nevera v tehotenstvi

Ahoj holky, jsem zpet. musim rict, ze je to moje posledni zprava. jak vite, jak jsem se zhroutila, jako totalni slaboch jsem uz nemohla dal a rozhodla jsem se pro potrat. myslela jsem, ze jsem silnejsi, ale tohle jsem nedala. presne v 12+0 jsem se ocitla v ordinaci s tim, ze miminko mit nebudu. a jak to dopadlo? snadno, videla jsem ultrazvuk a rekla jsem si, ze si tu svoji malinu necham. uz je proste moje. ta nebude tatinek, tak nebudou mozna ani prarodice...ale budu mit malinu. ted uz je velka jako maly pomeranc:) a jeste jedna vec, v gone na narodni mi rekli, ze to bude asi kluk. je sice brzo rict presne co to bude, ale pry to tak vypada. ale to je ted vedlejsi. jsem fakt zklamana vasemi reakcemi. prisla jsem sem pro podporu, byla jsem zoufala a doufala, ze mi pomuzete. ale psat to, ze se mi tohle rozhodnuti vrati je preci strasne? myslite si, ze to snad bylo na okamzik snadne? ze jsem se chtela po trech mesicich rozvadet a sledovat to, jak se mi zivot hrouti? myslim, se byste mely mit vic pochopeni. pokud se holka rozhodne jit na potrat tak to je vetsinou ze zoufalstvi. kdybych na ten potrat sla a pak si precetla ty vase prispevky, tak bych si asi hodila lano. jen doufam, ze to ted s prckem zvladnu. :'(