[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Jestli se nějak liší metody výchovy? Myslím, že asi ne, jediný rozdíl vidím v tom, že asi máme o syna větší strach, než měli moji rodiče o nás. Z toho samozřejmě ta výchova vyplývá. Vše je pomalejší, opatrnější, méně akční. Jako prarodiče jsou skvělí, akceptují to, co si přejeme my s partnerkou. Názorové střety a rozdíly souvisejí podle mého názoru také s věkem, čím je člověk mladší, tím více si myslí, že ty jeho názory jsou ty nejlepší. Já jsem dospěl až ve třiceti, kdy jsem došel k názoru, že rodiče měli v 90 % ve všem pravdu... Nemyslím si, že by nám rodiče něco zakazovali, nařizovali, naopak, hodně se nám věnovali.
Myslím, že tak by to mělo být. Vztah rodiče a dítěte by měl být především intenzivní. Nemusíte být s dítětem sedm dní v kuse, ale když s ním budete pět minut denně na 100 %, tak mu dáte mnohem víc... Ten čas strávený s dítětem za to stojí. Rodič by měl být vzorem, děti jsou svým způsobem opičky, dělají, co vidí. Co mě nejvíc na Matýskovi baví? Jeho smích a dětská radost.
S rodiči fungujeme bez problémů, je to otázka tolerance – každý potřebuje svůj klid a každý má své rituály. Mezigenerační vztah by měl být založený na kompromisu. Nejvíc si na svých rodičích vážím toho, že se nám hodně věnovali, to jsou hezké vzpomínky, které utkví v paměti. Ty horší, na ty člověk zapomene rychle.
Dřív bylo všechno jiné, bylo více prostoru, přírody, takže mám pocit, že kluci měli hodně volnosti. Dnes je to o strach, aby dítě něco nepřejelo... Rozdíly ve výchově? Řekl bych, že v současnosti je to přísnější, asi proto, že je o děti větší strach. Na druhou stranu, mí rodiče vychovávali trochu „drsněji“, občas padla i nějaká ta facka. My už tak nevychovávali, vedli jsme děti k volnosti a svobodě, a hlavně ke sportu. Byla to jediná cesta, jak eliminovat drogy a podobné neřesti. Myslím, že má smysl se dětem věnovat naplno. A to oceňuji i na Davidovi. Také si vážím jeho pracovitosti a cílevědomosti. Jsme nejen táta a syn, ale i kamarádi. Pracovali jsme spolu 11 let a fungovalo to. Mám prvního vnuka a nejvíc mě na něm fascinuje to, že se to opakuje, že se navracím do doby, kdy byli kluci malí. A pokud to fyzička dovolí, rád bych třeba Matýska naučil plavat nebo lyžovat. Je úžasné vnuka pozorovat – sálá z něj energie, elán a pozitivita. To člověka posiluje.
Metody ve výchově se určitě liší, asi je to dáno dobou. Já jsem kluky vychovávala stejně, jako moje maminka vychovávala mě. Rozdíly však byly třeba i ve výživě – já jsem dětem už od třetího měsíce dávala smetánek nebo převařené mléko, dnes je všechno mnohem přísnější. Když hlídám Matýska, snažím se respektovat to, co mi řeknou mladí, nemluvím do toho, co bude jíst a podobně, ale když udělá vnuk něco, co se mi nelíbí, tak mu to samozřejmě vytknu. Rozdíl byl i v tom, že jsem syny nedávala do školky, kdežto Matýsek chodí na angličtinu a má spoustu jiných zájmů. Jestli mi něco na synech vadí? Naopak, na Davidovi oceňuji to, jak se maximálně věnuje Matýskovi, když je doma. Někdy mu třeba řeknu, že ho zbytečně moc obléká, ale to jsou drobnosti, které nejsou důležité. Mezi námi a syny nejsou žádné neshody, a i kdyby se nějaké vyskytly, určitě bychom si je dokázali vyříkat bez křiku, ale nikdy k tomu zatím nebyl důvod. Aby lidi mezigeneračně fungovali, je nutná tolerance a respekt. Vlastně nemám vůbec pocit, že bych měla důvod synům něco vytknout...