reklama

Nechci dítě

Zpět na hlavní stránku diskuzí Magdalena | 27. 7. 2011 19:28
Dobrý večer, je mi 31 let, mám manžela který po dítěti moc touží , jeho rodina si ho taky moc přeje, jsem zdravá , nebuduji kariéru , nemám finanční potíže, ale prostě nemám vztah k dětem, když mi dá někdo do náruče mimčo , nerozplývám se, když začne brečet, koukám komu bych ho šoupla, na ulici se nevrhám po kočárkách abych viděla miminko, ptám, se, zda jste některá měla před mimčem taky takové pocity a s porodem to přešlo a propukl mateřský cit, nebo bych se radši o dítě neměla pokoušet jen proto že to chtějí ostatní a mám na to věk. Nechci později litovat ani jednoho ani druhého rozhodnutí. Vím že existují případy kdy matka po porodu dítě odmítla, mám z toho strach , že ten vztah k potomkovi mít nikdy nebudu.
Celkem 22 odpovědí Řazení příspěvků jako dřív
Lucie14 | 8. 4. 2015 16:59
@martina Dobrý den, já bych takové ,,tchýni,, vysvětlila že na děti v tomto věku už je trochu pozdě, nese to spoustu rizik,... Pokud by to nebyla schopná pochopit tak bych dělala že se o to pokoušíme ale bohužel se nedaří, že mi doktor potvrdil že už to nejde,...
martina | 21. 5. 2012 11:25
Dobrý den,
je téměř 40 let, mám dva skoro dospělé syny, nedavno jsem se rozvedla a našla si příteletele, jsme stejně staří, je svobodný a bezdětný, život nám takto vyhovuje, avšak jeho matka nás tlačí do dítěte, za každou cenu si prosazuje svou... sice je mi líto, že nemá žádná vnoučata, ale já už další dítě nechci, moji kluci jsou dospělí ( 18 a 20) a já si nedovedu ani ve snu představit, že bych měla být těhotná a mít miminko, když teoreticky můžu být babička , hned na začátku mého vztahu jsme si toto s přítelem vyjasnili, řekla jsem mu narovinu, já už žádný děti mít nebudu, jenže jeho rodina tlačí a hraje mu na city, do mě rýpají a mají uštěpačný řeči, nasazují mi prasečí hlavu, protože jim nedám jejich vytoužený vnouče. Dost se kvůli tomu hádáme, přítel sice tvrdí, že jim řekl, že on po dítěti netouží a že dítě nechce, ale pokud dojde na jejich připomínky, tak se mě nezastane. Nevím co dělat dál, nabídla jsem přítelovi možnost, že se tedy rozejdem, aby si mohl najít někoho, s kým bude dítě mít, ale on tvrdí, že mě miluje, že je to nesmysl, že o mimino nestojí, ale zároven´ nechá do mě jeho rodinu rýpat.....
Chtěla bych se zeptat, zda máte někdo podobné zkušenosti a jak jste je řešili....
Děkuji za Vaše názory a přeji heký den.
Malá prosbička | 2. 12. 2011 21:12
Ahoj,
udělej Damiánkovi radost, potřebuje tvůj hlas. na adrese: http://www.hvezdyeuronics.cz/user/106846 a klikni na tlačítko Hlasuj.
A pokud ho chceš podpořit, sdílej všude !

MocMocDěkujeme
werunqa | 25. 10. 2011 15:33
@85Martinka Ahojky,
já taky nebyla zrovna ten typ co by toužil po mimču-zvlášť po tom, co jsem měla doma 6 mladších sourozenců..byla jsem ráda, že bydlím sama jen s přítelem a mám konečně klid..Jednu chvíli jsem dokonce ve svém okolí prohlašovala, že nikdy děti mít nebudu...jenže ejhle..když otěhotněla moje sestra, tak se všichni začali těšit na první přírustek do rodiny(to jsem byla pořád stejného názoru), ale přítel už toužil po miminku, já nechtěla, měla jsme strach, že přijdu o svoji svobodu, bezstarostnost, pohodu....

Ale když se narodila neteřinka, tak se všechno změnilo-začala jsem taky toužit po dítěti..bohužel kvůli zdravotním komplikacím se nám nedařilo..a já už pomalu přestávala doufat, že budu někdy těhotná...Ovšem pár dnů před mými 25. narozeninami přišel ten krásný den, kdy jsem měla pozitivní těhotenský test-krásnější dárek jsem si nemohla přát!! < ..

Teď jsem na konci 1. trimestru a moc se na miminko těšíme...doufám, že ho v pořádku donosím a neobjeví se žádné komplikace..

a můj přítel??? je neskonale šťastný.. <3
85Martinka | 12. 8. 2011 10:42
Když pomůže tatínek, rodina a kamarádi, jde všechno snáz. <3 Pokud člověk nemá jóó závažný důvod, mimo bych si nechala, všechno je pak jiné, veselejší... A pokud dítě někdo nechce? Existuje slovo (v dnešní moderní době) prevence=antikoncepce
Maca24 | 30. 7. 2011 21:27
@Maca24 A jeste jedna vec, absolutne nemusis mit zajem o cizi decka, to je taky normalni. Kazdopadne bud si jista, ze svoje budes milovat nadevse...a uz konec filozofovani. Je to tvoje vec, ahoj M.
Maca24 | 30. 7. 2011 21:25
@Maca24 Plus kdo je dneska v situaci jako ty, zdrava, zajistena s milujicim manzelem kt.chce dite...Takovy idealni stav ti muze kde kdo zavidet.
Maca24 | 30. 7. 2011 21:23
@Magdalena OK, a nemas treba obavy o to, ze az to jednou na Tebe prijde bude uz pozde? Vis jak to je dneska s tou neplodnosti...nebo clovek nikdy nevi co se muze stat, treba nejaka nemoc. Je toho tolik, pak si to cely zivot vycitat...Ja nevim ja to tak mela i kdyz jsem deti zrovna nechtela tak ve me hlodalo jestli je vubec mit muzu. Pak jeste moje sestrenka mela nazor stejny jako ty, odkladala odkladala a ted onemocnela nejakou vzacnou chorobou a potraci a tak a vycita si to. Nechci strasit je to jen tvoje vec, urcite. Je jen treba zvazit vice veci nebo uz nad tim nepremyslet a nechat veci plynout.
Tak se drz.
lucka | 30. 7. 2011 20:05
Magdo,naprosto chápu... Nikdy jsem po detech netouzila, nechovala je, nerozplyvala se... Pak jsem neplanovane otehotnela a po racionalnim zvazovani vsech pro a proti se rozhodla si dite nechat. Dnes je synovi 9 mesicu, jsem moc rada, ze ho mame, ale po pravde si stale umim predstavit, ze bych se rozhodla tenkrat jinak a nelitovala bych. Nicmene ted samozrejme taky nelituju, je to krasa videt jak roste, uci se novy veci... Ale k jinym detem vztah stale nemam, nechovam je, nerozplyvam se...
Magdalena | 30. 7. 2011 19:38
@Maca24 Tou anti to nebude, já o děti nemám zájem ani když ji neberu :)
Tereza Vlasatíková | 29. 7. 2011 10:04
Ahoj Magdo, ne každá maminka se rozplývá nad kočárky ostatních, s radostí rozebírá dětské trable,.. ale to nemusí znamenat, že nemáš vztah k dětem. Myslím si, že nad tím moc přemýšlíš, zkus spíš popsat vlastní pocity, když si představíš své rostoucí bříško a pak svoje děťátko. Třeba si uvědomíš, že po miminku taky toužíš a jen máš strach. Strach je normální, součást zodpovědnosti, bych řekla Spousta těhotných prožívá své těhotenství spíš "vlažně", věcně a ten veliký mateřský cit, o kterém se všude píše postupně přijde. Někdy ne a dál se "vlažně" a věcně starají o své děti. Já si ale myslím, že v 31 letech nejsi stará a není na místě se svým okolím do rozhodnutí nutit. I když si myslím, že hormony udělají většinou své a ani nebudeš vědět jak a cit tu bude . Určitě se rozhodneš správně
zonan | 28. 7. 2011 20:25
Své první dítě jsem měla ve 22. letech. Jenže se narodilo o více než 2 měsíce dříve a přibližně stejnou dobu trvalo, než jsem si ho mohla poprvé pochovat. Ty 2 měsíce pro mě byly peklem. Věděla jsem, že v nemocnici vzdáleného města mám dítě, plakala jsem strachy o jeho přežití a zdraví, ale jinak jsem byla prázdná. Necítila jsem vůbec nic. Bála jsem se to komukoliv přiznat a cítila se jako hyena. Jenže pak přišel den, kdy mi to mé zlatíčko položili poprvé do náruče. Bylo to něco úchvatného, slovy nepopsatelného. Byla jsem schopna ho hodiny chovat v náruči a líbat jeho pusinku, ručičky, nožičky... Takový cit jsem nikdy předtím nezažila. Děti mi do té doby nic neříkaly. A nadále nechovám žádný vroucí vztah k jiným dětem. Teď, po dvaceti letech čekáme druhé dítě. Tohle těhotenství si užívám úplně jinak. Už totiž nemám strach, zda své dítě budu milovat. Už ho totiž miluji.
Magdi, pokud je Tvá lhostejnost k cizím dětem jediná překážka, neboj se. Cit k vlastnímu dítěti je úplně něco jiného. Ono v Tobě roste 9 měsíců, přijdou chvíle, kdy se budeš strachovat o jeho správný vývoj, budeš cítit jeho pohyby, bude Tě šimrat bříško a pak ho porodíš a poprvé dostaneš do náruče... Už od početí se pro toho maličkého tvorečka stáváš Andělem strážným, který ho ochraňuje a miluje.
Maca24 | 28. 7. 2011 19:49
@Magdalena Mozna je to jeden z duvodu proc nemas zajem o deti... Nemas zadnou ovulaci a tak cili telo nejede dle prirody. Nevim, kazdy to ma jinak.
Ja nechtela deti taky a az jsem byla v tom vsechno se to uplne otocilo a ted chci alespon tri.
Hlavne klid a zadna panika, vsechno zvladnes hlavne se nenech do niceho tlacit a nutit, mozna proto se tomu branis.
Drzim pesti.
Eva P. | 28. 7. 2011 10:30
Ahoj, mně je 30, první dítě jsem porodila v 27, druhé loni. Jako v tomhle je těžké radit , neznám tě a každá to prožíváme jinak. Takže jen napíši svoji zkušenost. Já si chtěla dodělat hlavně vysokou, zkusit pracovat a pak to miminko. Partner se do dítěte nehrnul, hlavně pořád nevěděl, jestli jsem pro něj ta pravá. Asi čekal, jestli nenajde lepší. No to už odbočuju. Ale třeba já před otěhotněním měla ty samé pocity, jaké popisuješ, nekoukala jsem se do kočárků, nehrnula jsem se, abych si pochovala cizí dítě, když mi ho někdo dal do ruky, nic jsem necítila (co taky když není moje :-[ ), prostě jsem si to nedovedla představit, co bych s takovým mrnětem dělala. Ale podotýkám, že děti mám ráda, jsem učitelka, a děti jsem vždy chtěla (to chce většina žen). Pak teda ani těhotenství jsem neprožívala nijak zvlášť euforicky, furt jsem :-$ a měla jsem snad všechny těhu neduhy. U mě se ta mateřská láska dostavila těsně po porodu, když mi miminko položily na bříško, a ono na mě pohlédlo svýma nádhernýma očima, to jsem byla najednou nejšťastnější na světě a věděla jsem, že je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Pocítila jsem tu největší lásku, co může žena cítit, to je naše dítě, moje dítě. A kdykoliv jsem dcerky pak brala do náručí, cítila jsem to samé, je to prostě o něčem jiném, když držíš svoje dítě a cizí dítě. Třeba moje maminka ke mně jako k první dceři pocítila mateřskou lásku až pár týdnů po porodu, jako opravdu každá to máme jinak a nikdo ti dopředu neřekne, jak se budeš cítit ty. Může to přijít hned, může to přijít později, ale podle mě to každopádně přijde. <3 Já myslím, že je zbytečně bát se dopředu věcí, které se ještě nestaly. Tak ti přeju, ať se správně rozhodneš a jsi šťastná a omlouvám se za dlouhý příspěvek, jsem se nějak rozepsala.
ADA1 | 27. 7. 2011 22:53
Ahojky...já osobně s tím, zkušenost nemám...máme ale kamarádku, které bylo 30 a taky si dítě představit neuměla, nakonec se kvůli manželovi nechala přesvědčit a dneska je z ní štastná mamina 2 dětí... (a pořádně si to uřívá a na děti nedá dopustit) ono někdy je problém, že to dítě není vlastní a neboj ani když je dítě chtěná tak většinou mateřská láska přichází postupně s tím jak dítě roste...u mě se dostavila v plné síle až někdy kolem 6 měsíců....přeji Ti to nejlepší rozhodnutí pro vás všechny <3
ralenn | 27. 7. 2011 20:27
@Magdalena hm tak sorry.V tom případě ti v tomhle nikdo neporadí
Magdalena | 27. 7. 2011 20:24
@ralenn K čemu je mi odkaz na dámy které nechtějí dítě kvuli kariéře, nebo buhví čemu ? Článek jsem četla, odpověd na otázku zda po porodu , či během těhotenství mě moje antimateřství opustí , jsem tam nenašla .
ralenn | 27. 7. 2011 20:09
@Gabča25 Ahojky tak já už si to dokázala představit od 18 já mám děti ráda ted mi je 25 a mám ročního chlapečka.nevím třeba by se to těhotenství změnilo,ale pokud ne tak těžko říct počkat až začnou tikat hodiny.
Magdalena | 27. 7. 2011 19:59
@Maca24 Jasně že beru :)
1 2
Autor tohoto tématu zvolil, že odpovídat mohou pouze přihlášení diskutující. Přihlaste se, případně se před tím zdarma zaregistrujte.

Posílat příspěvky e-mailem:
E-mail:
reklama
Přihlásit se


AKTUÁLNÍ HOROSKOP

Dopoledne se při jednání s klienty nedokážete zbavit nervozity, proto se snažte raději podporovat svého nadřízeného, rozvíjení nových…
Maminka na Facebooku


reklama

Výpočet data porodu


Spočítejte si ovulaci


reklama