[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Když se miminko narodí, rodiče sice vědí, že je jejich, dítě o tom ale nemá ani potuchy. Navíc ještě není schopné vědomé reakce na rodičovskou přízeň, a tak vypadá tak trochu nevděčně: My se o ně staráme, mazlíme se s ním, reagujeme na každičké zakňourání, a ono nám ani nedá najevo, že je spokojené – pokud tedy nepočítáme už samotný fakt, že zrovna nepláče.
Když se tedy zhruba měsíc po narození objeví první neumělý úsměv a toto období jednostranné komunikace končí, rodiče jsou obvykle v sedmém nebi. A vůbec nevadí, že spíš než opravdový úsměv připomíná obličej jejich zlatíčka ušklíbnutí – hlavně že se směje!
Uběhne pár týdnů a miminko přestane zoufale plakat, když ho položíte na bříško a ono neuzvedne svoji velkou a těžkou hlavičku. Ve třech měsících většina dětí spokojeně pase koníky a vychutnává si pohled na svět z bříška. Mnohé milují tuto polohu i na procházkách, zvláště když mají v přední části korby kočárku průhled.
A pokud zrovna váš synek nebo dcerka i ve třech měsících zatvrzele polohu na bříšku odmítají, nezoufejte – za pár dalších týdnů se naučí přetáčet a pak se na bříšku ocitnou, ani nebudou vědět jak.
Zpočátku děti pláčou, protože vlastně téměř nic jiného neumějí. Během prvních týdnů života ale začnou postupně zjišťovat, že když se rozbrečí, vyvolají tím reakci rodičů. A většinou následuje něco moc příjemného, ať už je to jídlo nebo mámina či tátova náruč.
Okolo pátého měsíce svého života začne váš potomek pláč používat vědomě k tomu, aby vás přivolal a „postěžoval“ si, že ho něco trápí.
Tento zlom poznáte podle toho, že nejprve začne plakat, pak chvíli tiše vyčkává, a pokud se nic nestane, rozpláče se znovu. Jakmile se objevíte, opět přestane brečet a čeká, ale když neuděláte, co chce, třeba ho nezvednete z postýlky, zkusí to znovu.
Jedná se o první vědomý a cílený pohyb. První přetočení ze zad na bříško možná malého vynálezce zaskočí, za pár dní to ale už bude dělat o své vůli. V pátém měsíci má děťátko již dostatečně silné zádové a krční svaly na to, aby se přetočilo a udrželo přitom hlavičku, takže se při přetočení neuhodí.
Na břiše se opírá vysoko o předloktí a rozhlíží se kolem sebe. Problém nastává v okamžiku, kdy se chce přetočit zpět na záda – v prvních dnech a týdnech mu asi budete muset pomoci. Otáčení je výrazným předělem ve vývoji kojence, protože představuje významný způsob kontroly nad vlastním tělem. Až se naučí vracet na záda, stráví válením sudů většinu času, kdy jej necháte ležet volně na zemi.
Velká změna nejen pro dítě, ale i pro rodiče čeká na miminko okolo půlroku věku, kdy se v našich krajích začíná s prvními příkrmy. Obvyklý scénář vás možná zklame: natěšení rodiče s fotoaparátem, skvělá biomrkvička uvařená v kojenecké vodě – a sveřepě semknuté rtíky děťátka, případně ochotné první ochutnání a pak plivání a prskání všeho, co se vám podaří dostat do jeho pusinky.
Existují ale i děti, které jedí od prvního dne a s chutí (samozřejmě to budou spíš ty sousedovy než vaše).
V každém případě se nezdary při prvním krmení netrapte, děti jsou naprogramované k přežití, takže dobrovolně hlady dozajista neumřou. Za pár měsíců budete se slzou v oku vzpomínat na to, jak vašeho malého potomka chuť první tuhé stravy překvapila.
Na první chrup se v mnoha rodinách čeká opravdu netrpělivě. Časové rozpětí, v němž se první zoubek může objevit, je skutečně poměrně široké. Výjimečně se dítě s prvními zuby už narodí, některým dětem vyrostou ve třech měsících, řada miminek poprvé kousne zoubkem předpisově podle učebnic okolo půlroku věku a některé děti nemají zuby ještě v roce.
Video: Kdy začít s čištěním zubů u dětí?
Pokud stále marně čekáte, až dostanete na šaty, můžete se uklidňovat tím, že můžete bez obav a bez bolesti kojit nebo že později prořezané zuby vašemu potomkovi déle vydrží zdravé.
Koneckonců, až se začnou klubat a vaše rodina probdí řadu nocí, asi si na své toužebné přání ani nevzpomenete.
Lezení je rozkošný způsob, jak se vaše miminko může přemístit tam, kam právě potřebuje. Ne všechny děti ale tuto vývojovou fázi absolvují. Některé lezou klasicky po čtyřech (těm se budou velmi hodit tepláčky se zesílenou látkou v oblasti kolínek).
Jiné válejí sudy a pak rovnou vstanou a chodí, další se plazí nebo přitahují nožičky za aktivnějšíma ručičkama. Dětičky, které se plazí, a ty, které se ze sedu rovnou postaví, většinou začnou chodit mnohem dříve než děti, které lezly po čtyřech.
Plazení je totiž náročnější a vysilující, ze stoje se pak miminku už na všechny čtyři většinou příliš nechce. Kojenci, kteří se už naučili lézt, naopak tento způsob přepravy upřednostňují, někdy třeba i půl roku. V případě, že tedy máte doma malého lezce, počítejte s tím, že může začít chodit o něco později než jeho vrstevníci, kterým se lézt nechce.
Jakmile se prcek jednou postaví u nějakého stabilního předmětu nebo kusu nábytku, bude natolik okouzlen rozhledem, který mu vzpřímená poloha nabídne, že se o ni bude v následujícím období pokoušet s neutuchající pílí. Postavit se na malý okamžik na vratkých nožkách dokážou už sedmiměsíční děti, pokud jim podáte své prsty.
Velmi rády děti trénují také na klíně rodičů, kde mohou s malou oporou mámy nebo táty skákat nahoru a dolů. K prvním krokům bývá ale v této fázi ještě daleko.
Video: Mají vaše miminka rády masáže? Podívejte se, jak se na masáž připravit
Ti nejaktivnější kojenci objeví chůzi okolo desátého měsíce věku, pohodáři se nebudou nikam honit a počkají klidně až na druhý rok svého života. Jakmile se ale váš potomek jednou rozběhne, nastane vám období neustálého dozoru nad malým kamikadze.
Následující minimálně dva roky se bude střemhlav vrhat, kamkoli se mu zamane, a vaším úkolem bude zajistit, aby si z tohoto sebevražedného období odnesl co nejméně šrámů a boulí. Na druhou stranu by byla chyba příliš mu bránit v rozletu – svět je přece skvělé místo k objevování a poznávání.
Ještě než začne chodit, pochopí váš syn nebo dcera, že nejste jedna neoddělitelná bytost, ale dvě na sobě nezávislé jednotky, které se mohou navzájem ztratit. Toto zjištění kojence obvykle velmi vyděsí. Okolo osmého měsíce se tak dostaví stav, který dětští psychologové nazvali separační úzkostí. Jelikož vnímání času je u takto malého dítěte velmi omezené, když zmizíte ze zorného pole svého potomka, může si myslet, že jste odešla navždy a už vás nikdy neuvidí.
To mu samozřejmě působí velkou bolest. Proto už od útlého věku říkejte dítěti vždy stejnou větu, když se mu chystáte na nějakou dobu zmizet. Může to být třeba „Neboj se, zase se vrátím“, případně „Hned přijdu“, pokud jdete jen na záchod.
Až se období separační úzkosti dostaví, tyto záchranné věty, které bude dobře znát, mu pomůžou uvědomit si, že vaše odloučení není trvalé. Se strachem ze ztráty nejbližší osoby souvisejí obavy z cizích lidí, a to i u dětí, které byly dosud miláčky společnosti a na rodinných oslavách putovaly se zářivým úsměvem z náruče do náruče.
Toto náročné období, kdy vás chce mít potomek neustále k dispozici, a pokud zmizíte, dokáže proplakat hodiny, bude trvat asi do patnácti měsíců věku. Pomáhá postupné otužování, tedy odcházení na pár minut, společně s pravidelným ujišťováním, že ho neopustíte.
První slova jsou rovněž velmi očekávaným zlomem v dětském vývoji. Rodiče se většinou na první slůvko svého potomka velmi těší, zpětně ale málokdo dokáže určit, které dítě vyřklo jako první. Nejprve jde totiž o slabiky, které se mu dobře vyslovují, tedy mama, baba, tata, a které si rádi vysvětlujeme jako první oslovení.
Později přijdou zvuky zvířátek a skutečná první slova, jež si ale většina dětí upraví k obrazu svému, takže jim rozumí jen jejich nejbližší. A pak jsou tu ještě speciální výrazy, které si dítko vymyslí a jimiž buď označuje některé předměty, nebo činnosti, anebo se mu prostě dobře říkají, a proto je používá, i když vlastně nic neznamenají.
V každém případě děti většinou mluví hodně a rády, zvláště pokud vědí, že jim nasloucháte a snažíte se jim porozumět. Vývoji řeči pomáhá také společné prohlížení obrázků a povídání o tom, co vidíte.
První obuv bývá jednou z relikvií, kterou dojatí rodiče uchovají pro vzpomínku a později s ní uvádějí do rozpaků první partnery svých dětí. Podle doporučení ortopedů by první skutečné botičky, které neslouží pouze k ochraně nožek před chladem, ale také k chůzi, mělo dítě dostat teprve tehdy, když s jistotou přejde celý pokoj.
Výběr prvních bot je důležitý okamžik – pokud byste někde neměli na svých ratolestech šetřit, pak je to právě u obuvi. Boty by se zásadně neměly dědit, protože každá nožka je trochu jiná, a tudíž jsou každé botky jinak vyšlápnuté.
Jestli vám to finanční situace jen trochu umožňuje, nekupujte boty v tržnici, ale v kamenných obchodech, a pečlivě je dítku vyzkoušejte. Škody, které na měkkých dětských nožičkách napáchá nevyhovující či nekvalitní obuv, mohou být bohužel trvalé.
A jsou tu první narozeniny! Nezapomeňte na čerstvě nabité baterie do fotoaparátu, dort, ze kterého miminku, jež se právě stává batoletem, nebude špatně, a neopakovatelný a zároveň nezapomenutelný okamžik v životě svého dítěte si pořádně a dosyta užijte…
Video: Podívejte se, jak se dítko vrhlo na svůj první dort k narozeninám