Partnerské soužití

KARKAB: a co třeba kamarádky, rodiče.....Odkud jsi? Dokážu to pochopit, že se za tebou zavřou dveře.....a nic! Samota! Ale ty ji právě musíš zdolat...a jestli nemáš nikoho, kdo by přišel, tak zkus se někam zapsat....já nevím, nějaký kroužek, nějaký spolek nečeho, co by tě bavilo, kde potkáš nové a zajímavé lidi.....zkus to. Vím, že se lehko kecá, hůř dělá....ale mohlo by ti to pomoct. A s tou rakovinou......je to velice nepříjemné, ale ty to zvládneš. To že se na tebe tak sprostě vykašlal, je ubohé. Ale ty musíš být silná, ať on ani náznakem nepozná, jak ti je. Abys mu ukázala, že se z něho nezblázníš, že je pro tebe minulost, bez které se dá žít......Ať závidí!!!! Ikdyž uvnitř ti nebude nejlíp, on to vědět nemusí.... Drž se..!!!

@VeryVeruško,děkuji za podporu.No právě, že je před svátkama a o to je to horší,že budu sama.Před 3měsíci mi zjistili rakovinu děložního čípku a chlapovi jsem to řekla a netrval ani měsíc a byl pryč a to říkal jak mě v tom nenechá a podívej se.Nejhorší je, že jsem na všechno sama a když přijdu z práce domů,zabouchnou se zamnou dveře a víš, že nikdo nepřijde, nikdo tě neobejme.Člověk byl na něco a někoho zvyklej a najednou to není.

@VeryAle tak klidně bych se ti i já objevila, kdby ti to pomohlo...... PA

@VeryOn se objeví.....né já..... sem to tam na konci blbě napsala.....

Ahojky. To je mi moc líto....že setak trápíš. A kór teď, před svátkama . To asi bolí ještě víc....ale co....utři si slzičky a netrap se (to se mi to radí, co?! ) , musíš si říct, žetrápít se pro někoho , kdo o to nestojí, nemá smysl. On si nezaslouží, aby ty si se kvůli němu trápila. Život je už takový , taky sem zažila nevydařený vztah..tento mi zatím funguje, snad vydrží. A když ne...musíme jít stejně zase dál. Nežijeme neknečně a škoda každého dne, kdy se trápíme, a navíc kvůli někomu, kdo si to vůbec nezaslouží a kdo za to nestojí. Teď už určitě někde čeká jiný chlap, který tě udělá moc šťatnou, zatím ste se třeba ještě nepotkali, ale v osudu už je to napsané, a až přijde ta správná doba, tak se objevím...a ty budeš zase jako v pohádce.

Ahojky holky.Taky se mi podařilo zaregistrovat Tak jsem tady.Za tu dobu co jsem tady jsem se stačila 2krát vdát a dvakrát rozvést.První manžel hodně pil a bil mě a druhý byl úžasný,hodný,nepil,byla jsem jako v pohádce,v srpnu letošního roku jsme se brali a po dvou měsících si zbalil věci a byl pryč,jako důvod mi udal,že chce být sám a že ho to nebaví,že to není moje vina,ale že je to v něm.Tak zažívám hroznou bezmoc a bolest,je mi smutno a bolí to :'(

Moooc pěkný příspěvky. ))))

Uf... už se mi konečně podařilo zaregistrovat. Předchozí 3 příspěvky jsou ode mne.

Děvčata, mějte se hezky. :-[ Oříšek :)

Holky, snad vám tyto laskavé příběhy udělají radost nejen v krásném předvánočním čase.

Buďte šťastné. Ať se vám vše vydaří! Oříšek

PROČ SE KŘIČÍ?
(Květiny pro duši/ Bruno Ferrero)

Jednoho dne se mistr zeptal svých žáků: "Proč lidé křičí, když se hněvají?". "Křičí, protože ztrácejí klid," odpovědel jeden z nich. "Ale proč křičí, když ten druhý stojí hned vedle?" zeptal se znovu mistr. "No, křičíme, protože chceme, aby nás ten druhý poslouchal," odpověděl jiný student. A mistr položil novou otázku: "A není možné říci mu to tiše?". Žáci dávali různé odpovědi, ale žádná mistra nepřesvědčila.

A tak mistr zvolal: "Víte, proč na druhé lidi křičíme, když jsme rozzlobení? Protože když se na sebe dva lidé hněvají, jejich srdce jsou od sebe velmi daleko. Chtějí-li překonat tuto vzdálenost, musí křičet, aby jeden druhého slyšeli. A naopak, co se stane, když jsou dva lidé do sebe zamilovaní? Nekřičí, ale mluví velmi potichu. A proč? Protože jejich srdce jsou si velmi blízko. Vzdálenost mezi nimi je malá. Někdy jsou si jejich srdce tak blízko, že ani nemluví, ale jen šeptají. A když je láska ještě silnější, není ani třeba šeptat, stačí se na sebe dívat. Srdce si rozumějí. To se stane, když se dva lidé, kteří se milují, k sobě přiblíží."

Svou promluvu nakonec mistr uzavřel slovy: "Když spolu hovoříte, nedopusťte, aby se vaše srdce vzdálila, neříkejte věty, které by je mohly ještě více oddálit, protože se může stát, že jednoho dne bude vzdálenost tak velká, že už nikdy nenajdou cestu zpět, aby se setkala."

JE JEDNO TAJEMSTVÍ, JAK VYŘEŠIT HÁDKU - HÁDAT SE V PEVNÉM OBJETÍ.

MANŽEL
(Květiny pro duši/ Bruno Ferrero)

Své ženě při každé příležitosti opakoval: "Ty ničemu nerozumíš!". Měla totiž jen základní školu, nezajímala se o politiku a nečetla noviny. Starala se jen o děti, o domácnost, o prádlo, o slepice a o práci v obuvnické dílně.

Kdykoli v rodině vypukla nějaká diskuse, manžel už z principu odmítal jakýkoli smysluplný dialog a předem říkal: "Ty ničemu nerozumíš!".

Když se manželka snažila zapříst rozhovor o nějakém vážném problému, který se týkal vhodnosti nějakého výdaje, výběru místa dovolené, školních výsledků dětí nebo rodinného rozpočtu, jeho odpověď byla vždycky stejná. Rychlá, suchá a definitivní: "Ty ničemu nerozumíš!".

Jednou večer, právě když v televizi dávali fotbal národního družstva, se najednou něco stalo s elektřinou. Manžel jako obvykle nadutě a domýšlivě bručel a šel do tmavého sklepa zkontrolovat, případně vyměnit pojistky. "Vezmi si svíčku," radila mu manželka. Manžel svým obvyklým způsobem odvětil: "Ty ničemu nerozumíš! Znám to místo zpaměti!" Ale toho večera bylo zřejmě všechno jinak, než mělo. Chudák manžel totiž uklouzl na schodech, vydal nelidský skřek, hrozně se uhodil do hlavy a skončil na zemi - polomrtvý, celý zakrvácený a s mnoha zlomeninami. Byl to velmi vážný případ, ale lékaři v nemocnici po mnoha dnech intenzivní péče přece jen chudáka zachránili.

Když se konečně nešťastník po čtyřech dnech probral, viděl vedle postele svou ženu, jak se nad ním sklání s očima plnýma slz, s láskou a obavami. Ubohá žena ho neopustila ani na chvíli. Ve dne v noci mu byla stále nablízku s nekonečnou pozorností a tisícem modliteb.

Po dvou týdnech na lůžku, když mohl konečně zamumlat první slova, zadrmolil a s námahou vydechl: "Jsem fakt zvíře. Nikdy bych nevěřil, že mě máš tak ráda!". A ona se svým vždycky milým úsměvem tiše odvětila: "Ničemu nerozumíš."

..................
Jedna čtyřiasedmdesátiletá žena vyprávěla, že v životě dostala jen jediný milostný dopis od svého muže, a to když jí bylo šedesát pět let. "Bylo to poprvé, co odjel v nějaké obchodní záležitosti na delší dobu než na jeden den. Až do té doby jsem jezdila vždycky s ním. Stavil se v jedné kavárně a napsal mi dopis, který začínal takhle: Už jsme svoji třicet let a dneska jsem si uvědomil, že jsem ti nikdy neřekl o své lásce k tobě...".

Ahoj Snoopyku, musím zase reagovat. Já Tě chápu, že je moc těžké odejít atd. Prožité roky nelze smáznout a nebylo určitě jen zle. Ale můj názor na to a myslím, že už mám docela dost zkušeností (ale co je dost ). Pokud Vám to neklape, tak stejně odejdeš. Bude to sice třeba trvat, ale dospěje to k tomu. Jde o to, jak se chceš dlouho trápit a užírat. To je na Tobě. Otázka financí a bydlení je ovšem horší, pokud nemáš třebas rodiče, kteří mají místo a nemáš kam jít. To úplně chápu. Uvidíš. Jde o to, co Ti je v životě přednější. Jestli být zapezpečená a nešťastná, nebo svobodná, štastná a prostě se uskrovníte. tak pa

Dobrý den, je to trošku mimo téma, ale kdyby jste potřebovaly s něčím poradit, měla bych jeden takový tip, taky jsem řešila nelehlé situace a hodně mi pomohl výklad karet, zavolala jsem do Veštírni Gemini, kde mi paní hodně pomohla. Můžete to taky vyzkoušet . Číslo je : 606 390 165, doufám, že vám to přinese taky takové štěstí jako mě .

Snoopyku, něco podobného bylo u mých rodičů.Tatínek žárlivá střela a mamka trpělivá.Nikam nemůže chodit ani dnes, po 31letech manželství.Prostě mu řekne, že má přesčas nebo jde ke kámošce na kávu a jde s kolegyněma z práce na pivko.A má klid.Jinak jí dělá scény, řve na celý barák, že se potají stýká s milencem a bla bla bla.Bych ho vyrazila z baráku, ale mamka je bohužel katolička a rozvod pro ni není přípustný.

@tyna22Tyna22: mě je 21 let, partnerovi a budoucímu manželovi 35 let. Ačkoliv věkově jsme od sebe relativně o mnoho let, naprosto se to neprojevuje na našem vztahu, který je úplně normální. Možná je to tím, že partner je mentálně vyspělý tak na 30 a já tak na 25, nevim.. , nicméně teď spolu čekáme miminko, jsem 18+1 a absolutně mě nenapadlo obávat se nějakého poškození miminka. Pokud jste oba zdraví, rozhodně není žádný problém.. Podívej se třeba na Gotta - a jaký ten má krásný holčičky.. - a rozhodně jsou zdraví

Snoopykja - já taky neměla kam jít. Ale jak jsme neměli děti, našla jsem si podnájem v jiném městě - on by mi jinak nedal pokoj, novou práci..Jezdil mi dělat scény do té práce, pronásledoval mě domu, pořád mi volal... Strašný ! Myslela jsem, že už to nevydržím. Ale člověk - ženská, vydrží strašně moc. Nakonec to dopadlo tak, že jeden měsíc klečel, že beze mne nemůže žít a další měsíc si domu nastěhoval nějakou pipku... asi z lásky ke mně... A dal mi pokoj. Já jsem šťastná, mám hodnýho muže - nebe a dudy oproti předchozímu , zdravý dítě. Nikdy mě to nemrzelo, že jsem mu utekla. Spíš mě napadá, že jsem neměla čekat tak dlouho... Byl to debil.... :-X Holky nedejte se.

@monickahJo .......a s nima taky ne

ahoj kočky tak děkuju za info to i já si myslím co vy, ale nemám kam jit a podnájmy jsou drahý ... vemte mě k sobě prosííííííííííím hihi ne sranda ale děkuju moc za radu jste super nečekala sem odpověd většinou to totiž tak je, že nikdo neodpoví

Ahojky, no já jen koukám..si tady člověk stěžuje na maličkosti a jiní mají dona hotový harakyry..No u nás byl za poslední 2 dny rozhovor, vše mi vysvětlil-že na netu jen kouká atd.Takže na chvíli je z mé strany klid. Modlím se tedy, aby to bylo lepší u vás všech. Vždyť víte, jak se to říká.Bez chlapů žít nejde.. <3