Cítím se osamělá a hledám kamarádky

Zpět na hlavní stránku diskuzí Mamísek. | 21. 7. 2011 16:30
Ahoj všichni. Je mi 30 let, to je ale blbý věk Když mi bylo dvacet, seznámila jsem se se svou první celkou láskou, odešla kvůli ní z domova, začala při studiu vydělávat....vdala jsem se a myslela jsem, že je to navždy. Že naše láska je výjimečná, že existují vztahy, kdy spolu první lásky stráví celý život. <3 Jsem naivní, ale opravdu jsem tomu věřila. Až do okamžiku, kdy jednou můj muž zmizel a nechal mě samotnou s mými dcerami, tehdy 3,5 letou a 1,5 letou. Náročné bylo postavit se na vlastní nohy, ale to jsem zvládla, posílilo mě to, vím, že dokážu mnohé překonat, s mnohým si poradit- a s čím si neporadím, dokážu vtipně kohokoliv požádat a není chlapa, co by mi pomoc odmítl.Navenek vypadám sebejistě a spokojeně. Dokonce si nás našel i nový taťka, který přijal mne i mé holky, ty mu říkají táto....vše jako z červené kroniky. Ale je tu jedna věc, která tuhle krásnou pohádku kazí. Nebo spíš jedna osoba. Vnitřně nejsem schopná překonat fakt, že se mi před třemi lety svět sesypal, že jsem ze dne na den přišla o manžela, byt (ten jsme museli prodat), kamarádky, dětské kroužky, známé město, prostě ty věci, které vás naplňují jistotou, že někam patříte, že pro někoho něco znamenáte, že máte nějakou cenu a hodnotu....vše jsem musela obětovat. A tenhle pocit hořkosti, ztáty a hlavně strachu, že se to bude opakovat, je ve ně stále, i když máme nového taťku, nový byt, mám novou práci, děti mají fajn školku a své kamarády. Bydlím v cizím městě a ať se snažím sebevíc, nedokážu se tu cítit uvolněně. Neumím si ze dne na den najít kamarády. Budování přátelství přeci trvá dlouhou dobu. A já mám pocit, že jen kmitám mezi prací v práci a prací doma, nemám čas na koníčky, na sportování, zájmy, odreagování....a cítím se sama. A tak si říkám, že je možná takových maminek víc, kterým ke štěstí něco chybí, ať už jsou jejich životní příběhy jakékoliv. Budu ráda, když se ozvete, třeba s tím půjde něco udělat.....
Celkem 8 odpovědí Řazení příspěvků jako dřív
Mama | 25. 8. 2012 17:17
Jste jedním z rodičů, který hledá trvalou lásku?? Svobodná matka hledající spřízněnou duši, která ji porozumí a nebo svobodný otec hledající stejně smýšlející ženu??
Pak je naše seznamka přesně to, co potřebujete. Je to místo, kde se můžete setkat s osamělými, po lásce toužícími rodiči, kteří zůstali s dětmi sami. www.osamelisdetmi.cz
silverlady | 30. 8. 2011 23:43
Ahoj je mi 28 let a jsem momentálně na mateřské dovolené. Můj manžel je neustále v práci, tak jsem doma neustále sama, jenom se svým 5 měsíčním chlapečekem. Moje kamarádky jsou většinou v práci nebo nějak zaneprázdněné. Ráda bych se seznámila s nějakou maminkou na mateřské, která se ráda věnuje svému dítku, a také ráda pro něho vymýšlí různé zajímavosti nebo jen tak zajde ráda na kávu.
Jsem z Prahy, ráda chodím na kávu a velice ráda si povídám.
V životě jsem už lecos zažila a byla bych moc ráda, kdybych našla nějakou zpřízněnou duši.
Celý život jsem byla nějak tak pořád od všeho izolovaná a nechci, aby takový pocit měl také jednou můj syn, který je pro mě to nejkrásnější co v životě mám.
Mamísek. | 28. 7. 2011 9:44
Ahoj Míšo, snažila jsem se odpovědět na Tvůj poslední vzkaz, ale jaksi to nejde....jdo ho pouze označit za nevhodný Já a ranní ptáče? To ano, z donucení. Normálně chodím do práce až na 7. hodinu, dřív to s dětmi nestíhám, ale když má taťka volno, tak si je někdy nechává doma a to pak jezdím už na šest, abych toho co nejvíc nadpracovala mohla si to zas vybrat třeba když je pěkně a chceme se jít koupat. S tím kočárkem tě chápu, muselo bý nepohodlné kolo pokaždé sundavat. Tento problém bychom u nás neměli, my totiž nemáme výtak, pouze schody dolů do sklepa nebo schody nahoru do bytu . Teď jsem měla trochu méně času. Naskytla se nám taková možnost koupit si malý domeček, ono to vlastně není domeček, ale chata, ale na nádherném místě, jenže výměnou za trochu drsnější bydlení. Tak jsme to řešili. Znamenalo by to totiž prodat již zrekonstruovaný byt a skoro za stejnou cenu (nebo o malinko levněji) koupit tu chatu. A tam samozřejmě opět předělávat, aby se tam dalo bydlet na trvalo pohodlně....Tak jsme to tak řešili a řešili....nadchlo nás to tam, ale jak se zdá, je tam trochu problém s vodou, tak to teď zjišťujeme. Nejspíš to na té vodě zamrzne a nic z toho nebude. Alespoň se tím vyřeší naše dilema, zda se vzdát bytu, který jsme si sami svépomocí opravili a vypiplali během tří let z vybydleného hnusného byťáku, života ve městě v dosahu všech služeb, kvůli nádherné přírodě. čistému horskému vzduchu, úžasné zahradě a bazénu....a taky topení na tuhá paliva a možná v zimě zamrzající vodě (to právě řešíme)...takže asi tak. Dneska beru holky domů po obědě a zítra už do práce nejdu (tak asi nenapíšu, protože doma mi internet funguje jak kdy, je to šmejd), od rána budu péct koláčky. Toť pro dnešek vše. Papa. Mamísek
Missulka | 26. 7. 2011 8:51
@Mamísek Ahojky Mamísku, teda, jsi raníčkové ptáče To já taky, i když nedobrovolně, Nellča si prostě kolem páté až šesté vstane a já nic nenadělám :'( Ale je to lepší než vstávat brzy, honem se obléct a utíkat do práce..nevím co si počnu po mateřské, protože jsem dělala servírku a to teď rozhodně nepůjde být 14hodin v práci..no nevím, ale ještě mám pár let čas S tou minulostí je to teda síla, musela sis projít hodně blbým obdobím, hlavně mě fascinují naše zákony, že už s chlapem nejsi, on si dělá dluhy a ty i když máš děti a své věci musíš platit ještě za chlapa..Nedivím se ti, že máš strášek, ale podle toho, jek píšeš, tak tvůj ninější mužík je určitě hodnej a nic takovýho se nestane..je fajn, že mu holčičky říkají táto a že je bere jako svoje <3 S těma penízkama je to taky těžký, nejsme žádný socky, ale musím přiznat, že když jsem byla zvyklá na celkem normální výplatu a teď mám mikro mateřskou a nežiju z toho jen já ale i prcek, tak je to mazec.Nemít tatínka, tak asi chodíme v botičkách od ťamanů a papáme párky z myší(fuj) Včera jsem na aukru vyhrála kočárek, tak máme radost, sice už je to 4. co kupuji, ale už poslední, můj z toho nebyl nadšenej, ale kočár, co mám teď se nevejde do výtahu, tak musím sundávat kolo a kolikrát vjedu do bobka, takže nic moc
A to umělý oplodnění, to nebudete potřebovat, seš mladice, takže když se trochens zasnažíte tak to bude hned Je to krásný, i když náročný, ale neměnila bych...nevěřila bych, že budu někdy někoho tolik milovat, jako tu naši panenku <3 Musím letět, malá zrovna křičí Měj se krásně a moc nepracuj Papa
Mamísek | 26. 7. 2011 6:13
@Missulka Ahoj Míšo, to máš tak, někomu všechno celý život vychází a jinému se třeba všechno zhrouté, nebo má těch potíží jednoduše víc a to se musí někde odrazit.....Já se na venek snažím nenechat to na sobě znát. Taky samozřejmě nejsem blázen, ale některé věci mě trápí více, než jiné lidi, z některých věcí jsem nervózní...no, každý jsme jiný.
S tím stěhováním to máš tak, když manžel odešel, začal dělat dluhy. Já sice přivýdělek měla, ale byla jsem stále na mateřské, a platili jsme na byt hypotéku, stavebka, na auto leasing. Když začal manžel tak utrácet, nezvládli bysme to platit, navíc, já bych to sama neutáhla, na vyplacení manžela bych peníze neměla, aby on přispíval na hypotéku a ještě si platil další bydlení, to taky nešlo, tak jsme prostě byt prodali a já se odstěhovala k vyvdané rodině. Asi to tak bylo lepší, neměla jsem na očích ten byt a místa, kde jsme trávili čas, alespoň se ty rány líp hojily, i když bolí to pořád. Neměla jsem na výběr, asi to tak mělo být.
O třetím miminku uvažujeme, i když moje holky říkají mému novému partnerovi táto, ještě mít jedno společné bychom chtěli. Ale je taková ne moc dobrá doba, peněz moc nazbyt nemáme.Vždycky říkám, že považuju za úspěch, že platíme byt, děti mají kvalitní boty se žirafou a kvalitní zdravé jídlo, na ostatním šetříme. Ale myslím, že je spousta lidí, co nemají ani to. Až budu děti cpát párkama namletýma z myší a nejlevnějším jogurtem, už tak ploché nohy ničit botama od vietnamců, půjde do tuhého. Takže necháváme tomu volný průběh...Pokud by miminko přišlo, bránit se mu nebudeme. Pokud by to z nějakého důvodu nešlo, na umělé oplodnění bychom asi nešli, partner říká: "však už mám dvě" Myslím,že se děsí, že po umělém oplodnění bych taky mohla mít trojčata DDDD. Tak papa, jdu pracovat. Mamísek
Missulka | 25. 7. 2011 21:14
@Mamísek Ahojky Mamísku <3 Tak mám pocit, že ten svět bereme nějak podobně.Je zajímavý, jak někteří lidi jsou v klidu, nic je nerozhází a ničeho se nebojí Cítíš se někdy úplně fajn, bezstarostně a šťatsně a jindy se bojíš i jen vystrčit nosík z domu, viď. Musíme se nějak povzbudit navzájem, ať je to s náma lepší a začneme užívat život plnými doušky Někteří lidi vůbec netuší, jaký mám trable s psychikou, né, že bych byla blázen , ale prostě jsem ze všeho hrozně nervózní a pak lítám na wc, nejde s tím nějak nic dělat-je to docela úsměvný, viď :-[ A neplánuješ třeba ještě miminko, ať si odpočneš od práce a rozjasní ti tvářičky malý človíček <3 Moc bych Ti chtěla pomoct..pročpak jste tak najednou zmizli ze svého a utekli..někdo vás tam trápil, tak jste chtěli začít znovu?Já bydlím celý život na jednom místě a mockrát jsme chtěla pryč, ale teď si nedovedu představit, že bych sbalila své žití a šla někam do neznáma S těma holčičkama tě úplně chápu, člověk by chtěl, aby si vodily kamarádky domů a bavily se, ale co máma, že? ..musí je hlídat, vymýšlet program, přemýšlet, co si říct s ostatními maminkami..ale zas na druhou stranu, pozvat třeba jen jednu, která vypadá, že také moc přátel nemá a možná by jste si padly do oka a nebyla bys tak sama Vždycky jsem si přála mít jednu kamarádku, které řeknu opravdu cokoliv a ona by stála vždycky při mě, jezdily by jsme spolu na dovču a tak...kolikrát mi to přišlo líto, že jsem taková ze všeho vystrašená..třeba to někdy přejde Třeba si budeme psát dlouho a budeme si rozumět a někdy se potkáme <3 Hlavně se opatruj a usmívej se, ju..Budu na tebe myslet a přát si, abys našla skutečnou kamarádku a já bych ti dělala alespoň počítačovou kamarádku, jestli budeš chtít Papa a dobrou noc <3
Mamísek | 25. 7. 2011 12:21
@Missulka Ahoj Míšo, myslím, že celkem vím, jak se cítíš. Já jsem byla šikanovaná na gymplu a to v člověku tak nějak zůstane. Doteď se neumím snadno seznamovat. To můj chlap si s každým hned tyká, s každám je kamarád, to já nedokážu. Úplně největší fóbii mám, když třeba máme jít na kolaudačku k někomu, koho neznám, vlastně tam nikoho neznám, zatímco ten můj zná všechny, to na mě jde děs a hrůza...Jak byly holky malé, tak jsem to překonávala, jak se dalo, chodily jsme do mateřiského centra, na plavání, do sokola, do loutkového divadla, bydlela jsem v malém městě v Čechách a celkem jsme se tam znali, ale že bych se s někým sblížila nějak hodně moc, to ne. a pak jsme se odstěhovaly, ani jsme nikomu nic neříkal,y jen sjme jednoho dne ze zde na den zmizely. A teď už je to úplně tabu, holky chodí do školky, já do práce, volného času moc není. Tak to už se seznamuje úplně blbě. Třeba některé děti ze školky pořádaly oslavy narozenin pro kamarády, no představa, že mám oslovovat maminky dětí a domlouvat se s nimi, že si jejich děti půjčím domu, nebo že s nimi mají přijít, no hrůůůůza DD Ale asi to budu muset překonat, holky na mě pořád naléhají, že si chtějí domů zvát kamarádky, zatím mám argument, že mají v pokoji binec, ale nevím, co budu dělat, až po sobě začnou pečlive uklízet DD To budu v koncích...
Mně by v pohodě stačila jedna pořádná kamarádka, víc nepotřebuju.Nemusím být obklopena davem lidí, o kterých pořádně ani nic nevím, jestli mi rozumíš.....Tak zatím pa, jdu pracovat ve svém plně naplňujícím zaměstnání. Mamísek
Missulka | 25. 7. 2011 11:23
Berunko, je mi líto, co se Ti stalo, ale musíš být silná, když jsi zvládla najít nového tátu pro holčičky. Nemůžeš žít ve stálým strachu, že se to bude opakovat.První chlap, co jsi měla byl asi prevít, když se na vás takhle vykašlal, ale to byla náhoda a není možný., aby se to samé stalo znovu.Pokud je nový táta hodný k tobě i k dětičkám, netrap se s ničím. Já jsem také taková opuštěná, jsem na mateřské s osmiměsíční holčičkou, tatínek stále v práci, kamarádky jsem sice našla dvě, ale mám nějaké vnitřní problémy, na základce mě dost šikanovali a já z toho mám problémy do dnes, jednu dobu jsem se dokonce bála chodit mezi lidi a rok jsem strávila doma zavřená se strachem-ani nevím z čeho.Prostě mám nějak zničený nervy a i když teď po tolika letech je to lepší, stále mám strach se s někým seznámit blíž..neumím to popsat, ale kdykoliv mám jít ven s kočárem ještě s někým, tak jsem tak nervózní, že je mi zle, mám průjem a nedá se to nějak překonat..vím, že to zní směšně, ale je to trápení.Všem se vyhýbám a trápí mě to kvůli malé, mám strach, že kvůli mě bude stále bez kamarádů :'( Každý máme svý problémky a strach ze spousty věcí, ale musíme se s tím nějak poprat i kvůli našim dětičkám <3 Drž se a začni užívat života, ju...a klidně napiš, budu ráda, pa Míša
Autor tohoto tématu zvolil, že odpovídat mohou pouze přihlášení diskutující. Přihlaste se, případně se před tím zdarma zaregistrujte.

Posílat příspěvky e-mailem:
E-mail:
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Dopoledne se při jednání s klienty nedokážete zbavit nervozity, proto se snažte raději podporovat svého nadřízeného, rozvíjení nových…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci