[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Ve své mamince mám úžasnou oporu a moc si toho vážím. Od prvních dnů, co jsem se vrátila z porodnice, mi maximálně pomáhala. Jelikož ještě pracuje, je to pro ni náročnější, ale pokud to jde, vždy mi vyjde vstříc. Co se týká názorů na výchovu, tak se určitě liší, ale to je dáno dobou, která je dnes uspěchanější. Myslím si, že se mnou maminka občas nesouhlasí, ale většinou nic nekritizuje a snaží se poradit, a to je důležité. Každá generace vyrůstá v jiném prostředí a výchova se tomu musí přizpůsobit. Já už odmalička Isabellku beru všude s sebou, což před třiceti lety bylo tabu. Také se řídím heslem, není důležité, kolik času strávíte se svým dítětem, ale jak ho s ním trávíte. Tím ovšem nechci říct, že svou dceru nějak šidím, samozřejmě je to stále 90 % času, který jsem s ní. Hlavně dnešní pomůcky činí život maminkám jednodušší. S mojí maminkou jsme žádné výraznější spory neměly, snad jen v pubertě jsem měla pocit, že se v některých názorech neshodneme, byla až příliš starostlivá, ale to dnes plně chápu, protože v dnešní době budu mít o svoji dcerku asi větší strach. Musím zmínit i svého skvělého manžela Williama, který mě rovněž ve všem podporuje a vůbec mu nevadí, že už občas pracuji na různých projektech a že se věnuji svým dlouholetým klientkám.
Svou práci miluji a nemohu bez ní fungovat a manžel si to uvědomuje. Razí jednoduché heslo: šťastná maminka = šťastné dítě. I když byla Isabellka miminko, nevadilo mu přebalování a další věci kolem toho. A moje dcerka? Je to velice aktivní a veselá holčička. Čtrnáct dnů před prvními narozeninami začala sama chodit. O všechno se zajímá a nejvíce ji baví knížky. Má ráda vodu a od pěti měsíců chodíme na kurzy plavání pro miminka. Všem maminkám doporučuji, aby si vždycky našly nějaký volný čas samy pro sebe, ať je to práce nebo koníček. Je to důležité pro celkovou rovnováhu a věřte, že pak jde všechno s úsměvem a lépe. Své dceři bych chtěla dát spoustu lásky a vytvořit jí rodinné zázemí, aby z ní vyrostl vyrovnaný a sebevědomý člověk, podobně jako to dělali mí rodiče.
Výchovu dětí jsem se snažila stavět na vzájemné důvěře, vést je ke sportu a kultuře. Zvláště syn byl talentovaný na sporty a hokeji se věnuje dodnes. Dcera chodila odmalička do baletu a později tančila v taneční skupině UNO. Od základní školy pomáhala ve vlasovém studiu, kde získávala praxi ještě před maturitou. Podporovala jsem je v zálibách, proto jsme snad přežili pubertu bez potíží. Jen měly děti někdy pocit, že jsme přísnější než ostatní rodiče, ale dnes se tomu vřele zasmějeme. Moje maminka mi s výchovou dětí vydatně pomáhala, hlavně o prázdninách. Spory s maminkou jsme výrazné neměly, jenom jí vadilo, že jsem se ráda parádila a od čtrnácti let jsem se malovala. Nejdřív mi to rozmlouvala, ale pak přišla na to, že je lepší mě v tom podporovat. Tak jsem se naučila něco si ušít, protože na parádu naši neměli peníze. Za vše, co mě maminka naučila, jsem vděčná a snažím se jí to ve stáří oplácet. Do výchovy vnučky se nepletu, ale když je třeba, ráda poradím. Vychutnávám si babičkovství.
Mládí jsem prožila v Praze, v rodině rakouského důstojníka. Matka byla Maďarka, otec Čech. V roce 1939 jsem se vdala a později jsme se ze služebních důvodů přestěhovali do Jeseníku, kde dosud žiji. Mám tři děti (syna a dvě dcery). Nepamatuji se na vážné rozpory, vše jsme si vždy vlídně vyříkali. Mám šest vnoučat, sedm pravnoučat a jedno prapravnouče. Prázdniny trávila vnoučata u nás v Jeseníku, byla jsem učitelka, takže se u mě vnoučata v létě střídala. Bylo u nás veselo a dodnes na to vnoučata vzpomínají. Mimo vyučování jsem ráda četla, vyšívala, háčkovala, pletla, drhala a 20 let jsem byla náčelnicí jednoty Sokol. Výchovu dětí jsem se snažila vést v duchu „škola hrou“. Dnes už mám vysoký věk a nemám tolik sil, proto oceňuji, že se moje dcery starají nyní o mě a oplácejí mi mou pomoc, kterou jsem jim mohla v mládí při výchově dětí poskytnout.