Batole doma a mimčo na cestě

Ahoj, Tvůj příspěvek mě zaujal, rozklikla jsem v naději, že tam budou nějaké tipy, jak vše zvládnout. Já jsem na tom ještě trochu jinak - doma mám skoro 13měsíční holčičku a jsem v 17. týdnu. Takže nevolnosti jsou už naštěstí za mnou, ale bylo mi taky dost krušno. Zato ostatní prožívám podobně, ráno od 6 nás Adél nenechá spát, ala máme to vyřešeno tak, že vstává manžel do práce a postará se o ni - tj. připraví mléko (já už nekojim) a převlékne ji, pak jí posadí zpátky do postele a dá jí knížky, takže ona si brebentí, já ležim vedle, občas mě zatahá za vlasy nebo polštář, pak už mě volá a tak od cca 7, půl osmé také začínám fungovat. Ale fakt je to od manžela úžasná pomoc. No a abych se držela v klidu a pohodě, tak ji dávám tak jednou týdně i přes noc k rodičům, sama si tím hrozně odpočinu a dobiju energii - máme docela divošku a přece jen v tom těhotenství potřebuješ víc odpočinku. Ted je mi fajn v tom druhém trimestru, zatím to tedy celé jde, ale tuším, že bez pomoci rodičů to později moc zvládat nebudu, tedy pokud si chci uchovat psychickou pohodu. Naštěstí bydlí blízko a malá babi a dědu miluje. Příští týden se už možná dozvíme, jestli budeme mít druhého kluka - vnitřně si to myslim, jako jsem předtím tušila, že to bude holka. Tak se drž, ahoj!