[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Svůj vztah s maminkou bych charakterizovala slovem zdravý. Je hodně otevřený a kamarádský, i když v průběhu mého dětství a dospívání se v něm objevily trhliny. Ale vždy jsme tu pro sebe byly, jsme a budeme. Na své mamince si nejvíce vážím toho, že i když to neměla ve svém životě lehké, ať už se to týkalo stránky partnerské, rodinné či zdravotní, vždy se dokázala se svým osudem poprat a dobře nás vychovat. Naučila mne být samostatná a soběstačná. Osobnost, která ze mě vyrostla, je její zásluha. Když to vezmu z materiální strany, umožnila mi vystudovat soukromou školu, ve všem mě podporovala. Já se snažím být jí nápomocná, více ji chápat v jejích problémech a být její parťák. Co se týče výchovy dětí, máme stejný základ, ale v určitých věcech se rozcházíme. Já jsem typická matka – Rak (někdy až zbytečně moc úzkostlivá), zatímco maminka je typický Beran (tady máš základ a se zbytkem se poper sama). Náš přístup k životu je určitě jiný, já nejsem tak veselá a bujará povaha jako mamka, jsem uzavřenější. I životní styl máme každá úplně jiný. Mamka je, jak jí říkáme mezi námi, „trampík“ a já jsem „paní dáma“. Jaký je můj syn? Ten nejroztomilejší, nejvoňavější andílek na světě. Myslím, že je velice zvídavý a pohotový. Já v něm vidím lumpíka, který bude holkám ve školce podkopávat nohy a tahat je za vlasy, ale přitom, když se na něj paní učitelka podívá, úplný anděl. Chtěla bych z něj vychovat samostatného člověka, který bude mít vůči svým rodičům úctu. Chtěla bych, aby byl hodný, přitom se uměl porvat se životem. Prostě bych chtěla, aby z mého syna vyrostl velký, pořádný a moudrý chlap.
Vztah mámy a dcery by měl být přátelský, plný vzájemné důvěry a respektu. Přesně takový je i můj vztah s maminkou. Naučila mě především samostatnosti a pracovitosti, což jsou přesně dovednosti, které na ní obdivuji. Vždy věděla, co chce od života, a šla si za tím. Na mezigenerační rozpory jsme naštěstí nenarazily. I když má maminka či babička na nějaké věci odlišný názor, do výchovy mi nemluví. Pokud se jim něco nelíbí, svůj názor mi řeknou, ale konečné rozhodnutí nechají na mně. Když jsem byla malá, maminka byla hodně zaměstnaná. Vím, jak je doba strávená s dítětem důležitá, proto věnuji péči své dcery hodně času. Maminka jsem hodná, pečlivá, důsledná, ale když je potřeba, tak přísná. Moje Sandrulka je velmi šikovná, hodná, učenlivá, usměvavá a podle své maminky nejlepší na světě :-) Chtěla bych ji naučit upřímnosti, samostatnosti a aby se dokázala se životem poprat.
Zatím děti nemám a asi ještě dlouho mít nebudu, chci se věnovat své profesi. Teď si užívám se svou neteří a synovcem. Jsou to andílkové, ale někdy se dokážou pěkně vztekat. Se sestrami i s maminkou vycházím bez problémů, někdy se pohádáme a tváříme se uraženě, ale většinou si vycházíme vstříc. Své maminky si moc vážím. Hodně mi pomohla a naučila mě stát si za svým. Kolikrát jsem vážně šťastná za to, jakou mám mámu. Jednoduše bych ji nevyměnila! Obdivuji její výdrž, je to silná žena. Určitě máme i názorové střety, je jich hodně, i co se týče životního stylu. Ale snažím se je neřešit. Myslím, že je to každého věc, jak se ke svému životu postaví.
Moje maminka mě do života vybavila pracovitostí, smyslem pro starání se o rodinu a velkým cítěním pro mé děti. Můj vztah s dcerami je oboustranně tolerantní. Všechny tři jsou velice samostatné již odmala. Když potřebují pomoci nebo poradit, ráda to pro ně udělám. Vážím si jejich velkého morálního cítění pro rodinu. Na mezigenerační rozpory jsme samozřejmě narazily, ale snažím se svým dcerám do výchovy, života a vedení domácnosti nemluvit. Vztah matky a dcery by měl být kamarádský, ale neměl by v něm chybět respekt. Moje maminka na mě byla velmi přísná, jinak by tři děti nezvládla, ale byla současně velmi hodná a tolerantní. První dceru jsem vychovávala přísně, až mě to mrzelo, druhou už méně a třetí vůbec. Jelikož jsem je vychovávala pouze já a k tomu jsem podnikala, nebyla jiná možnost. Mé dcery jsou hodné bytosti. Navenek se sice tváří jako tvrďáci, ale v hloubi duše jsou velmi citlivé, pracovité, cílevědomé, chytré a mají veliké srdce. Do života bych jim přála zdraví, štěstí, lásku v rodině a pohodové děti.
Své dcery si vážím, protože je velice pracovitá a své děti vždy vedla k práci a poctivosti. Obdivuji, že se o svou rodinu dokázala postarat, i když to neměla v životě lehké, a vychovat z mých vnuček slušné lidi. Na mezigenerační rozpory jsme určitě narazily, ale vždy jsme se dokázaly domluvit. Myslím, že snad ani není možné, abychom měly vždy stejné názory. Někdy jsem musela být přísná, ale vždy jsem odpouštěla. Snažila jsem se svým dětem předat především poctivost. Moje maminka byla moc hodná, ale i přísná, vedla mě k pracovitosti, naučila mě všechny ruční práce a také dobře vařit. I já jsem se snažila být dobrá máma, své děti jsem nadevše milovala. Stejně tak miluji své krásné vnučky. Ještě mám dvě pravnučky a jednoho pravnuka. Co víc si mohu přát?