* Jak "nezblbnout" ze snažení...*

Hm a já dostala zrovna nějakou infekci, potíže nemám, jen sem to cítila, svěřila jsem se, že pracujeme na miminku a ona mi napsala macmiror, že se to předepisuje i ženám v těhu, jenže na letáku píší, že první tři měsíce v těhu nedoporučují, tak já nevím, snad doktorka ví..nerada bych svoji vědomou blbostí to pokazila..není totiž vyloučeno, že by to třeba mohlo vyjít na poprvé no ne? jééééé já bych si to tak přála...

Ja jsem dokonce volala svemu gynekologovi, jeslti musim na nejakou prohlidku, kdyz zacina pracovat na miminku a on rekl, ze jsem tam byla nedavno, vsechny vysledky ok a ze kdyz do PUL roku neotehotnim, at zavolam...

holky někdy to je hned někdy ne. O psychice to podle mě není. Chce to vyčkat třeba půl roku a když to nepůjde tak mazat k doktorovi. Já to udělal a po 14 měsících snažení a umělém oplodnění čekáme konečně miminko Někdy to prostě nejde a nikdo neví proč, ještě že jsou centra asistované reprodukce...

Nejlepší je nikomu o plánovaném miminku neříkat. A Míšo, co se týče té tvojí kys. listové - myslím, že vůbec ti to nevlezlo moc do hlavy. Jen se snažíš být připravená. (A to schvaluju ) chlapi pro takové věci nemají pochopení. Tak se tím zbytečně netrap

Nepříjemné pak je, když se všichni ptají kdy a jak... No a ono to prostě hned nejde Pak se nervujem ještě víc :'(

@MisaNo ne asi, kyselinu už má schovanou v kabelce a poctivě baštím teplotu jsem si změřila asi jen týden, pak mě to neba, takže jen vím, že byla vysoká, ted klesla, ale víc to prostě řešit nechci, ikdyž to mám stále v hlavě...dnes se mě ptá přítel,zda už tam v tom bříšku něco mám, možná že je nedočkavý víc než já Kéž by...ale to je zatím ve hvězdách ....

Zdravim vsechny,

s pritelem spolu budeme deset let a pred mesicem jsme se rozhodli zapracovat na miminku. Kdyz mi to pritel sdelil, byla jsem v soku. Uz pul roku jsem mu naznacovala, ze bych uz chtela mimi, ale on nechtel, rikal, ze porad neco chci. Najednou jsme stravili vikend s kamarady, pulka z nich uz ma dite. On mi druhy den povida, ze uz chce taky, ze vlastne neni na co cekat. Den po tom jsem sjizdela internet, hledala jsem jak otehotnet, tipy a triky a koupila jsem si kyselinu listovou. Dalsi den jsem mu to rekla, ze jsem si koupila prasky atd. a on rekl, jestli mi to trochu nevlezlo do hlavy. Vlezlo. Rozhodla jsem se to neresit. Do mobilu jsem si nainstalovala ovulacni a menstruaci kalendar, a sleduju, kdy mam plodne dny. Samozrejme mu nerikam, ze mam plodne dny, aby si nemyslel, ze to moc resim. Kazdopadne doufam, ze to prijde co nejdrive. Drzim nam vsem palce, at ty mimi mame brzy u sebe :)

Tež jsem se hned první měsíc cítila těhotná. DěsBěs ale pak si na to člověk hold tak nějak zvykne, že se cítí unavený,je mu špatně a vůbec na všechny ty příznaky a za těhotenské je nepovažuje - teda aspoň já jsem to tak měla. Už beru za normální, že mě píchá v podbřišku, že je mi špatně z černého čaje a že bych prospala celé dny. Jediný týden, kdy se cítím normálně je pak ten menstruační

Máte pravdu a to je právě ono, první snažení, žádný problém, přečtu si pár diskuzí a člověk hned začne panikařit namísto aby byl v klidu, vždyt to není ani měsíc...Vy se mi můžete vysmát, ale určitě jste v tomhle sladkém snění, že se to podaří hned, také žily...No a teď mám samozřejmě veškeré těhotenské příznaky nikdo o tom neví, postěžuji si, že mi je špatně, odběhnu na wc, protože po jídle zvracím, moje mamka mi řekne, sakra si jiná a všichni z legrace, nejsi ty těhotná? a já bych tak strašně všem řekla, že ano, ale nemůžu, protože to není pravdou...realita je prostě někdy uplně jiná a já se strašně bojím, že každá menstr. která přijde, nás zklame, že by to mohl být problém i v našem vztahu...

Ahoj všem, ráda bych se připojila k Vaší diskuzi, ale bohužel "lék" jak nezblbnout bych sama potřebovala - o mimi se snažíme 2 roky, výsledky u Dr. u obou na jedničku, tak kde je problém??? Samozřejmě, když je to plánované, tak nemyslet na to nejde a přijde mi, že čím déle se snažíme, tím více mne to trápí a myslím na to =-O Vím, že jsem sem optimismus žádný nedodala, ale chtěla jsem tím jen říct, že v tom nejste samy! Myslím si, že tento problém řeší každá/většina, komu se nedaří delší dobu otěhotnět...Držim nám všem palečky, abychom se i my konečně dočkaly těch vytoužených // čárek clamp

Je to opravdu šílenost, když jsme se pro to rozhodli, byla jsem nadšená, druhý den zase vystrašená, pak člověk začne počítat, státnice před, nebo po, semestry, práce, vánoce, na léto, na zimu,sezona ve sportech, až spolu budeme rok nebo 10 a tak jsme si jeden večer řekli,že to nebudeme hrotit,že to stejně bude trvat...začla jsem pátrat, zjistila jsem,že má vlastně žena plodné a neplodné dny :-[ a postupně se člověk dostane k diskuzím, je to strašně individuální a já bych chtěla vědět, kam patřím já, ale hold nic jiného než čas to nevyřeší..jenže jak myslet na něco jiného, když dokud nebudu těhotná, tak nebudu myslet na nic jíného...ale budu si přát, aby to vyšlo co nejdřív, tak jako to přeiji i vám ostatním, protože vím, že takhle dlouho čekat by bylo pro mě určitě stejným zklamáním...

Myslím,že nemyslet na to nejde! Jen se to dá zmírnit- zaměstnat mozeček jinak :-[ Výlet, organizování čehokoliv, úklid, přesazování kytiček, návštěvy známých, kino, divadlo... Prostě zaměstnat se ..

@pavla-rubesovaAhoj holky,
nic nehroťte a hlavně si zaměstnejte tělo i duši něčím úplně jiným! Je to těžké, ale vím, o čem mluvím. Přes 2 roky trvalo, než jsem otěhotněla, dokonce jsem i obrečela zprávu o těhotenství mé nejlepší kamarádky - ne, že bych jí to nepřála, ale byla jsem už úplně na dně. A potom nastal zlom a já si řekla, že už asi úplně blázním. A začala jsem si čas i hlavu plnit smysluplnějšími věcmi, než neustálým utápěním se v lítosti. Konečně jsem se odhodlala k tomu, abych se začala věnovat věcem, které mě zajímaly, našla jsem si spoustu nových přátel, naplánovala "akční" léto, dovolenou v místě, kam jsem vždycky toužila jet a konečně jsme na to měli dost peněz. Nakonec jsme na dovču nejeli ve 2, ale už ve třech - Ondrášek se narodil 6 měsíců po této dovolené :).
Radit je těžké, ale podle mě funguje jediné: dělat si radost, dostat se do pohody a to ostatní přijde samo - držím palce

@wiweraAhojky,
rozhodla jsem se vám sem taky něco málo písnout o našem snažení.
Vloni touhle dobou jsem vysadila antikoncepci,po necelých 9-ti letech užívání.
Nemyslela jsem si ,že do toho vlítnu hned na poprvé,ale že by to trvalo delší dobu jak rok,jsem si taky nemyslela.
Bohužel realita je po roce jiná.
Těhotná nejsem a že by mě to nemrzelo,říct nemůžu,hlavně teď když vidím jak novopečené maminky vyjíždí s kočárky ven nebo když potkám nějakou těhulku,tak to zamrzí,ale řeknu si,třeba tento měsíc ....

Zatím si tedy neměřím bazální teplotu a ani jsem si nepořídila ovulační testy - nechci to zatím HROTIT,jinak bych se z toho asi zbláznila.
Pořídila jsem si zatím kys.listovou a uvažuji o mamavitu či nějakém bylinkovém čaji.

Uvidíme,třeba tento měsíc bude,ten kdy se zadaří a když ne tento,tak další .... jednou se to podařit musí

A rada jak být nad věcí - asi žádnou nemám,možná si nemyslet,že to bude hned - jenže i toto je dost těžký,když víte,že vysazení anti = vytoužené mimi
Težkýýý radit

Ahoj, tak ti povím jak blázním já. Před 3 týdny jsem přestala brát prášky, domluvili jsme se na tom, že zákonitě nic jiného už z naší lásky nemůže vzejít, jen to naše miminko..já se na to tak upnula, že neustále počítám, měřím, kupuji si testy dopředu a nic jiného si nepřeji, než objevit ty //. Jenže je brzy..Dilema zda mi je teď zle, že ty prášky neberu, nebo že bych si vsugerovala příznaky? Žaludek na vodě, nic nemůžu sníst,na nic nemám chuť, zvýšená bazál.teplota,která ted zase klesla,píchání v podbřišku, nafouklé břicho,nesnesu nic přes podbřišek,pořád si rozepínám kalhoty, motá se mi palice,není mi vážně ok..A tak bych si to strašně přála, ale jak čtu ty diskuze, je mi jasný, že jsem totálně prdlá..Další věc, čtu diskuze uplně o všem Beru to nyní jako svoje takové "poslání", že jsem schopná tomu mému chlapovi porodit dítě..Chci to,ale nechci čekat a brečet s každou menstruací...Vím, že je brzy i na nějaké tragické závěry, ale my bychom si to tolik přáli Takže jakže rozumě uvažovat??? Sem s těma radama Hezký den, papapa, už zase usínám