[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Kosmický let je takový, při kterém se stroj dostane do kosmického prostoru. Jenže kde vlastně končí Země a začíná vesmír? Podle Mezinárodní letecké federace leží hranice vesmíru ve výšce 100 km nad povrchem Země.
Lidé už vyslali sondy ke všem planetám sluneční soustavy. Navštívili jsme pás planetek, přistáli na kometě a zblízka si prohlédli měsíce ostatních planet. Sonda Voyager 1 se už dostala tak daleko, že opustila sluneční soustavu. Stále přitom vědcům posílá naměřené údaje.
Záludná otázka, ve které často nemají jasno ani dospělí. Takže: Nosná raketa je obvykle jednorázový prostředek, který nemá křídla. Svými obřími motory vynese kosmickou loď, sondu nebo družici do vesmíru, a tam se od ní odpojí. Raketoplán je stroj vybavený křídly, který létá na oběžnou dráhu Země a na rozdíl od většiny raket je znovupoužitelný – takové vesmírné letadlo. A kosmická loď? To je stroj k přepravě lidí nebo nákladů ve vesmíru, který na rozdíl od raketoplánu nemá křídla.
Odlet z matičky Země vyžaduje pořádnou nosnou raketu, která kosmickou loď vynese do vesmíru. Aby se dostala na oběžnou dráhu, musí raketa zrychlit z nuly na více než 28 000 km/hod.
Loď, která se po oběžné dráze pohybovala velkou rychlostí, musí zpomalit. Děje se to při průletu atmosférou, která ji brzdí. Přitom třením vzniká obrovský žár, kvůli kterému musí mít návratová kabina posádky tepelný štít. Další zpomalení obstarají padáky, které se rozevřou asi čtvrt hodiny před přistáním a úplně nakonec motory, které se zažehnou těsně nad zemí. Takto přistávají ruské a čínské kosmické lodě, ty americké sedají raději do oceánu.
Rakety, které vynášejí náklady do vesmíru, pracují na principu vícestupňových raket. Díky tomu, že jsou složeny z více částí s vlastními motory a zásobou paliva, které se v průběhu letu oddělují, dosahují vyšších rychlostí. Trochu problém je, že to ve vesmíru nechává pěkný nepořádek. Za nejstarší vesmírné smetí se považují zbytky nosné rakety Vanguard 1, která odstartovala v roce 1958. A protože za ní následovala spousta dalších, putuje dnes vesmírem asi 500 000 kusů kosmického odpadu. Nejsou to ovšem jen vyhořelé stupně raket, ale také nefunkční družice a sondy stejně jako obalový materiál a kusy různých přístrojů.
Počátky pilotovaných kosmických letů nebyly jednoduché – lidé si nejdřív museli ověřit, že živý tvor v kosmické lodi může ve vesmíru vůbec přežít. V roce 1957 tak astronauti z tehdejšího Sovětského svazu (dnes Ruská federace) vyslali v družici Sputnik 2 na oběžnou dráhu Země psa – speciálně vycvičenou fenku voříška jménem Lajka. Do vesmíru se ale podíval třeba i šimpanz Ham, pavouci, ovocné mušky a myši.
Cestování do vesmíru není snadné, příprava na něj trvá roky. Nejobtížnější je pro astronauta výstup z lodi: astronauti si ho nacvičují v ochranných skafandrech pod vodou, která je nadlehčuje podobně, jako by byli ve stavu beztíže.
Odlet ze Země je pro astronauty rychlý – třeba v kosmické lodi Sojuz, která startuje z kazašského Bajkonuru a vozí posádku na Mezinárodní vesmírnou stanici, trvá jen 10 minut, během kterých se astronauti dostanou do výšky 210 km. Důležitým prvkem kabiny jsou proto křesla, ve kterých jsou astronauti připoutáni. Pokud se podíváte třeba na video, které kamera nahrála v kabině během mise Sojuz-MS09, zjistíte, že astronauti jsou namačkáni na sebe a nad hlavami mají pytle se zásobami pro stanici. Nejnečekanější jsou ale různí plyšáci, které mají zavěšené nad hlavou. Nejsou to jen talismany, i když my bychom si nějaký do vesmíru určitě vzali – posádka podle nich pozná, že už je na oběžné dráze. Ve stavu beztíže se totiž plyšáci začnou vznášet.
Místo, kde ve vesmíru astronauti žijí, spí, cvičí a pracují, se jmenuje Mezinárodní vesmírná stanice (ISS). Je největším lidským výtvorem ve vesmíru.
Určitě jsi někdy už viděl záběry astronautů ve vesmíru, jak „plavou ve vzduchu“ a kolem nich poletují různé předměty. Je to proto, že nepociťují působení gravitace, které přitahuje všechny věci k zemi. Stav, kdy na předměty na oběžné dráze nepůsobí téměř žádná tíha, se označuje jako mikrogravitace. Beztížný stav se dá zažít ale i na Zemi! Třeba při vysoké rychlosti vozíku na vrcholu horské dráhy, na počátku volného pádu z velké výšky nebo při skydivingu ve větrném tunelu.
Astronauti ve vesmíru jedí třikrát denně. Jejich jídlo je podobné našemu, ale připravuje se jinak. Mnohé vesmírné pokrmy jsou vysušené. Astronauti do nich nalijí horkou vodu a několik minut počkají, než se pustí do jídla. Napadlo by tě, že astronauti používají kapalnou sůl a pepř, aby se jim jejich zrnka nedostala do očí?
Není skafandr jako skafandr. Jinou „kombinézu“ totiž na sobě astronauti mají v kosmické lodi a jiné si navlékají na procházky ve vesmíru. Hlavním účelem těch prvních je zajistit přísun kyslíku a ochránit tělo astronauta v případě, že by v kabině lodi poklesl tlak a došlo k takzvané dekompresi, při které z těla uniká vzduch a odpařuje se voda. Jak vypadá skafandr určený pro pobyt v otevřeném vesmíru, se můžeš podívat na následující dvoustraně.
Až budeš dospělý, tak nejspíš ano – pokud budeš mít hodně peněz, protože vesmírná turistika nebude nic levného. Vesmírnou cestovku už teď chystá hned několik společností. SpaceX chce ve své lodi CrewDragon vozit turisty na oběžnou dráhu Země do výšky 1200 km. Tam by mohli strávit až pět dní. Podmínkou je samozřejmě skvělé zdraví a absolvování několikatýdenního přípravného kurzu. Jiná společnost, rovněž americká Orion Span, se ale nechce spokojit jen s výlety v kosmické lodi a počítá se stavbou hotelu na oběžné dráze!
Vesmírné mise startují z amerického mysu Canaveral nebo z kazašského Bajkonuru. Jenže nosné rakety, raketoplány, kosmické lodě, družice i sondy se vyrábějí jinde. A mnohdy jsou to obrovské stroje a obrovské jsou i jejich části. Jak se takoví obři přepravují k místu startu? Bajkonur se spoléhá hlavně na železnici, k mysu Canaveral je vozí lodě a speciální letadlo jménem Super Guppy. Má zvláštní tvar, díky kterému se do nákladového prostoru vejde i 34 metrů dlouhá a 7 metrů široká raketa nebo část kosmické lodi. Jenže jak ji naložit? Jednoduše – letadlo se „rozřízne“ vejpůl! Přední část trupu s kokpitem se otevře jako dveře. Raketa se naloží, letadlo se zase složí dohromady a může letět.
Foto: Profimedia.cz, Istock.cz, Wikipedia