[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Pandemie nás naučila chodit víc do přírody, takže není na škodu si připomenout, jak se v ní chovat. A poučit o tom i své děti, protože jak ukázal právě loňský případ ztracené německé holčičky Julie, ani české hvozdy neradno podceňovat, obzvlášť když se teploty blíží nule. Jak podobným případům předcházet? A jak to aktuálně vypadá v českých luzích a hájích? Ptáme se JIŘÍHO SVOBODY, předsedy Sdružení obecních, soukromých a církevních lesů v ČR (SVOL).
Pro pobyt v lese je potřeba vštípit dítěti výjimku z pravidla o nebavení se s cizími lidmi: jakmile se ztratí a bude slyšet z vícero stran své jméno, mělo by se zastavit a volat zpět.
Pojďme si připomenout, že po výše zmiňované Julii pátrali policisté, Červený kříž, záchranné týmy… Prostě stovky lidí. Našel ji ale až hajný. Jak se mu podařilo vytipovat místo, kde se pak holčička našla?
Lesníci byli součástí celého pátracího týmu a postupovali koordinovaně s ostatními. Naši kolegové z Domažlických městských lesů přispěli hlavně tím, že dokonale znají prostředí. Doslova každý kámen, jak zmiňovala média. Ono to totiž přesně tak má být.
Když se v tomto ročním období ztratím já nebo třeba moje dítě, co je největší problém? Panika? Ztráta orientace a chození v kruhu? Zima?
Myslím, že nejhorší situace nastane ve chvíli, kdy se všechno, co jste vyjmenovala, sečte, a třeba se ještě přidá tma. U ztracené německé Julie z října loňského roku sehrál zřejmě navrch roli i fakt, že se holčička bála cizích lidí a nereagovala na volání.
Počkat, přece nám odmala kladli na srdce: „Nebav se s cizími lidmi!“
Pro pobyt v lese je potřeba vštípit dítěti výjimku. A sice tu, že jakmile se ztratí v lese a bude slyšet z vícero stran své jméno, mělo by se zastavit a volat zpět. Nejsme v Kanadě v rozlehlých národních parcích. Někdo ho jistě uslyší.
Obzvlášť po pandemii je v českých lesích poněkud nabito…
V některých obdobích opatření proti koronaviru zůstal les nám všem jako jediné místo, kde jsme se mohli nadechnout bez roušky nebo kde se dalo volněji sportovat. Případně si úplně obyčejně vyčistit hlavu od starostí, které dnešní doba přináší. Od kolegů mám informace, že se v lesích některých krajů pohybuje třikrát až pětkrát více lidí – pěšky, na kole, na běžkách, na koních… Podle dokumentu ministerstva zemědělství Zelená zpráva je tento počet nejvyšší od roku 1994.
To je asi fajn pro lidi a jejich duševní i fyzické zdraví. Ale jak pro les?
Přináší to s sebou samozřejmě zvýšenou finanční zátěž při péči o lesní majetky a je jasné, že bez vzájemné ohleduplnosti se všichni v lesích nesrovnáme. Navíc je potřeba vzít v potaz, že v naší republice probíhá několikátým rokem historicky nejrozsáhlejší kůrovcová kalamita. Má úplně apokalyptické rozměry a přes veškerou snahu se nedaří vytěžit z lesů všechny kůrovcové souše – to jsou ty od pohledu mrtvé, rezavé stromy. Takové souše jsou zejména ve větru nebo v případě, že napadne větší množství sněhu, nestabilní, což pak vyžaduje při pohybu lesem větší obezřetnost. Plus je samozřejmě nutné respektovat zákazy vstupu tam, kde se těží, je třeba řídit se pokyny lesníků. Abych to shrnul – v lesích je momentálně rušněji než kdykoliv předtím.
Máme tendenci podceňovat nebezpečnost českých lesů?
Stává se to. Vždycky je potřeba počítat s tím, že jste v přírodě, s tím, v jaké se pohybujete nadmořské výšce, jestli jste zrovna na nějaké značené trase, nebo jste se vydali do lesa na houby a borůvky a obklopuje vás volný terén… Čím méně ho znáte, tím lepší je dávat si pozor, nespustit děti z očí a domluvit si, co kdo bude dělat, pokud se přece jen ztratíte.
Jaká jsou základní pravidla slušného chování v lese?
Je to úplně jednoduché: každý les někomu patří, takže základním pravidlem je chovat se v něm jako na návštěvě. Neodhazovat odpadky, sbírat lesní plody výhradně pro svou potřebu, nehlučet, pohybovat se po vyznačených stezkách, držet psa na vodítku, nezapalovat ohně… Tato obecná pravidla zná snad každý, a přesto jen vyčistit lesy od odpadků stojí nemalé finanční prostředky, které jdou na velkých obecních majetcích ročně až do milionů.
Jaký nejčastější prohřešek proti bezpečnosti v lese Češi páchají?
Někdy veřejnost obtížně chápe, že různá opatření týkající se například zákazu vstupu do některých lokalit jsou pro jejich vlastní bezpečnost. Bohužel lidé často pásky přelézají, trhají, pokyny nerespektují, a ještě se mnohdy na nás lesníky mračí, proč v lese překážíme s technikou. Ono je to ale úplně obráceně: vlastník nebo jeho zaměstnanci se věnují péči o majetek a to, že se tam veřejnost může projít nebo projet, poskytují jako benefit.