Hyperaktivita, jak jí zvládáte, rodičové ?

Zpět na hlavní stránku diskuzí Bren | 2. 9. 2009 19:37
Mám hyperaktivní dceru a její chování v podstatě od miminka bylo tak nesnesitelné, že se mi stalo to nejhorší - nenaučila jsem se jí mít ráda tak, jak by maminka měla mít ráda své dítě. Už chodí do školy, problémy jsou pořád, i když ne už tak hrozné, přesto mám pořád pocit křivdy a pořád jí porovnávám s "normálními dětmi" a také závidím všem kamarádkám, které si mateřství a rodičovství s milými a něžnými dětičkami užili. Tu moji jsem nemohla ani obejmout - aby mě nedokopala, nedoškrábala nebo nepokousala. Máte někdo podobné zkušenosti ?
Celkem 138 odpovědí Řazení příspěvků jako dřív
Bren | 17. 12. 2009 22:40
Ahojky, u nás Vánoce můžou začít, už jen pár drobností. Horší je to ale zase s tou mojí slavnou dceruškou, která opět polevuje ve škole a je jí to úplně fuk. Nosí trojky a čtverky, odmítá se učit a prohlásila, že co jí nebaví, to se učit prostě nebude. Jak to s ní vypadalo asi před měsícem úplně skvěle, teď jí hrozí pár trojek na vysvědčení a budu ráda, když se z toho nevyklube ještě čtyřka, kterou třeba donesla z vlastivědy po několikahodinovém učení doma, kdy jsem musela všeho nechat a pořád se to s ní učit. No a to samé jsem udělala z přírodovědou, učili jsme se celé odpoledne na test, uměla všechno, dokonce i ráno jsem jí vzbudila dřív a opakovaly jsme to - a zázrak - uměla to, a z testu má zase trojku. A když se jí zeptám, co v testu bylo, ona neví. Ona neví, co napsala, co nenapsala, ptám se, jestli vůbec psali test z toho, co jsme se učili a ona neví. Asi se z toho brzy zblázním... :'(
janika | 10. 12. 2009 22:43
Ahoj holky... tady je mrtvo Já se taky omlouvám za odmlku, ale několikrát jsem se snažila přihlásit a vůbec mi to tu "neběhalo", tak využívám dnešní dobrý konstalace Tak co je u vás novýho? Jak se těšíte na Vánoce? Já jsem tak trochu mimo, sice peču jak o život (na prodej), užívám si to, ale dárky jsem ještě ani nezačala vymýšlet, natož kupovat. Navíc už mám týden doma Honzíka, s typickejma příznakama chřipky, ale po týdnu se to nelepší... u nich ve škole už je několik případů prasečí s lehkým průběhem, ale se shodnejma příznakama. Testy se tu ale už nedělají, protože jsou drahý... jen v případě komplikací. No tak uvidíme, zatím se nekomplikujeme, ještě toho trochu. Škola mu svědčila, trénovali jsme čtení a dneska je podle jeho slov "machr", prý ve třídě ještě s jedním nejlepší Dělá mi radost... Ale po tom týdnu doma už ho mám plný zuby... Potřebuje se zabavit, klidně tou školou, ne být doma omezenej a snažit se ležet (a on se fakt snaží, o to je to horší, protože kolem něj hopsám...). Tak snad ho brzy vykurýruju a pošlu do školy
Jagi | 25. 11. 2009 22:06
Ahoj holky,omlouvám se za odmlku,ale měla jsem problémy se synem,našim kotlem,dcerou a naštěstí,že náš klouček je hodňoučký. Snad to vše dopadne dobře. Syn naletetěl a musí se stěhovat,kotel se rozhodl rezignovat a dcera z toho vyroste. Jen kde brát ty nervy. Jak jsem psala o dceři,že provolala peníze,tak náš tatínek má poškozený mobil(jeho chyba),strašně jsem se bála,že dcera naletěla na nějakýho úchyla :'( . UF. Bren, jak píšeš o té holčině,tak rodiče nedělají dobře. Vem si jak by to vypadalo kdyby jsme všichni byli chytří a naopak. Někdy závidím lidem,že dokážou být důslední a hlavně,že vydrží! Já jsem taky ale nevydržím dlouho,a to protože mně to nikdo nenaučil. Moje matka je flink,nevlastní otec má vedlejší (nebo trvalý ) pobyt v hospodě už 30let. Nechci popisovat. Na výchovu svých dětí jsem s manželem sama. A nejhorší na tom je,jak vidím,že lidé se tak strašně na dětech podepisují. I ta přehnaná péče!! Je třeba brát dítě takové jaké je. A ne jak si ho přejí mít rodiče!!!!!!!!!!!!!!!!!! zatím papa
Bren | 20. 11. 2009 18:19
Ahojky, chci vám napsat o jedné holce tady u nás...je to spolužačka mojí dcerky, velmi šikovná holka, má babičku bývalou učitelku, která se s ní učí, protože rodiče nemají čas. Do druhé třídy měla samé jedničky, ve třetí měla na vysvědčení dvě dvojky a od té doby je vyloženě terorizována babičkou i rodiči, musí se učit každý den několik hodin, když donese trojku z písemky, je to katastrofa, říkají ji, jak je blbá, dvojku sice přežijí, ale taky reptají, proč udělala ty chyby...a babička je z ní na prášky, že celé dny nic jiného nedělá, jen se s ní učí, ale ona je úplně tupá, všechno zvorá...no a už je to nějaký čas, co prý má holka ráno problémy, jak jde do školy, buď má průjem nebo zvrací, pochodili všechna vyšetření a vypadá to, že je to psychického původu. Píšu to jen proto, že je to hodně poučné, že sice moje dítě nosí trojky a čtverky, ale je v pohodě, do školy chodí bez problémů, pořád se směje a vyvádí blbosti. Takové by asi děcko mělo být. Já jen doufám, že ta holčička se uklidní, jakmile si rodiče uvědomí, jakou dělají chybu. Ti rodiče by se měli od nás, rodičů hyperaktivních dětí, učit.
janika | 18. 11. 2009 11:29
Ahoj holky... jsem příjemně odpočatá, dokonce i Honzík je docela v pohodě, po třech dnech "zlobení" u babičky Vždycky se vrátil domů tak trochu rozhozenej, ale zase musím uznat, že už je dost velkej na to, aby pochopil, že "tam" a "doma" fungují jiná pravidla a že se docela rychle přeorientuje. Největší problém je v tom, že naši si ho naučili v noci "pochodovat"... celou noc tam cestuje mezi ložnicema a každýmu se nacpe do postele na několik hodin, takže se nakonec nevyspí nikdo Dnešní noc teda byla ve stylu "pochodování"... ale už se naučil, že do ložnice může přiběhnout, jen když něco hoří - je mu špatně, je bouřka, něco se mu zdá... Takže jsem ho jen slyšela dupat, ráno samozřejmě puštěno úplně všechno, co se dá... PC, televize, DVD... Z postele ale v pohodě vyskočil a připravil se do školy, tak doufám, že mi po tý pauze nepřijde s nějakou jobovkou. Pozoruju, že mu to domácí procvičování hodně pomáhá, i když u toho dělá ptákoviny a remcá. Porovnávala jsem jeho škrabopis před týdnem a včera a je opravdu znát, že jsme každý den trénovali! Takže jen vydržet!!! Bren, mrzí mě chování Tvýho muže... je to přece jen táta a měl by mít rád svoje dítě takový jaký je! Můj mužskej teda není Honzíkův biologickej otec a on sám měl syna, kterej byl jako dítě bezproblémový, inteligentní, tichý... jenže z něj vyrostlo něco, s čím se on jako otec nehodlá stýkat a já ho za to obdivuju, protože přiznat si, že se mu jediný dítě nepovedlo, to chce odvahu. Ale je to tak... já mít takový dítě, vykopnu ho z baráku a do smrti ho zapírám!!! Je to smutný, ale je to tak. Takže jsem se bála, jak bude zvládat (ve svým věku - 49) hyperaktivního Honzíka a světe div se, oni se v sobě vidí! Sice občas odsuzuju styl jeho výchovy (rozmazlování, ústupky, nedodržení toho, co se řekne...), ale jinak je jako táta k hyperaktivnímu dítěti skvělej!
Jagi | 17. 11. 2009 20:18
Ahoj Bren,jsem ráda,že to manžel začíná chápat, ale ať ti neveme energii,kterou potřebuješ.On je už dospělý....Srovnávat děti a maminky je největší blbost. Taky mi bylo líto,že můj kluk nevyniká ve sportu,hudbě apod. Řekla jsem si,že je jiný a bránila jsem ho,samozřejmě jsem udělala mnoho chyb. Jako,že jsem mu několikrát řekla,že je lempl,nemehlo apod.a pak jsem chodila potaji ho hladit do pokoje,když spinkal a tam jsem se mohla k němu přiblížit a spitovat svědomí. Na maminky kašli,zjistila jsem kolikrát,že jsou navenek slušné apod.,doma sprosté,děti mlátily a tak. Já jsem byla rázná hned. Soutěže,vystoupení mi vynahradila dcera,tak jsem si říkala,že to ve mně není,že umím dítě někam dovést. A jak píšeš,je moc šikovná Vrátí se vám to a nejkrásnější na tom je,když ti samo řekne.Vydržte
Bren | 15. 11. 2009 12:08
Jagi, s tím manželem je to naopak, já nejsem ta špatná, on je ten špatný. Já jsem ta, co se s dcerkou učí a chválí ji, on je ten, co na ní řve a říká, že je blbá a nic neumí. Ale přesně tento přístup jsem k ní měla taky, první a druhou třídu jsem pořád říkala, že je blbá, že je to takový malý debílek, já vím, že to je neodpustitelná chyba, ale když jsi v okolí se samými chytrými dětmi a když začneš mluvit o tom, že toto zatím nezvládáme, toto neumí, tak se maminky na tebe dívají s lítostí a některé ti dávají i zabrat, jakože se s ní asi málo učíš a nevedeš jí k samostatnosti a tak...než jsem pochopila, že jsou to všechno žvásty, žila jsem v domnění, že fakt dělám všechno špatně a mám doma naprosto nevzdělavatelného tvora. Každá maminka se furt chlubila, jak se daří jejímu dítku, samé soutěže, vystoupení, úspěchy a my nic, to bylo pro mě prostě hrozné, my jsme nezvládali základní učivo. Ale ty časy jsou pryč, dostala jsem se z toho, a tak jak jsem se z toho dostala já, dostane se i můj manžel, pokroky už jsou vidět. Vždy si s ním promluvím, pořád mu říkám, že je nutné chválit každý malý pokrok a ne kárat za to, co neumí. Že jí nemůže porovnávat - ani se sebou, ani se spolužáky, je prostě jiná a přes to všechno školou normálně prochází a čím dál tím víc vnímá a učí se. Když je naštvaný a říká - sakra, ona nenajde na mapě Šumavu ! tak já mu na to říkám - ale ovládá všechny slovní druhy, určování podstatných jmen, předpony a přípony, zvládá sčítání, odčítání do 10 000, násobí a dělí písemně bez chyby, už umí něco i z geometrie, angličtina jí jde - no a takto na něho jdu a fakt je vidět, že se jeho postoj mění, akorát to chce čas, potřebuje ho prostě delší než já. Ne každý se s takovým dítkem srovná, možná u mužů je to ještě horší, možná je tam ta pýcha na vlastní dítě větší a když vidí problémy, kdoví, jestli to nebere jako nějaké své selhání, nebo co...no, zapletla jsem se do toho dosti. Mluvíme spolu a věřím, že to bude brzy dobré. Dnes, doteď jsme se s dcerkou učili češtinu a matiku, byla soustředěná, dělala málo chyb a já měla z toho tak blažený pocit, říkala jsem si - vidíš, tvoje dřina se ti pomalu vrací, nic jsi nedělala zbytečně, jsi skvělá. Znáte to, když se sama nepochválíš, nikdo tě nepochválí.
Jagi | 14. 11. 2009 13:55
Janiko,prosím tě,malý není pako. To si musíš uvědomit. Když jsi s ním sama, je celý tvůj. Jak říkáš vyměněnej,je svůj ale když je kolem něj více lidí(ruch),tak je ,jak píšeš rozhozenej,a to proto,že mu nedělá dobře hodně lidí kolem. Trošinku se to podobá dětem co mají autistické příznaky,jen jsou bez záchvatů ale přeci mají svůj svět. Pokud mu opr avdu nebudeš rozumět,tak mu nikdy nebudeš na blízku. Nevím,jestli mne chápeš.papa
janika | 13. 11. 2009 22:40
Ahoj holky... my docela zvládáme. Zítra se chystáme k babi, kluk má v pondělí volno, takže zůstaneme do úterka. Kdyby bylo snesitelný počasí, budeme tam chodit na procházky, to si vždycky povídáme... jak pochoduje, tak se s ním dá docela normálně mluvit, a hlavně když jsme spolu sami... to je jak vyměněnej. Jak je kolem něj víc lidí, je to děs, předvádí se, plácá nesmysly, je nesoustředěnej, prostě malý pako. Samozřejmě se vrátíme a bude zase rozhozenej, s tím se musí počítat. Ale on je na babi a dědu dost fixovanej, máme v rodině super vztahy, dřív tam byl hodně často, teď už tolik ne, tak mu to chybí... takže i když je to narušení stereotypu, nechci mu to upírat... Tak se tu mějte, já se určo ozvu to úterý, až se vrátíme Hezkej víkend přeju...
Jagi | 13. 11. 2009 10:12
Ahoj holky,díky moc za podporu,nikdy mne nikdo tak nechválil :-[ Janiko vydrž s tímto přístupem v učení. Opravdu vydrží jen pár minut. Celou první třídu jsem seděla u něj,vždy jak se začal vrtět,poslala jsem ho na záchod,na balkón atd. a zase zpět. Hned bylo poznat,že ta minutka mu pomohla. Pak teprve druhým rokem jsem si dovolila vařit a pomáhat na menší vzdálenost. Asi až ve čtvrté třídě teprve šel do pokoje. A tam jsem chodila jen kontrolovat. V pokojíku to ze začátku nešlo proto,že vše ho zajímalo kolem. Bren,zkus říct,jakmile udělá chybu, ,,jé tady MÁME chybu",lépe to ponese. A když stím opět hodí,nech ji v tom,že ji nepomůžeš a opravdu ať jde bez úkolu do školy. Párkrát jsem to udělala, tos měla vidět jak si vážil mé pomoci.. Dělala jsem úkoly jen ty nejdůležitější aby nebyl tak vyčerpaný. Bren,s manželem si promluv,neboť jakmile tvá dcera vycítí,že může z toho těžit,budeš tá špatná ty. Může to brát jako,že ji chrání a ty budeš ta přísná. Musíte být jeden a stejně myslet a když to nejde,tak ať před dcerou mlčí. Shazuje tím veškerou tvojí snahu,která bude vidět až za pár let. Musí vědět,že dcera je jiná a potřebuje pomoc obou,nesmí vás rozdělovat. Jinak na to budeš sama. Mluv s ním o tom. Držím pěsti. Jinak moje děti chodili vždy do postele ve 20h. a shasínali kolem deváté,nechala jsem to na nich. Ale zase stejná doba , protože jenom tak oni sami vycítí změnu na sobě,(únava)než když jim to rodiče mění, tak jak jim to vyhovuje. Např.pozdní příchod z návštěvy,nebo ona u vás,nevím. Těmto dětem se musí podřídit celé okolí,jen ti nechápající se vzdálí ale to vůbec neva,protože to nechápou. Janiko,to je super,že u vás se tak rychle projevuje změna k lepšímu,vydrž a zvyknete si na to. Jen opravdu důslednost. A to,že vyrušuje a honí se po třídě,no je to přece jenom kluk a potřebuje tu energii vybít. Kdyby tak mohli ji předávat nám!!! papa
janika | 12. 11. 2009 23:44
Ale první třídní schůzka mě docela překvapila, učitelka si stěžovala více méně na chování, že je nesoustředěnej, vyrušuje, povídá, o přestávkách se honí po třídě atd. Ale jinak ho hodnotila jedničkama, max. 1-2, ale říkám, to není ani tak o jeho inteligenci, ale spíš o mojí pečlivosti a zůslednosti. Snad nám to vydrží...
janika | 12. 11. 2009 23:41
O Jagi se nebojím, je jedna z mála, od kterých se my ostatní můžeme - a máme co - učit. Bren, nemysli si, že u nás je to s tím učením tak jednoduché... Kluk chodí prosit o příklady, protože ví, že to umí, jde mu to a bude pochválenej Jak je malej, tak je vyčůranej. Do postele ho zaháním po osmé, ale stejně ještě blbne, i kdy ví, že musí být v posteli... usíná mezi desátou a jedenáctou, ráno vstává v šest.... Ale v noci ho slyším dupat, buď si hraje nebo si pustí televizi, počítač... ráno přijdu a buď teda spí, ale všechno hraje, nebo u něčeho sedí důkladně probuzenej... Nic jinýho trénovat nechce, to je pak tvrdá výchova, nebiju ho, ale zakazuju, občas vyhrožuju a on se opravdu aspoň chvíli snaží. Dýl než deset minut se učit nemůžeme, to je myšlenkama úplně někde jinde. Taky po mně házel knížku a tužku, že to dělat nebude, že ho to nebaví a je z toho unavenej. Takže taky bojujeme...
Bren | 12. 11. 2009 21:37
Janiko, ty máš zlatého kluka, víš to vůbec ? Ale víš... Toto u nás nefunguje, neustále se snažím jí dávat příklady, hrajeme si doma na školu ale funguje to jen do první chyby - jakmile řeknu, podívej, tady jsi udělala chybu...je konec, sešit i pero letí do kouta, dcerka řve, že se na všechno vykašle, že stejně jí to nejde atd...a i po dvouhodinovém trápení se školou, kdy usíná na židli a na všechno mi už kašle...tak když toho necháme, do pěti minut je zase na nohách, dělá kolečka v kuchyni, kotrmelce v obýváku a když se jí snažím uklidnit, sedí, ale u toho houpe nohama, rukama, nebo aspoň zpívá a kroutí hlavou. Usíná tak kolem půl jedenácté, budí se každé ráno v půl šesté až v šest, i v sobotu a neděli. Doktorka mi už dávno řekla, že prostě nepotřebuje odpočívat, že jí to stačí...a že se to časem upraví. Možná... Ano, stává se, že někdy i sama chce dát nějaké příklady, ale nedejbůh, aby udělala chybu, je konec. No ale přece nemůžu chyby ignorovat a říkat jí, že je vše ok, nebo to tak mám dělat, aby počítala dál ? Asi blbost...
Jagi, tohle zatím neznám, ale myslím si, že i s naší malou bude puberta dost práskat, má k tomu všechny dispozice. Jediné pozitivní je, že se hodně učím tolerovat jí už teď, a už jsem se toho hodně naučila, horší je to u mého manžela, ten se snaží po ní často jen řvát a říká něco jako - co to je za děcko, když řeknu, ať si sedne, tak má sedět, proč se nejde učit, já v jejím věku jsem se učil sám, nikdo mě nevodil za ručičku a takové žvásty. Jdu na něho jemně a přesvědčuji ho, že naše dítě je orïginál a je nutné to chápat a snažit se porozumět a ty jeho příkazy stejně nic neřeší. Uvidíme, snad se taky trochu uklidní.
Tobě, Jagi, držím moc palce, ale jsi správná matka, ty to zvládneš. Kéž bych byla taky taková.
janika | 12. 11. 2009 20:08
Bren, abych pravdu řekla, vůbec si nedokážu představit, že by se Honzíkova aktivita měla stupňovat... Dneska jsme byli na první třídní schůzce a byla jsem docela překvapená. Je fakt, že s klukem fakt poctivě trénujeme a pilujeme všechno co berou, jsem daleko přísnější než učitelka a pokud oni za hodinu napíšou dva řádky písmenek, on chudák za den - s přestávkama - popíše dvě stránky A4. Ale výsledky jsou znát! Ty první pokusy byly neskutečný čmáranice a teď se to lepší... Navíc ho to fakt unavuje!!! Chvíli nad ním stojím, nebo ho chodím kontrolovat... a on se do toho opravdu na chvilku zabere a když teda skončíme, tak si lehne na postel a spokojeně kouká na telku - to jsem dřív neznala, i u tý televize se vrtěl, dělal blbosti, prostě ty přebytky energie musel nějak vybít. Dneska za mnou chodí, ať mu píšu příklady, protože ví, že už je umí a že mu budu dávat jedničky Jagi, ta puberta je hrozná věc, myslím, že v tom období je každá máma tak trochu zoufalá a nedivím se, držím Ti pěsti, ať to nějak vyřešíte, myslím, že když jsi dokázala vychovat (a dobře vychovat) hyperaktivního kluka, tak zvládneš i pubertální holčinu!!!
Jagi | 12. 11. 2009 10:35
Ahoj holky,někdy vám vaše starosti závidím ale když si vzpomenu na mého syna,tak jsem ráda,že to mám za sebou. A modlím se aby můj nejmladší byl normální Já teď mám problémy s dcerou,je v šílené pubertě(asi založím novou diskuzi),protelefonovala mi 10tis.,kde je vemu,nevím V pokoji binec atd. Nevím si s ní rady. Jinak je moc fajn,mám ji ráda ale vidím jak se mi vzdaluje,bolí to. :'( Jinak jsem si vzpomněla, na paměť jsme trénovali s fotkama v albumu. Snažila jsem se mu vybavit pocity. Šlo to pomaličku ale zlepšilo se to a také soustředění se lepšilo. Zkuste to.papa Jdu odmotat syna z bavlnek
Bren | 10. 11. 2009 8:29
Janiko, přesně tak. Ne že by neuměl, ale prostě nemá svůj den. Já mám tolïk zážitků tady s tím, co jsi popsala ! Jeden den mi vypočítá všechno bez chyby, jsem pyšná, druhý den má z toho písemku a donese čtverku. A když jí to zkouším doma, tak to všechno zmrví. A za týden to zase ovládá jak hodinky. Člověk se nestačí divit. A to s tou pamětí máme společné, až na to, že ta dlouhodobá také asi neexistuje, ona mi nepopíše nic, všechno jí musíme připomínat, jak bylo na dovolené, u babičky, co jsme dělali atd. Neví, co od koho dostala, neví, kde byla před týdnem, natož před rokem. A co měli ve škole na oběd se taky nedozvím a vůbec všechno, co jsi popsala. Dívala jsem se na složení Hvězdíků, je tam i lecithin, otázka je, kolik tam toho je. No, uvidíme, přesto moc díky za radu.
A radím ti dobře - vymaž si co nejdříve ty státnice z hlavy, jedná se o tvoje duševní zdraví. Když si představím, co za humusy jsem se učila na státnice, díkybohu, že už to v hlavě nenosím.
janika | 10. 11. 2009 8:15
Bren, je super, že holčinu učitelka bere takovou, jaká je! To je strašně důležitý. Psychologa nevím, řekla bych, že holčina nemá žádnej vnitřní problém a že nemá paměť... s tím se přece taky dá něco dělat. Nevím, jestli děti můžou taky lecithin, zjistím... A pokud jo, tak bych jí ho třeba naordinovala k těm Hvězdíkům! Já jsem ho začala brát na cholesterol, protože jsem nechtěla klasický léky, i když mě s nima strašili ( při 50kg cholesterol až 9,5), jenže se s těma lékama nesmí těhotnět... Tak jsem si naordinovala lecithin a řeknu vám, před rokem a půl jsem dělala státnice a dodnes nejsem schopná ty bláboly vymazat z kebule!!! V práci jsem sypala rodný čísla klientů z rukávu... Prostě jsem po několika měsících zjistila, že mám fenomenální paměť No jenže v začátku těhu jsem přestala brát všechny doplňky, a zapomínání na sebe nenechalo dlouho čekat Bren, já mám klučinu mladšího, má úžasnou dlouhodobou paměť, pamatuje si do detailů věci, který jsme dělali před 2-3 rokama a který já si jen matně vybavuju, ale s krátkodobou pamětí je to katastrofa, taky kolikrát neví, co dělali ve škole, co měli k obědu atd. Pomohlo nám hodně pexeso... Jak klasický, tak na PC. Teď už ho to moc nebere, ale občas hraje i z "donucení", protože už nevím, jak jinak ho podpořit. V pátek mi přinesl trojku z matiky!!! :'( Vůbec jsem nechápala, co vyváděl. Celý víkend jsme počítali, v pátek mi v příkladech, co jsem mu napsala, nasekal takovejch chyb, že jsem mu dávala pětky! Úplně jsem šílela, že bude ještě nějakej dyskalkulik po mně, ale v sobotu a v neděli, když jsme trénovali, tak počítal bez jediný chybičky!!! Takže to beru tak, že prostě v pátek neměl svůj den... A světe div se, včera přinesl jedničku ze čtení... Už teď je mi jasný, že jeho známky se nebudou odvíjet od inteligence, ale že budou prostě podle počasí
Bren | 9. 11. 2009 21:34
Ahoj holky, tak to vypadá, že Hvězdíci fakt zabírají, dcerka je bere už třetí týden a nějak jí to víc pálí. A vydrží delší dobu být soustředěná. Moc jsem tomu nevěřila, ale něco na tom fakt bude. Teď je nemocná, budeme tento týden doma, tak budu mít ještě víc času na její vzdělávání, tak doufám, že pokročíme. Začali brát vzory podstatných jmen, tomu rozumí, v matice sčítají a odčítají do 10 000, to také umí, angličtina úplně v pohodě, vlastivěda a přírodověda neustálá katastrofa balancující na pokraji čtverky a pětky. Takže žádná disleksie, disgrafie ani diskalkulie, ona se nedokáže naučit prostě souvislý text, neumí si zapamatovat nic z toho, co si přečte, ale nejedná se o špatné čtení s porozuměním, když si přečte pohádku, ví o čem to je, to je příběh. Má-li se ale naučit např. kraje České republiky, nebo roztřídit rostliny na polích do okopanin, obilnin, olejnin, jetelovin atd., tak je zle. Co je toto za porucha . No a ještě ta špatná paměť. Dnes jsem jí trénovala kouzly s kartami, znám pár kouzel (mysli si kartu, nebo jí vytáhni a pak ji vrať do balíku, já ti řeknu, která to je) a ona není schopná si zapamatovat tu kartu. Ona ví, že je to třeba srdcová osmička, po cca půlminutě si už pamatuje jen tu červenou barvu a osmičku a po minutě jen to, že to byla karta červená. Občas se jí podařilo si to zapamatovat, ale většinou si to musela napsat. Otázka zní, jestli mám tohle nějak řešit...a stále více se přikláním k tomu, že ani ne. Jo, cvičit paměť, ano, to budeme pořád. Ale asi se na tu poradnu, nebo psychologa, či psychiatra, či koho, vykašlu. Učitelka s ní zásadní problém nemá (jak sama řekla - no, není to žádný Einstein, ale je snaživá ), takže budu v klidu. A také částečně díky vám, je to fajn, mít si s kým popovídat.
Jagi | 6. 11. 2009 12:05
Bren,je těžké radit jestli jít k lékaři. Ale k psychologovi bych se nebála,pomůže ti najít odpovědi na tvé otázky. Psychiatr je na zváženou. Psycholog mi pomohl v tom,že jsem si nevěděla rady ohledně jídla. Když byla lednička plná,syn prohlásil,že neví co má jíst a pak když byla prázdná,zase tvrdil,že má hlad. Na jídle si dost zakládám,aby jedli pravidelně,trošku zdravě a hlavně hned když dám jídlo na stůl. A toto ja má (jak říká psych.)slabá stránka,kde mně může ranit. Volá tímto také o pomoc ,a pak se vyznej. A propo,když byla lednička prázdná, tak ji vyfotil a ukazoval kamarádům i na socialce. Tam jsme byli pozváni,kde z toho měli srandu ale on dostal zavyučenou. Ale nikdy se u psycholožky neotevřel. Tak jsem musela já. Když jsem si s ním hrála a byl zabrán do hry,tak jsem se jen letmo o něčem zmínila a hned mi odpověděl. Normálně to nešlo,nikdy se nesvěřil,nechtěl obejmout. Ve škole jsem ho bránila,i když jsem věděla,že v tom má také prsty. Snažila jsem se potrestat i ostatní. Oni mu dělali věci za zády učitelky a on když se pomstil,tak mu bylo jedno jestli tam stojí sám ředitel.Musela jsem na to jít psychologicky. Např.jednou donesl poznámku,že někomu zlomil tužku,nemluvě o tom kolik jsem jich kupovala a zásobovala sned celou školu.Nasrala jsem se a šla do školy, ve vyučování jsem vlezla do třídy s omluvou,že mám dárek. Každému jsem dala po 3 tužky,mrkla jsem na syna a šla vítězně domů Na chvíli nebyli poznámky a také měl hned kamarády,než se zase něco přihodilo. A tak jsem řešila věci,byla jsem i mezi dětmi oblíbená. Až na některé....snad ani neměli mozek.Ohledně užitečnosti tě Bren chápu ale zkus se vykašlat na to,co udělá ale hlavně to,že si na chvilku vypneš nervy. Uklízet musíš stejně.
janika | 6. 11. 2009 11:58
Bren, s tou ped-psy poradnou Ti neporadím... je to jak kde! Někde si ty ženský hrajou na mistry světa a každý dítě, který není podle tabulek, je prostě debil... A to jsou tam od toho, aby pomohly diagnostikovat ten hlavní problém a dítěti a rodině s tím pomoct. V každým případě, jak máš z tý poradny papír, ve škole už si nemůžou dovolit nic!!! Já za to kluka nechci schovávat... Hele, mě v 21 letech diagnostikovali dyskalkulii Do tý doby jsem pro všechny byla jen "blbá na matiku", i tak jsem udělala VŠ a myslím, že blbá nejsem Jenže i bez papíru jsem tu matiku prostě zvládla, na základce pomalu samý jedničky, ale z matiky trojka, na střední v pololetí občas za pět, na konci roku za čtyři s odřenejma ušima... Mít tenkrát papír, že jsem na matiku "nemocná", nikdo mi tu pětku dát nemůže a musí zohledňovat moje možnosti. Nevím, kdyby mi kluk tímhle trpěl, asi bych tu školu papírama umlátila, ale opravdu nechci mít zbytečný výhody, jen ať se snaží. To bylo taky jediný, co mě prospělo, jinak bych byla ještě línější než jsem My jsme byli v poradně jen jednou, kvůli odkladu šk. docházky. Já sama odklad chtěla a věděla jsem, že to bude bez problémů, ale že mi kluka pomalu pošlou do zvláštní nebo mu přisoudí nevzdělatelnost, to jsem nečekala. Ale kamarádka má klučinu... no není hloupej, není ani hyperaktivní, ale prostě se taky dost odlišuje, odklad dostali taky a tu pedagožku si nemohli vynachválit! Takže je to zase o lidech. Honzík včera uronil i slzičku, že nemohl umýt nádobí, ale byla toho hromada, i hrnce a pánve a já už viděla tu spoušť... když jsou hrnky a talíře, budiž... Jinak jsme na tom úplně stejně, Bren... Kluk hodinu myje nádobí a já další hodinu uklízím celou linku, vytírám podlahu i pod linkou, což stačí normálně dělat dvakrát do roka, že? Ale jednou za čas to snad zvládneme... Kdyby si radši uklidil pokojíček, jenže to ne, taková práce ho nebaví
1 2 3 4 5 6 7
Autor tohoto tématu zvolil, že odpovídat mohou pouze přihlášení diskutující. Přihlaste se, případně se před tím zdarma zaregistrujte.

Posílat příspěvky e-mailem:
E-mail:
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Slunce a Jupiter přejí vašim výletům a poznávacím zájezdům. Když ale toužíte být jen spolu s partnerem nebo s dětmi doma, je všechno v…
Maminka na Facebooku



Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci