Hyperaktivita, jak jí zvládáte, rodičové ?

HanyBany... jednou jsem v zoufalosti vyzkoušela totéž - studenou sprchu! Dítě řvalo jak tur, možná ještě víc než předtím, nevěřila bych, kolik se v tom prckovi vzalo síly a jak se mnou válčil! Sprcha nepomohla a dítě bylo až do večera ještě čilejší... Ač jsem tenhle tip dostala jako "osvědčený"... u nás jaksi neuspěl :-[

Ahoj maminy... mám klučinu, který byl jako miminko neskutečně líný, Všechny děti seděly, on se ani nesnažil, nelezl... dva dny před prvníma narozenima se postavil, rozeběhl a tím to začalo. Od té doby je opravdu čilý, ADHD prokázané nemáme, ale klučina má nevybitelný baterky!!! Zvykli jsme si, bereme ho takového, vymýšlíme aktivity, necháme ho sedět u PC her, protože je od něj chvíli klid, ale rozhodně to neznamená, že on je u toho v klidu!!! Vrtí se, odbíhá, nic nevydrží déle než pár minut. Nedávno jsem někde četla, že až 90% z diagnostikovaných ADHD (hyperaktivita), ve skutečnosti vůbec není hyperaktivita, ale jen nevychovanost. No nevím, bohužel, my, některé maminy nemáme to štěstí mít klidné a milé dětičky a ať vychováváme, jak vychováváme, děti jsou pořád v pohybu. Letos šel syn do 1. třídy a ačkoli my už ho jako mimořádně aktivního bereme, teď má problém paní učitelka (klouček problém nemá, ten je spokojený). Vstává ráno v šest, usíná kolem jedenácté... v noci se minimálně dvakrát vzbudí a něco "kutí"... i tak má dostatek energie celý den - to prostě NECHÁPU!!!

@mtaNaprosto s Vámi souhlasím. Je pravdou, že s hyperaktivním dítkem to může a zpravidla bývá trochu složité, člověk musí mít pevné nervy, ale stojí to za to, protože hyperaktivní děti bývají velmi inteligentní jen je důležité jim dát dostatek prostoru a dát jim možnost střídat aktivity podle jejich potřeb. Vždy když můj v současné době 9 - letý synovec dostal záchvat vzteku, poslal jsem ho do kouta a tam musel stát tak dlouho dokud se neuklidnil.
Je to metoda, která funguje. Jinak hyperaktivní dítka jsou skvělá, akorát se s nimi musí umět pracovat a najít vhodné metody, které je pomáhají sklidnit. Hyperaktivní děti bývají zpravidla velmi emocionálně založené, mají zvýšenou potřebu lásky a péče.
Hodně trpělivost přeje. Ondra - Sociální pracovník

@HANYBANYAno, tak na to jsem zapoměla, díky ! I já jsem malou občas osprchovala studenou vodou. A jako miminko jsem jí jednou v tom řvoucím stavu vynesla jen v dupačkách ven, kde bylo asi mínus pět. Řvala jen chvilku, pak hned sklapla, bylo jí zima. To zabírá. V nemocnici jí dávali na to injekce-uklidňováky a vázali ji ruce a nohy, aby se nemohla hýbat. Řeknu vám, ani trochu jsem jí nelitovala, byla jsem ráda, když konečně zavřela tu svoji pusinku. A štvalo mě, že jsem netušila, co jí je, když ještě nemluví. Od té doby říkám - v životě bych to nechtěla vrátit, díkybohu, že mluví a konečně říká co chce, to období miminka bylo nesnesitelné. Hodně síly a hodně trpělivosti přeji, všechna čest, že to zvládáte, já jsem vždy říkala, že kdybychom bydleli v paneláku, tak by nás naprosto oprávněně policie vystěhovala, protože naše rodina by byla škodnou v sousedském soužití.

ahoj holky, jeste dodatek k memu pristevku: vcera v deset hodin vecer ten nas hajzlik jeste nespal a rval na cely panelak jak tur, ze proste spat nepujde, tak jsem po pulhodinem revu, a s mym zvysenym krevnim tlakem na maximum, chlapecka strcila do vany, dala mu studenou sprchu a.....hodnejsi ditko jste nevidely!!! nechci to zavadet pravidelne, ale uz si s nim vazne nevime rady...jo a dalsi problem je v tom, ze maly jeste nemluvi, takze nevim, co chce a jenom rve...boze dej, at ho nezabiju

Ahoj Bren
mohla bych napsat prakticky to samé co napsala HANYBANY, máme dvouletou holčičku a je to vztekloun už od malička, nikdy nechtěla jako miminko jen tak ležet, stále se chtěla nosit, vyprávět, prostě být stále s ní a nemohla jsem si ani v klidu uvařit, teď už bych byla chytřejší. je velmi hyperaktivní, venku neustále někam utíká, nemůžeme si nikde sednout, aniž by někam neutekla, za ruku jde jen chvíli, pak se násilím vykroutí, takže kolikrát pomůže jen dát jí do kočárku. prostě někdy je na zabití a také říkám, že jsem se nikdy tak nestresovala jako teď s malou nedá se to vůbec přirovnat ke stresu, který byl dříve v práci, teď je tak nějak skoro 24 hodin denně. Snad to bude lepší - doufáme.

@hanybanyKéžby, kéžby, kéžby to druhé bylo úplně jiné ! Moc to přeji tobě i všem holkám tady...taky bych si ráda užila opravdové mateřství a rodičovství s mazlivým a usměvavým miminkem ! Přesně tak jak ty - ani já jsem nechtěla o druhém dítěti ani slyšet, nejdříve jsem nechápala, jak někdo může mít dvě děti třeba rok po sobě, ale když jsem poznala u kámošek, jaké dovedou být děti - tak bych takových měla i pět, a pořád by mi nedaly tak zabrat jako to moje hyperaktivní jedno. Aspoň si myslím. Názor na počet dětí jsem změnila až teď - čekám mimino, pokud se narodí, bude mezi dítkami rozdíl 10 let. Snad je to dostatečný věkový rozdíl, abych se nemusela bát atentátu starší dcerky...
Moc moc držím palečky.

@leopardek7No, mě doktorka říkala jedno - musíte to vydržet. Od cca 3 měsíců od narození dcerky jsem říkávala - a říkám to i dodnes - že je permanentně nas...á, že se vůbec narodila.
Vzteky, křik, žádná něha, každé objetí s řevem, kopáním a kousáním, vzteky, u kterých se válela po podlaze a několik dní jí zůstávaly fialové fleky na tváři...a co jsem do ní dostala (jídlo), to buď vyblinkala, nebo mi to vyplivovala. Házela předmětama, ničila vše kolem. V našem případě za to mohl i nedostatek spánku, ona prostě neusnula, i když už byla úplně na dně. Ona se plazila po zemi, vzteklá, unavená, uřvaná, ale neusnula. Už jako miminko přes den prakticky nespávala a noci byly plné řvaní. Vstávala ve čtyři ráno, pak se to trochu uklidnilo a vstávala v pět a až tak kolem pěti let jsme se dopracovali vstávání v šest. Ne, nechci si stěžovat, už je to za mnou, ale jen jsem chtěla nastínit situaci...a další věci: dělání ostudy před jinými, všichni opovržlivě hleděli a slyšela jsem šeptání - no to je nevychované děcko, to ho matka rozmazlila...přitom byla bita jak žito a nic jsem jí nedovolovala, ani jí nerozmazlovala, ono to vůbec nešlo, když jsem jí nemohla prakticky ani vzít do náruče...
Končím, nejsem zatrpklá ani notorická stěžovatelka, je fakt, že časem se hodně věcí upravilo, ale vím, že nebude nikdy jako ostatní děti. Prostě se snažte být co nejlepší mámou a vychovávat ho nejlépe jak umíte. Víc dělat nemůžete...a ono se to věkem fakt dost upraví. Hodně štěstí.

ahoj bren, mame doma podobny problem...malemu jsou dva roky a nekdy bych ho opravdu s chuti zabila :'( neposloucha, vzteka se...vzteka se, kdyz se vracime domu, kdyz ho prebaluju, kdyz se mu neco nedari...kdyz se mu nelibi pohadka, tak chce dalsi, takze vystridame treba 20 pohadek do deseti minut a pak uz mu dam na prdel a rve dalsi hodinu, k tomu me samozrejme kope a kouse....rikala jsem si, ze druhe dite ani nahodou (je mi 32), dneska uz trochu menim nazor a pokud je pravda, ze to druhe byva uplne jine, tak se mi narodi andel s kridlami a se svatozari malej ma i slabe chvilky, kdy je uplne zlaty a to mu pak vsechno odpustim, ale kdyz se vzteka, tak se opravdu musim drzet a musim se priznat, ze nikdy jsem nebyla takovy nervak jako ted...takze preju pevne nervy, i kdyz sama nevim, co nas jeste ceka za rok pujde do skolky, tak uvidime, ale cekam to nejhorsi =-O

@ronyAhojky, já mám synka 4 letého a druhému bude teď rok. Starší syn je také takový jak popisujete vy a můžu říct, že ten druhý je úplně jinačí. Náš první synek nemá vůbec trpělivost. Když mu něco nejde hned se vzteká, jeurážlivý a moc živej. Ale ten druhý je pravý opak. Ver tomu, že ten druhý bude zlatičko. Ale musim rict ze ten prvni na nej teda pekne zarli a dela vse proto aby jsme si ho vsimali. Ted zacal chosit do skolky tak pevne doufam, ze se zklidni, ale bohuzel zatim tomu tak neni. Zatim slychame jak je zlobivy a jak neposloucha a mlati deti. Preji pevne nervy. Jsou zapotrebi a nejsi urcite jedina.

Ahojky, no tak s tím mám docela problém a nevím jak na to. Synkovi byli v srpnu 4 roky a od 1. září nastoupil do školky a hned druhý den jsme si vyslechli, jak máme zlobivé děcko. Pere tam děti. Prý je agresivní. Vůbec nevím jak to u něj odbourat. Takový je i doma. Má ročního brášku a také mu furt něco dělá. Ne že by ho nějak mlátil či bouchal nějak surově to vůbec ne až takhle to teda není, ale prostě s tím prý máme něco dělat. Prosím jestli s tím máte někdo zkušenosti a hlavně rady moc ráda si je přečtu. Protože at zkoušíme co zkousíme tak nic nezábírá.

@AluliPrávě se obávám, že mě to "milování" chybí. Spíše jakobych v ní viděla svoje selhání. Moc jste mě nepotěšila, možná skutečně potřebuji odbornou pomoc, chyba je jednoznačně ve mně. Jo - a lešpí to nebude, takový optimista zas nejsem. Z dětské hyperaktivity přímo do pubertálního běsnění a následně raně dospělé zhovadilosti. To jen tak na odlehčení tématu.

@ronyRony, právě jsme na tom stejně, i já čekám druhé a s hrůzou se modlím, ať není takové, jako byla dcera. Držme si obě palce.

@mtaMoc děkuji, asi máte pravdu, ale toto jsem si říkala od jejího miminkovství, že když už nic jiného, tak se vždy prosadí, neztratí se ve světě a podobně - ale teď, když má skoro deset, vidím spíše opak: to, jak je nešikovná, rozesmívá spolužáky, to, jak je konfliktní, od ní odhání kamarády, a tak je spíše nešťastná, než šťastná. Ještě tak před třemi lety dokázala dát do latě i starší děti, teď se jí mladší děti posmívají. Tak nevím, jestli se v tom světě ztratí, nebo ne, ale vím jistě, že to vůbec nebude mít jednoduché. S oblibou říkám - hlavně to musíme zatajit před jejím potencionálním manželem !
I vám hodně trpělivosti a radosti ze života.

Ahoj mám temperamentního synka 3,5 a úžasného od mala pohodového usměvavého baskeťáka co mi fakt dělá radost od malinka a kterému je 14 let. Musím říct, že s tím menším to byl pěknej šok od počátku, ale on se v dnešním světě najde a nepropadne - jako ten starší a hodnej. Myslím si, že má tolik vlastností, které obdivuju a temperasmentní a hyperaktivní děti jsou inteligentní ačkoli nenosí jednotky, nemusí nutně s účou spolupracovat - život je baví a uměj si ten čas fakt pěkně užít i pro tuhle vlastnost je musíme zbožňovat. Berte to s humorem a nepoddávat se tomu tak!!! <3

Ahoj mam 3letého kluka je hyperaktyvní.Nejprve jsem si řekla že je to výchovou,ale jsem na něj dost tvdrá,aspon si to myslim.Když ho chci pochovat tak se nechá,ale kekonci mě musí kousnout nebo alespon kopnout.Ted čekám druhé a už ted se bojím jak to dopadne jestli nebude stejné,nebo aby mu malej něco neudělá.doufám že vše dobře dopadne nejsem přece jediná na světě <3

Mám hyperaktivního synka. Bude mu 15, je na "zabití" prakticky celý svůj život. Jen se mění důvody proč. Nejdřív jako u vás, pak škola, zlobení, nepozornost, poznámky, dvojky z chování a tak a teď ještě puberta....... Někdy mám pocit, že to nepředejchám a něco mu udělám. Zrovna dneska mě tak vytočil hned při odchodu do školy...., vstává pozdě , nechce si nosit pomůcky a ještě je na mě drzej, no děs. Ale miluju ho, je můj, je kus mě a zase je někdy tak strašně hodnej a obětavej, jen prostě nesmí přijít nějakej pres. Vím, že jsem tě asi nepotěšila, ale hyperaktivita je běh na celej život, tak vydrž, určo to bude lepší...