Proboha, co mu je, že zase pláče? Nejčastější důvody kojeneckého pláče jsou obvykle velmi banální…
Zatímco pro nás dospělé nebývá problémem popsat a vysvětlit svou nespokojenost verbálně, naši nejmenší si na svá první slůvka a věty musí ještě nějakou dobu počkat. Do té doby je jejich nejčastějším, nejobvyklejším a také nejvýraznějším komunikačním prostředkem pláč. Jenže pláč může mít mnoho důvodů, jaké jsou nejčastější příčiny pláče malých miminek?
- Mám hlad! Hlad je jednou z nejčastějších příčin pláče v kojeneckém věku. Má-li miminko hlad, ničím ho nerozptýlíte. Pokud se budete snažit krmení oddálit, bude děťátko stále více rozrušené, možná dokonce tak, že mu nakonec bude dlouho odkládané krmení činit potíže.
- Je mi smutno, chci se mazlit! Další velmi častou a naprosto přirozenou příčinou pláče je touha po kontaktu. Všechna miminka se potřebují chovat a mazlit, není na tom nic zpovykaného! Po devíti měsících toho nejužšího kontaktu, jemného kolébání a naslouchání uklidňujícím zvukům maminčina těla po něm najednou všichni chtějí, aby umělo samo disciplinovaně ležet v postýlce a tiše vyčkávat, až si ho někdo všimne.
- Chce se mi spát! Některé děti potřebují s usínáním pomoci, zvláště jsou-li příliš unavené („přetažené“), zahlcené vjemy a aktivitami. Pláčem nás volají na pomoc, jinak to prostě ještě neumí.
- Mám plnou plenu! Mnohým dětem je nepříjemné, mají-li plnou plenu. Pokud mají navíc třeba jen trochu opruzený zadeček, vězte, že mají opravdu důvod k pláči. Opruzenina rozhodně není nic příjemného!
- Je mi vedro (zima)! Nejmenší kojenci ještě nemají dokonale vyvinutou termoregulaci, snadno se přehřejí a rychle je jim zima, přestože nám dospělým může být naprosto příjemně.
- Je toho na mě moc! Kojenecké plavání, cvičení, návštěva babičky a tetičky, neustále nové hračky i činnosti a dokonce také nikdy nekončící žvatlaní dospělých dá jednomu, zvláště je-li mu pouze pár měsíců, opravdu zabrat! Malé děti se opravdu nepotřebují stále bavit…
- Uf, to jsem se lekl! Hlasité zvuky, rychlé pohyby, jasné světlo – to všechno mohou být věci a situace, na které reagují citlivější kojenci opravdu s velkou nelibostí.
- Já se tak strašně nudím. Leží-li miminko v postýlce po probuzení už několik desítek minut samo, nebo je z jiného důvodu dlouhodobě ponecháno „svému osudu“, začne se prachobyčejně nudit a je nuceno na vás nějak zavolat. Hádejte jak.
- Mě je tááák nepříjemně. Možná ho tlačí zapínání na těch tuhých frajerských kalhotách či džínových šatech. Nebo je mu nepříjemné to zmuchlané prostěradlo a navíc se mu zatoulal dudlík. Možná by rádo leželo na druhém boku, ale ještě se neumí samo otočit. Nebo se mu nelíbí „trčet“ tři hodiny zkroucený v autosedačce, a tak mu nezbývá nic jiného, než si řádně postěžovat.
- Proboha, oblečte mě! Některá miminka jsou „stydlínci“, jednoduše bývají nerada nahá, děsí je, že je najednou „neobjímá“ příjemná, měkká a teploučká tkanina. Ze stejného důvodu mohou děti plakat i ve vaničce.