[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jistě si dovedete velice živě představit situaci, kdy se vás vaše dítko neustále vyptává: "A proč? A kam? A jak?" A to navíc ve chvíli, kdy potřebujete rychle sbalit a zaplatit nákup na pokladně, doběhnout právě přijíždějící autobus nebo jen doříct větu kamarádce. Přestože běžně se snažíte všechno trpělivě vysvětlovat, najednou to z vás doslova vyletí: "Proč? Pro slepičí kvoč!" Jenže to je přesně ta věta, při které se vám ježily v dětství vlasy na hlavě a které jste se ve snaze být lepší mámou chtěla za každou cenu vyhnout. Tyto věty však jako by se dědily z generace na generaci.
VIDEO: Deset zásad dobrého rodiče
Na něco jsme byli v očích našich rodičů moc malí, na něco zas už příliš velcí. "Bordel jako v tanku" také uklízel jistě nejeden z nás. K větám, které se staly postupem času doslova evergreeny, bychom mohli rozhodně přiřadit konejšivé: "Než se vdáš/oženíš, tak se ti to zahojí." Ti "nevděční" z nás si měli uvědomit, jak dobře se máme, pod apelem "co by za to daly děti v Africe" a pod pohrůžkou "to sníš, jinak žádný sladkosti" jsme dojedli nejeden nedělní oběd.
Tato rodičovská zvolání se navíc obměňují s věkem dítěte. Od oblíbeného "zavři pusu a jez!" – tedy věty, kterou naše nejmenší připravujeme na to, že někdy to s námi budou mít těžké – přes známé "počítám do tří" až po noční můru všech puberťáků: "Mě nezajímá, že to tak měli i ostatní! Mě zajímáš ty!" To jsou ustálená slovní spojení, která v dětství slyšel snad každý z nás. A usilovně si přál je směrem k vlastním dětem nikdy nepoužít. V situaci, kdy ale i nám doslova vyletí z úst, se v duchu omlouváme svým rodičům za pochyby, které jsme možná o jejich výchově tenkrát měli.