Maminka.czTěhotenství

Zvládla jsem operaci apendixu v těhotenství. Jak to celé probíhalo?

10.  11.  2018
Z vlastní zkušenosti potvrzuji, že přísloví, které s nadsázkou tvrdí, že ženská vydrží víc než člověk, platí do poslední tečky!

[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]

O miminko jsme se s přítelem snažili víc než rok. Oba sice máme potomky z předchozího manželství, ale po společném mrňousovi jsme velmi toužili. Dokonce jsem byla rozhodnutá jít v případě, že by vše nešlo přirozenou cestou, na umělé oplodnění.

Tolik jsem si společné dítě přála! Příroda se ale po roce snažení slitovala a já mohla dát mému úžasnému chlapovi pod stromeček velmi romantický dárek, pozitivní těhotenský test.

Moc jsem chtěla dítě, muže jsem neměla. Stálo to jako dovolená u moře

První tři poklidné měsíce mého vytouženého těhotenství uběhly jako voda – na rozdíl od prvního těhotenství mi bylo naprosto skvěle. Sršela jsem energií, pleť jsem měla jako batole a vlasy lesklé a husté jako panenka Barbie mé dcery. Bohužel jsem se neradovala dlouho. Těsně před Velikonocemi se mi doma udělalo z hodiny na hodinu zle.

Zpočátku mi bylo jen slabo, pak mě začal pobolívat podbřišek a během další hodiny se bolest v různě dlouhých intervalech neustále stupňovala. Dokonce jsem několikrát zvracela! Pomohlo jen, když jsem se stočila do klubíčka. Přítel měl jasno a zavelel:

„Jani, sedej do auta, jede se do nemocnice. Ultrazvuk nebolí a sama říkáš, že na gynekologickém křesle si posedíš mnohem radši než třeba na zubařském!“

Bolesti se stále stupňovaly

V čekárně na pohotovosti jsem strávila dvě hodiny, paradoxně se mi v té chmurné místnosti trochu ulevilo. Mladičká a velmi unavená lékařka mě vyšetřila. Zeptala se, zda krvácím nebo nešpiním – nekrvácela jsem.

Pak mi udělala ultrazvuk a velmi unaveným hlasem pronesla, že je „vevnitř“ vše v pořádku a že k jinému stavu prostě určitá míra nepohodlí v podobě zvracení a občasného dloubnutí v podbřišku patří. Nicméně jela jsem domů s tím, že kdyby se bolesti stupňovaly, mám se opět ukázat.

Odjeli jsme domů, oba jsme byli klidnější, dokonce se mi trochu ulevilo. Na schodech domu jsme potkali naši sousedku, mimochodem úžasnou dětskou sestru, která mě zná od narození. Byla totiž řadu let spolupracovnicí mé zesnulé maminky. Pochopitelně jsme se dali do řeči…

„Janičko a vyšetřovali ti slepák?“ zeptala se nakonec. Musela jsem přiznat, že si vůbec nejsem jistá. V tu chvíli přítel sousedku naprosto spontánně popadl za ruku a doslova ji odtáhl k nám, aby se na mě podívala.

Vše proběhlo rychle, sousedka mi dala instrukce, jak si mám lehnout, jemně ale důkladně stlačila jakési místo v podbřišku, načež stisk rychle uvolnila – bože, to byla bolest! Pak mi nařídila ještě poskočit a důkladně zakašlat – opět jsem cítila podobnou bolest.

Slepé střevo v těhotenství
Od těhotenství k porodu

Slepé střevo v těhotenství

Operace byla nezbytná

„Jani, nejsem doktor, ale myslím, že máš ten apendix chycenej! Víš, ono se to u těhotných hůř diagnostikuje. Upalujte zpět na pohotovost a nenechte se odbýt, u těhotných probíhá apendicitida rychleji. No, a kdybys musela nakonec na operaci, tak se neboj, nejcitlivější období máš za sebou a slepáky u nás v nemocnici umí!“

Sousedka mě sice vůbec nepotěšila, ale její přístup mě uklidňoval – pokud bych musela na operaci, naprosto to neznamená, že přijdu o prcka! Její slova jsem si ten den nakonec připomínala ještě mnohokrát – v sanitce, v ordinaci i těsně před provedením narkózy.

Než mi manžel před odjezdem na pohotovost pobalil věci (pro jistotu), tak se mi bolesti opět rozjely s takovou intenzitou, že jsme nakonec museli volat sanitku! Tak krušné chvilky jsem nezažila ani při porodu! Přítel byl ze všeho natolik rozklepaný, že si prostě netroufl řídit.

Sanitka u nás byla do pěti minut. V nemocnici šlo pak vše ráz na ráz. Na pohotovosti byla jiná lékařka, která mě po vyšetřeních ihned odeslala na příjem. Hodinu na to mě ta samá dáma operovala.

Den po operaci mě velmi mile překvapila ona mladá lékařka, která mě poprvé poslala zpět domů. Přišla se mi omluvit, načež se na celou dobu pobytu v nemocnici stala mým andělem a starala se o mne jako o vlastní.

Po operaci jsem neměla žádné komplikace, plod byl v naprostém pořádku a já jen doufala, že to tak vydrží. Vydrželo! Narodil se nám čtyřkilový cvalda a musím říct, že porodní bolesti byly v mém případě „čajíček“ proti tomu, co jsem si užila před operací.

Jana B., 38 let

VIDEO: Průvodce těhotenstvím ve dvou minutách

8 brutálních pravd o těhotenství aneb co vám nikdo neřekne
V těhotenství pod drobnohledem. Jaká vyšetření vás čekají?
Věk versus otěhotnění. Kdy je ideální čas mít dítě?
Témata: Zdraví, Těhotenství, Vaše příběhy, Umělé oplodnění, Snažení, Celá doba, Lékařka, Místo v, Zesnulá maminka, Jak, Vytoužené těhotenství, Naprostý pořádek, Porodní bolesti¨, Mladá lékařka, Společné dítě, Nepohodlí, Nejcitlivější období, Nemocnice, Slepé střevo, Opera, Přirozená cesta, Sousedka, Pohotovost, První těhotenství, Interval, Zdraví na Heureka.cz