Stojíte u pískoviště a počítáte do tří? Vyhrožujete polepšovnou nebo u vás u stolu zní často: „Co by za to děti v Africe daly…“? Tohle jsou věty, které používají rodiče na celém světě, takže si rozhodně nemusíte připadat hloupě. Zároveň jsou to věty, které nic neřeší. Dítě jim totiž nerozumí a neví, co znamenají. Naučte se jejich smysl vyjádřit jinými slovy. Poradíme vám, jak na to.
Situace: Už pětkrát jste řekli, že chcete jít, ale dítě v pískovišti najednou dělá, že je hluché.
Špatně: Nejpozději u slova tři, se většina rodičů v duchu diví, proč dítě neposlechlo už při slově jedna. Očividně u dítěte nemáte autoritu, zvolili jste špatnou taktiku.
Lepší řešení:
Neodvolávejte dítě od zábavy tak najednou. Když si hraje, je v jiném světě. Raději ho na plánovaný odchod upozorněte předem. A řekněte, proč odcházíte („Za chvíli přijde tatínek a budeme večeřet“).
Situace: Vaše dítě dostane v koupelně každý den záchvat zuřivosti a je slyšet až u sousedů.
Špatně: „Lidi“, dítě si pod tím nic nepředstaví! A řev neutichá.
Sousedi vědí, co se děje. Lepší taktikou je řev ignorovat. Čím méně se vás řev bude dotýkat, tím dříve dítě tohle každoranní drama přestane bavit.
Chování a vztahy Věty, které těhotným ženám neříkejte
Situace: Váš syn chce kvůli zvláštnímu sportovnímu přenosu zůstat déle vzhůru a argumentuje tím, že ostatní také můžou. A už se slyšíte, jak tohle říkáte.
Špatně: Dítě chcete sice přimět ke kritickému myšlení, ale spíše dosáhnete opaku.
Řekněte jasně a zřetelně „Ne, to nepřichází v úvahu!“ Někdy je to účinnější.
Situace: Udělali jste podle vás chutný mrkvový salát, ale vaše „ignorantské“ dítě se nad ním ošívá a chce samotné těstoviny.
Špatně: Jen málo dětí si dokáže představit, co je to Afrika a nevidí žádnou souvislost mezi hladomorem v zemích 3. světa a vaším „blbým“ mrkvovým salátem.
Týden nechte dítě stláskat, co chce. Ostatní členové rodiny ať jedí úplně normálně. Za pár dní ho taky začne zajímat, co máte na talíři vy.
Situace: Dítě neustále dělá nějakou činnost, se kterou nesouhlasíte.
Špatně: Co „se“ dělá a nedělá, je dítěti jedno. Kdo je to „se“?
Dítěti zdůvodněte, proč nechcete, aby to dělalo. A pokaždé, když ho při té činnosti přistihnete, ho pošlete něco udělat. Třeba si umýt ruce.
Situace: Dítě se cachtá v brouzdališti a vy se mu schováte. Dítě si pak myslí, že jste odešli.
Špatně: Dítě si nesmí myslet, že jste ho opustili, pak totiž může jít kamkoliv a s kýmkoliv!
Změňte odchod v bojovku. Zakřičte „Hoří!“ a vaše auto prohlaste za hasičský vůz – a koukejte, hned jste pryč.
Situace: Chcete, aby se dítě obléklo do pyžama, ale ono si klidně dál hraje.
Špatně: Tohle je už hádka „kdo s koho“. A vy teď nechcete ustoupit.
Domluvte se: „Teď si můžeš deset minut hrát, ale pak si oblečeš pyžamo.“ Situaci jste zvládli, ale pamatujte. Po této domluvě neexistuje žádné další prodloužení.
Situace: Dítě už zase pozvalo Honzu, toho raubíře, se kterým posledně rozbili okno. A přitom Tonda, to je tak hodný kluk.
Špatně: Po této větě pro dítě bude Honza ještě atraktivnější.
Zakazovat kamarády, to nic nepřinese, dítě se musí samo naučit, kteří kamarádi jsou pro něj dobří.
Situace: Vrtí se u jídla, zlobí, odmlouvají, když jste jim to zakázali, chodí na nebezpečnou houpačku a absolutně nereagují na vaše výtky.
Špatně: Kdo vyhrožuje polepšovnou, měl by hned přestat. Dítě si z toho totiž jen vezme: Aha! Maminka mě chce dát pryč a je jedno, jak se chovám.
Své pocity neskrývejte. Opravdu se na tebe zlobím! Je to lepší než to dusit v sobě.
Situace: Ukliď si pokoj! Umyj si ruce! Udělej si úkoly! Nešlap do toho záhonku! Neptej se pořád! Necumlej si pořád ten palec, budeš hloupý…
Nenechte se tím rozházet. Vaši energii budete potřebovat na důležitější věci.
Najít si přátele není složité. Proč jsou tedy dospělí osamělí?