Nevěra

Osobně si myslím, že se nevěře přikládá příliš velký význam... S přítelem jsme spolu už pěkných pár let, máme dítě, milujeme se, jeden druhýho přitahujeme (já to teda od něj slýchám - bůhvíproč - mnohem častěji, než on ode mě, to je pravda), v životě si rozumíme, v posteli taky, a přesto sem tam odskočíme. Není v tom dohoda, spíš jen tolerance. On s tím začal, když jsem po porodu nějakej čas nebyla úplně ready, já to po prvních rozpacích přijala (chápala jsem ho no), a později jsem přišla na to, že na onom občasným hop na druhou něco málo je a že mi to vlastně víceméně vyhovuje Člověku to zvedne sebevědomí, naladí to, ten adrenalin je k nezaplacení, pocit, že po mně furt ještě chlapi jedou jakbysmet a nám dvěma to nakonec v posteli klape líp jak před dítětem Pochopitelně se nic nemá přehánět, opatrnost v otázce citů i zdraví je namístě, ale to už záleží zase na uvážení každého soudruha, jak si to zařídí no Chápu samozřejmě, že ne každej má na tohle kufr, ale čistě monogamní je naprostý, ale naprostý minimum lidí a dál jsou dvě možnosti: Buď se s tím naučit žít, nebo se z toho zbláznit