[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jste zvyklá zvládat vše sama? Vřele doporučuju přehodnotit. Jistě, všechny maminky novorozenců dostávají zabrat, ale vy budete mít ve dvojitém vydání nejen přebalování a kojení, ale i pláč, koupání, nemoci… Je proto moudré domluvit se na pomoci, její konkrétní podobě a frekvenci ještě v těhotenství, a to jak s partnerem, tak s babičkami, případně i se staršími sourozenci dětí (dvojčata se častěji rodí starším matkám a některé z nich už mají pubertální, či dokonce dospělé potomky).
Může k dětem v noci vstávat váš muž a nosit vám je na kojení, třeba alespoň některé dny? Vezme je každou sobotu na delší procházku, abyste si zdřímla? Bude je večer koupat? Nemohla by vám tchyně či maminka každé úterý a pátek uvařit a vyžehlit? Nestála by sousedova dcera o drobný přivýdělek třeba v podobě vození kočárku? Vždycky je lepší předem se jistit a pak zjistit, že vlastně žádnou zásadní pomoc nepotřebujete.
Upřímně jste se zasmála? Nedivím se. Moje dvojčata začala obě spát celou noc až v roce. Co mi bylo platné, že dcerka spinkala ukázkově od sedmi do sedmi, když její bráška provřískal šest nocí v týdnu? Dvojvaječná dvojčata toho nemají geneticky společného víc než běžní sourozenci, jen se narodila ve stejný den.
Není výjimkou, že jednomu dvojčeti stačí osm hodin spánku a druhému je dvanáct málo. Přesto se od začátku snažte o společný režim. V prvních měsících to asi bude spíš teorie než praxe, zvlášť pokud kojíte (potřeba jídla se často liší stejně radikálně jako potřeba spánku), nicméně vytrvejte, později se vám to bohatě vrátí. Pokud nekojíte, můžete na pravidelný režim najet hned.
Nic maminku dvojčátek nevytočí tak jako věta: „Mít děti rok po sobě je ještě horší!“ Až napočítáte do deseti, můžete situaci využít k osvětě: Stále se totiž málo ví, že maminky dvojčat dostávají mateřskou a rodičovskou v téže výši jako ostatní, ani o korunu víc. Ano, je to nespravedlivé, už proto, že pro dvojčata se nemůžete rozhodnout, zatímco to, kdy budete mít další dítě, plánovat lze. Takže?
Abyste minimalizovala výdaje, maximum věcí si půjčte. Nejen oblečení, ale i postýlky, přebalovací podložku, kolotoč nad postýlku, koupací kyblík, elektronickou chůvu, odsávačku mléka… Výjimka? Kočárek. Kupte nový a nejlepší, jaký si můžete dovolit. Nejspíš ho dost „zrasíte“, takže půjčovat si ho nedoporučuju, ale i tak ho později dobře prodáte a mnohem lépe než kočárek pro jedno dítě, protože nabídka dvojkočárků je výrazně menší.
Veďte děti odmalička k tomu, že jsou parťáci. Už v batolecím věku si můžou po určitý čas „vystačit samy“, třeba ráno, než vyrazíte do víru hřišť či parků. Jejich pokojíček nechť je jejich královstvím! Nemusíte být u všeho, využijte výhody, že máte dvě děti, které jsou na tom vývojově i mentálně dost podobně. Občas se člověk hračkami doslova brodí a s nehodami se počítá, ale když dětem necháváte určitý prostor, a tedy důvěru, učíte je tím samostatnosti a zodpovědnosti.
Tohle je nejtěžší, ale moc důležité: V zájmu svého duševního zdraví a rodinné pohody si každý den najděte aspoň čtvrthodinku pro sebe, i kdyby to mělo být kafe vypité s „kamarádkou na telefonu“, zatímco děti – zázrak! – spí. Nechte prach prachem a nádobí nádobím a chvíli buďte sama (se) sebou. Možná jste teď nejvíc ze všeho máma, ale nejste jenom máma.
Mimochodem, od školkového věku výš seznáte, že jako úžasný, téměř lázeňský odpočinek vnímáte i program s jedním dítětem, ať je to holčičí nakupování nebo zmrzlina se synem. Teprve v tu chvíli vám dojde, že jinak jste v permanentním zápřahu a podprahovém stresu a potřebujete relax za dvě mámy!
Dvojčata, která se narodí o dva nebo tři týdny dříve, což je standard, bývají plně donošená. Proč? Dvojčátka dostávají v bříšku impulzy nejen od maminky a zvenčí, ale i od brášky nebo sestřičky, a to podle odborníků urychluje jejich vývoj.
Mnoho maminek u svých dvojčátek pozoruje větší „sociální vyspělost“: Často se umějí dříve a rozumněji dělit o hračky, bývají přístupnější dohodě, chápou, že druhý člověk je jiný a lze se s ním zároveň domluvit, bývají tolerantní, kamarádská a empatická. Všechny tyhle superdůležité dovednosti totiž dennodenně trénují se sourozencem. Tak to podporujte!
Ze začátku vám dají zabrat, ale to se obrátí! Zatímco uštvané kamarádky budou s dětmi přebíhat ze školky do školy a z kroužku na kroužek, vy zanecháte obě děti na tomtéž místě a tanečním krokem zamíříte domů či do práce s vědomím, že si své 2v1 zase pěkně při jednom vyzvednete.
Teprve postupem času oceníte, že vaše děti jsou ve stejné vývojové fázi, že neznáte hádky a křivdy typu „mladší kontra starší“, že mají společný pokojíček i společný režim, že se společně učí lyžovat, bruslit, jezdit na kole atd. Prostě parťáci!
Tip: Až je budete přihlašovat na cvičení pro děti nebo dávat do koutku, zkuste se poptat po slevě pro dvojčata či prostě pro druhého sourozence.
Kamarádky, které jen přihlížejí, případně vás litují, nejsou pro tohle životní období ty pravé. Skutečná přítelkyně chápe, že máte plné ruce práce, a sama od sebe vám pomůže. Nikdy nezapomenu, jak moje kamarádka Petra po cvičení pro batolata vždycky plynule přešla od svého syna k některému z mých dvojčat a začala ho oblékat, aniž by přerušila hovor.
Coby „druhorodička“ měla vše dávno v malíčku, zatímco já, nejistá, se mořila se vším a ještě mi leckdy tekly nervy. To díky ní jsem přežila mateřskou ve zdraví a odvážila se s dětmi na spoustu akcí a výletů. Zkrátka jsme byly dvě na tři děti a bylo jedno, které je čí.
„Chudinko, ty si nikdy neodpočineš.“ „Teda nechtěla bych být ve tvé kůži.“ Podobné řeči uslyšíte mnohokrát; i když je dvojčat díky IVF víc, stále budí pozornost. Ne že by to s dvojčaty bylo snadné, ale pamatuju si, že mě litování spíš sráželo a deprimovalo.
Abych ze sebe nepříjemný pocit setřásla, střihla jsem si „období vzdoru“ paralelně s dětmi a se zářivým úsměvem odpovídala, že mít dvojčata je náhodou super, že je to dar a že bych neměnila. A na intimní otázku, jestli „to máte z umělýho“, vyslovenou často cizími lidmi i v autobuse, se nabízejí dvě asertivní odpovědi: 1. „Ne, to máme ze sexu.“ 2. „A vy jste otěhotněla jak?“
I když někdy padáte na pusu, vy to zvládnete a vyjdete z toho silnější. Když jsem byla chronicky nevyspalá, opakovala jsem si, že Bůh/příroda (doplňte si sami) ví, co dělá, a dvojčátka nadělí jen ženě, která to zvládne. Že zkrátka není náhoda, že jsem „dostala důvěru“, a že ji přece nemůžu zklamat! Užívejte si to a buďte právem hrdá na svoje děti, ale i na sebe. Máte proč.