Cítím se osamělá a hledám kamarádky

Ahoj Míšo, myslím, že celkem vím, jak se cítíš. Já jsem byla šikanovaná na gymplu a to v člověku tak nějak zůstane. Doteď se neumím snadno seznamovat. To můj chlap si s každým hned tyká, s každám je kamarád, to já nedokážu. Úplně největší fóbii mám, když třeba máme jít na kolaudačku k někomu, koho neznám, vlastně tam nikoho neznám, zatímco ten můj zná všechny, to na mě jde děs a hrůza...Jak byly holky malé, tak jsem to překonávala, jak se dalo, chodily jsme do mateřiského centra, na plavání, do sokola, do loutkového divadla, bydlela jsem v malém městě v Čechách a celkem jsme se tam znali, ale že bych se s někým sblížila nějak hodně moc, to ne. a pak jsme se odstěhovaly, ani jsme nikomu nic neříkal,y jen sjme jednoho dne ze zde na den zmizely. A teď už je to úplně tabu, holky chodí do školky, já do práce, volného času moc není. Tak to už se seznamuje úplně blbě. Třeba některé děti ze školky pořádaly oslavy narozenin pro kamarády, no představa, že mám oslovovat maminky dětí a domlouvat se s nimi, že si jejich děti půjčím domu, nebo že s nimi mají přijít, no hrůůůůza DD Ale asi to budu muset překonat, holky na mě pořád naléhají, že si chtějí domů zvát kamarádky, zatím mám argument, že mají v pokoji binec, ale nevím, co budu dělat, až po sobě začnou pečlive uklízet DD To budu v koncích... Mně by v pohodě stačila jedna pořádná kamarádka, víc nepotřebuju.Nemusím být obklopena davem lidí, o kterých pořádně ani nic nevím, jestli mi rozumíš.....Tak zatím pa, jdu pracovat ve svém plně naplňujícím zaměstnání. Mamísek