Maminka.czDiskuzePočetí

Nechci dítě

Dobrý večer, je mi 31 let, mám manžela který po dítěti moc touží , jeho rodina si ho taky moc přeje, jsem zdravá , nebuduji kariéru , nemám finanční potíže, ale prostě nemám vztah k dětem, když mi dá někdo do náruče mimčo , nerozplývám se, když začne brečet, koukám komu bych ho šoupla, na ulici se nevrhám po kočárkách abych viděla miminko, ptám, se, zda jste některá měla před mimčem taky takové pocity a s porodem to přešlo a propukl mateřský cit, nebo bych se radši o dítě neměla pokoušet jen proto že to chtějí ostatní a mám na to věk. Nechci později litovat ani jednoho ani druhého rozhodnutí. Vím že existují případy kdy matka po porodu dítě odmítla, mám z toho strach , že ten vztah k potomkovi mít nikdy nebudu.
Celkem 29 odpovědí Zobrazit jako strom
Ahoj, mně je 30, první dítě jsem porodila v 27, druhé loni. Jako v tomhle je těžké radit , neznám tě a každá to prožíváme jinak. Takže jen napíši svoji zkušenost. Já si chtěla dodělat hlavně vysokou, zkusit pracovat a pak to miminko. Partner se do dítěte nehrnul, hlavně pořád nevěděl, jestli jsem pro něj ta pravá. Asi čekal, jestli nenajde lepší. No to už odbočuju. Ale třeba já před otěhotněním měla ty samé pocity, jaké popisuješ, nekoukala jsem se do kočárků, nehrnula jsem se, abych si pochovala cizí dítě, když mi ho někdo dal do ruky, nic jsem necítila (co taky když není moje :-[ ), prostě jsem si to nedovedla představit, co bych s takovým mrnětem dělala. Ale podotýkám, že děti mám ráda, jsem učitelka, a děti jsem vždy chtěla (to chce většina žen). Pak teda ani těhotenství jsem neprožívala nijak zvlášť euforicky, furt jsem :-$ a měla jsem snad všechny těhu neduhy. U mě se ta mateřská láska dostavila těsně po porodu, když mi miminko položily na bříško, a ono na mě pohlédlo svýma nádhernýma očima, to jsem byla najednou nejšťastnější na světě a věděla jsem, že je to nejlepší, co mě kdy potkalo. Pocítila jsem tu největší lásku, co může žena cítit, to je naše dítě, moje dítě. A kdykoliv jsem dcerky pak brala do náručí, cítila jsem to samé, je to prostě o něčem jiném, když držíš svoje dítě a cizí dítě. Třeba moje maminka ke mně jako k první dceři pocítila mateřskou lásku až pár týdnů po porodu, jako opravdu každá to máme jinak a nikdo ti dopředu neřekne, jak se budeš cítit ty. Může to přijít hned, může to přijít později, ale podle mě to každopádně přijde. <3 Já myslím, že je zbytečně bát se dopředu věcí, které se ještě nestaly. Tak ti přeju, ať se správně rozhodneš a jsi šťastná a omlouvám se za dlouhý příspěvek, jsem se nějak rozepsala.
Odpovědět To se mi líbí1
Ahojky...já osobně s tím, zkušenost nemám...máme ale kamarádku, které bylo 30 a taky si dítě představit neuměla, nakonec se kvůli manželovi nechala přesvědčit a dneska je z ní štastná mamina 2 dětí... (a pořádně si to uřívá a na děti nedá dopustit) ono někdy je problém, že to dítě není vlastní a neboj ani když je dítě chtěná tak většinou mateřská láska přichází postupně s tím jak dítě roste...u mě se dostavila v plné síle až někdy kolem 6 měsíců....přeji Ti to nejlepší rozhodnutí pro vás všechny <3
Odpovědět To se mi líbí0
@Magdalena hm tak sorry.V tom případě ti v tomhle nikdo neporadí
Odpovědět To se mi líbí0
@ralenn K čemu je mi odkaz na dámy které nechtějí dítě kvuli kariéře, nebo buhví čemu ? Článek jsem četla, odpověd na otázku zda po porodu , či během těhotenství mě moje antimateřství opustí , jsem tam nenašla .
Odpovědět To se mi líbí0
@Gabča25 Ahojky tak já už si to dokázala představit od 18 já mám děti ráda ted mi je 25 a mám ročního chlapečka.nevím třeba by se to těhotenství změnilo,ale pokud ne tak těžko říct počkat až začnou tikat hodiny.
Odpovědět To se mi líbí0
@Maca24 Jasně že beru :)
Odpovědět To se mi líbí0
Ja bych se zeptala jestli berete anti?
Odpovědět To se mi líbí0
Ahoj, já jsem teda mladší je mi 26 let, mám ročního kluka. Vdávala jsem se ve 20ti a manžel chtěl hned mimčo. Já ne. Proště jsem nebyla na mimčo připravená. Jedno léto jsme byli na Moravě a tam mě to úplně přešlo. Prostě jsem se po tom týdnu vrátila a už jsem si dokázala představit, že budu mít mimino. Myslím, že to u každýho (nebo aspoň u většiny) přijde. U někoho dříve a u někoho později.
Odpovědět To se mi líbí0

Diskuze

Doporučujeme