Hyperaktivita, jak jí zvládáte, rodičové ?

Janiko, ty máš zlatého kluka, víš to vůbec ? Ale víš... Toto u nás nefunguje, neustále se snažím jí dávat příklady, hrajeme si doma na školu ale funguje to jen do první chyby - jakmile řeknu, podívej, tady jsi udělala chybu...je konec, sešit i pero letí do kouta, dcerka řve, že se na všechno vykašle, že stejně jí to nejde atd...a i po dvouhodinovém trápení se školou, kdy usíná na židli a na všechno mi už kašle...tak když toho necháme, do pěti minut je zase na nohách, dělá kolečka v kuchyni, kotrmelce v obýváku a když se jí snažím uklidnit, sedí, ale u toho houpe nohama, rukama, nebo aspoň zpívá a kroutí hlavou. Usíná tak kolem půl jedenácté, budí se každé ráno v půl šesté až v šest, i v sobotu a neděli. Doktorka mi už dávno řekla, že prostě nepotřebuje odpočívat, že jí to stačí...a že se to časem upraví. Možná... Ano, stává se, že někdy i sama chce dát nějaké příklady, ale nedejbůh, aby udělala chybu, je konec. No ale přece nemůžu chyby ignorovat a říkat jí, že je vše ok, nebo to tak mám dělat, aby počítala dál ? Asi blbost... Jagi, tohle zatím neznám, ale myslím si, že i s naší malou bude puberta dost práskat, má k tomu všechny dispozice. Jediné pozitivní je, že se hodně učím tolerovat jí už teď, a už jsem se toho hodně naučila, horší je to u mého manžela, ten se snaží po ní často jen řvát a říká něco jako - co to je za děcko, když řeknu, ať si sedne, tak má sedět, proč se nejde učit, já v jejím věku jsem se učil sám, nikdo mě nevodil za ručičku a takové žvásty. Jdu na něho jemně a přesvědčuji ho, že naše dítě je orïginál a je nutné to chápat a snažit se porozumět a ty jeho příkazy stejně nic neřeší. Uvidíme, snad se taky trochu uklidní. Tobě, Jagi, držím moc palce, ale jsi správná matka, ty to zvládneš. Kéž bych byla taky taková.