník. Ale je taková výchova zdravá? A jak zjistíte, že v tom lítáte taky?

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

Termín „rodič-vrtulník“ poprvé použil v roce 1969 americký lékař Haim Ginott ve své knize o rodičích a teenagerech, v níž si dospívající postěžovali, že rodiče kolem nich krouží jako helikoptéry a nedopřejí jim prostor k samostatnosti. Nezvyklé přirovnání se později stalo natolik populárním, že se zapsalo do slovníků jako regulérní název stylu rodičovské výchovy. A v poslední době se skloňuje velmi často, rodičů „vrtulníků“ totiž přibylo a odborníci upozorňují na možné negativní důsledky, které tento styl výchovy může přinést. Proč? Rodiče „s vrtulí“ jsou totiž natolik zaměření na své děti, že jim prakticky berou vlastní autonomii, zodpovědnost i sebedůvěru. 

Když je starostlivosti příliš... 

Své o tom ví i sedmatřicetiletá Kateřina, která se o „vrtulníkovém rodičovství“ poprvé dozvěděla od psycholožky, u níž skončila s vyčerpáním na prahu vyhoření. „Myslela jsem si, že dělám všechno správně. Snažila jsem se synovi maximálně věnovat, aby mu nic nechybělo a správně se vyvíjel. Měla jsem spoustu času jen a jen pro Vincenta. A to bylo právě to, co mě doběhlo,“ vypráví Katka.

Když svou pozornost přenesla plně na syna, stala se mistryní v plnění dětských žádostí, a dokonce i v jejich předvídání. Neustálá kontrola, maximální snaha a k tomu všemu ještě věčná rozladěnost syna se nakonec projevily fyzickým i psychickým vyčerpáním. „Byla jsem vyčerpaná tím, jak jsem neustále přemýšlela nad synovou spokojeností a tabulkovým vývojem. Svěřila jsem se manželovi a domluvili jsme se, že navštívím psycholožku. Ta mi po mém dlouhém monologu doprovázeném proudem slz řekla, že jsem máma-vrtulník. A že svou snahou zařídit synovi vše hned vlastně otravuji sebe i jeho.“ 

Jak se to mohlo stát? 

Do té doby Katka brala svou maximální péči jako standard. „Jak by mi tehdy pomohlo, kdyby mi někdo řekl, že to přeháním! Naštěstí jsem se ale dobrala k nápravě a dneska vím, že nic se nemá přehánět. Nejsilnějším znamením, které mě v tom podporuje, je synova spokojenost, která je nebývalá.“

Katčin případ je samozřejmě extrém. Začneme-li to však s péčí a starostlivostí o potomky opravdu přehánět, děti zbytečně okrádáme o vlastní prožitky, sebedůvěru a zodpovědnost. Ne každý rodič však krouží nad dítětem tak těsně jako Katka a nabízí se polemika, zda není rodičovství „s turbo vrtulí“ menším zlem než výchova natolik volná, že děti nemají hranic ani pravidel, což je klíčový faktor pro vznik pozdějších patologií. 

Proč rodiče "krouží"? 

Mnozí rodiče začínají s dobrými úmysly. Je však velmi těžké držet se nastavené linky a nesklouznout k takové vzájemné propletenosti, kdy už rodiče ztrácejí objektivní náhled na to, co jejich děti pro zdravý vývoj skutečně potřebují. Citlivá výchova má své přednosti: Zvyšuje pocit lásky, přijetí a sebevědomí, problém však nastává v okamžiku, kdy přecitlivělou výchovu začne řídit strach. V tom případě totiž rodiče mívají klapky na očích a snaží se předejít všem možným rizikům a dětským frustracím za každou cenu. Ztrácejí ale pojem o tom, jak důležité je nechat děti samotné zkoušet nové dovednosti a překonávat výzvy. 

Co může následovat? 

„Výchova s vrtulí“ má své důsledky. Kromě vyčerpaného a zodpovědností přetíženého rodiče ovlivňuje negativně i samotné děti. Těm nejčastěji hrozí vysoká úzkostlivost, nízké sebevědomí a sebeúcta. Dalším dopadem jsou nevyvinuté základní dovednosti k řešení běžných životních komplikací a stresů.

Děti totiž prakticky nemají možnost setkat se se zklamáním, ztrátou či selháním, což jim později bude velmi komplikovat život. Kromě toho se tyto děti často cítí ztracené i v základních životních situacích: zavázat tkaničky, připravit si oběd… Všechny tyto záležitosti jim pak přijdou natolik složité, že budou v životě volit tu nejjednodušší a nejpříjemnější cestu…

Jak se vyhnout vrtuli

Rodiče to nemají jednoduché. Jednou rukou mají dítě držet daleko od nebezpečí a přehnaného stresu, tou druhou je však těmto výzvám mají v rozumné míře vystavit. Odborníci ale hovoří jasně: Ideální je nechat děti žít životem tak, jak plyne, a v případě, že dojde k selhání, jim pomoct tento stav překonat s pozitivním pocitem (nárok na selhání má přece každý, chyby jsou naším učitelem a bez nich by nikdo nemohl být dobrým člověkem). Být jejich průvodcem, nikoli kontrolorem a „předžvýkávačem“. A nechat své děti dělat a řešit takové úkoly a prožívat takové situace, na které duševně stačí. 

Co jsou nejčastější spouštěče přehnaně citlivé výchovy?

  • Strach z následků - Rodiče mají, mnohdy na základě špatné vlastní zkušenosti, katastrofální vize, a snaží se jim u svých potomků všemožně předejít.
  • Úzkost ze světa kolem - Rodiče prožívají stres z nepříliš příznivé životní situace, obavy o finance či strach, aby měly děti jednou dobrou práci, a tak nad nimi ve snaze udržet je daleko od zklamání a trápení přebírají maximální kontrolu.
  • Nevyrovnané dětství - Rodiče se v dětství necítili plně milovaní, přijímaní, cítili se zanedbávaní, ignorovaní a tento negativní prožitek si v dospělosti kompenzují přes vlastní děti, nadměrná pozornost a kontrola je jakousi nápravou i prevencí toho, co sami (ne)zažívali.
  • Tlak okolí - Mají-li děti kolem sebe spíše úzkostlivější rodiče či dokonce „vrtulníky“, budou cítit potřebu chovat se stejně. 
Témata: Děti, Časopis Maminka, Předškolák, Rodina, Školák, Batole, Chování a vztahy, Rodiče, Základní dovednost, Přirovnání, Rozladěnost, Starostlivost, Katčin, Vyhoření, Sebeúcta, Běžný život, Nízké sebevědomí, Pozitivní pocit, Dobrý úmysl, Americký lékař, Tlak okolí