Hyperaktivita

Dobrý večer maminky, plně rozumím tomu co zde píšete o vaších malých "andílcích". Mému chlapečkovi jsou 4 roky a je hyperaktivní ažaž. Ještě k tomu máme malou roční princeznu a ta si s bráškou nic nezadá. Prostě jsem s nimi stále v jednom kole a když večer usnou, tak je miluji nejvíc. Ale víte co je nejdůležitější? Že je máme a že jsou zdraví. O první miminko jsme přišli (vrozená vývojová vada), takže si každý večer říkám: "Jen ať zlobí, hlavně že jsou tady a zdraví ! " Vždyť za chvilku nám odrostou a ještě budeme s láskou na tu jejich aktivitu vzpomínat. A ještě něco ! Po kom asi ty broučkové tu hyperaktivitu zdědili !!?? Ty moje jí mají ode mne. Takže co s tím!!!!

Ahojky, na toto téma jsem tady už diskuzi založila, jmenuje se Hyperaktivita, jak jí zvládáte, rodičové ? Moje dcerka je už ve čtvrté třídě, co to bylo za dítě ani nebudu raději rozvádět, nejedlo, nespalo, byla jsem zcela vyčerpána neustálým pohybem, vztekem, hysterickými záchvaty a absolutní nemožnosti s tím cokoliv dělat. Ve škole máme průměrné výsledky, dřeme se spolu a učíme i několik hodin denně, aby nosila aspoň ty trojky. Ale po devíti letech jsem se s tím už smířila a je mi jasné, že toto se nezmění, maximálně se to může trochu zmírnit. Podle mě je jediný způsob jak takové děti zvládnout, smířit se s tím. Ale trošku i doufám, protože jsem se dočetla, že se často stává, že se to spraví v pubertě, hormony nějak dají dohromady doteď "rozházený" mozek a dítě se uklidní. Samozřejmě si to maminka ani nemusí všimnout, protože tuto fázi přebije zase pubertální běsnění. Hodně síly, maminky.

Ahoj, u nás je to také horor. Právě zkoušíme terapii "utaháním", ale zatím to nemá moc výsledky. Sice říká, že je unavený ale přesto neposedí, nesoustředí se na nic a zkrátka je ho plný byt. Chtěla bych po práci trošku klidu, jako ostatně každý...Také bych byla moc a moc vděčná za radu !