nevera v tehotenstvi

Přečetla jsem si celou diskuzi od začátku. Je lehké odsoudit někoho, že uvažuje nad takovým řešením, když si podobnou situaci nedokáže ani představit. Já jsem zjistila své těhotenství ve chvíli, kdy už jsme se s otcem dítěte nevídali, ačkoliv k oficiálnímu rozchodu nedošlo.Oznamovala jsem mu to SMS,protože se nebyl schopen sejít. Nereagoval.V době,kdy byl potrat možný jsem o něm vlastně ani neuvažovala.Co mě totiž hodně dostalo,byla kontrola u doktora cca v 8.týdnu,kde už prostě byl človíček s tlukoucím srdcem.Tudíž jsem si nedokázala představit něco takového udělat.Já si tedy dítě nechala,ano,ale upřímně....je to denodenní boj a nervy a někdy mám opravdu pocit, že už nemůžu.Mám silné deprese, léky nechci brát,takže se jen topím v bolesti a slzách.Do ničeho nemám chuť,skoro se mi ani žít nechce.Již to trvá půl roku a nelepší se to.Právě proto,že se mi tak nějak zhroutil celý život,upínám se už jen k tomu dítěti a tím větší strach o něj s blížícím se porodem mám.Nelze popsat slovy,jak moc si přeji, aby bylo vše v pořádku, ať mám panebože aspoň zdravé dítě, když už se to ostatní nevydařilo. Tak jen prosím vás nikoho neodsuzujte. Jen ty,k nimž se člověk,kterého opravdu milovaly, obrátil v těhotenství zády,ví co to je.