Maminka.czChování a vztahy

3 příběhy žen: Mít, či nemít dítě?

Pro mnoho žen jsou děti smyslem života, pro jiné nedostižným snem a pro další závažím, o které by opravdu nestály. A to je v pořádku. Rozhodnutí, kdy a zda vůbec se stát matkou, je pro každou z nás jedno z nejintimnějších a nejtěžších v životě. Vyzpovídali jsme tři ženy, které mají velmi rozdílné názory na roli matky i zkušenosti.
, Časopis Moje psychologie
19. 6. 2016
3 příběhy žen: Mít, či nemít dítě?

Zatímco v 80. letech bylo běžné rodit ve dvaceti, dnes české ženy rodí své první dítě o deset let později. Jen loni se nejvíc dětí narodilo ženám mezi devětadvaceti a jednatřiceti lety a tento trend stále stoupá. Dětí se rodí čím dál méně, v Česku na jednu ženu připadá 1,45 dítěte a odkládané rodičovství čím dál častěji vede k neschopnosti otěhotnět přirozeně.

Antikoncepční pilulka ženu osvobodila od starostí s plodností, ale přišly nové časy. Časy uměle prodlouženého mládí, které mohou klamat, protože biologická schopnost počít zůstává stejná. Odborníci varují, že mít děti může být v budoucnosti luxus. Na druhou stranu rozhodnutí, kdy a zda vůbec se stát matkou, je jen na ženě samotné. I o tom jsou příběhy tří oslovených žen. 

Příběh první: Mámou už nebudu 

Martina chtěla děti vždycky. Rodila by klidně ve dvaceti, ale jako na potvoru nebylo s kým. Měla enormní štěstí na zajímavé, ale pro rodinný život nepoužitelné muže. Jeden byl surfař, který trávil půl roku cestováním, další IT, který dokázal vydělat velké peníze, ale okamžitě je rozfofrovat za hlouposti. Čas běžel, Martina makala ve filmové produkci a biologické hodiny přehlušovala velmi aktivním a společenským životem. Procestovala svět, v Praze nevynechala jediný večírek, jejím životem prošla řada mužů, ale s nikým to nikdy nebylo tak vážné, aby si troufla o svém přání mít dítě otevřeně mluvit.

Až na posledního, o patnáct let staršího Němce Andrease. „Žili jsme spolu rok a půl, z toho jsme se rok snažili o dítě. Ale nevyšlo to, ani nevím, na čí straně byla chyba. Rozešli jsme se v dobrém, ale dneska opět stojím na startovní čáře a přede mnou je jen řada otazníků,“ bilancuje sympatická žena s pomněnkovýma očima, u které je těžké uvěřit, že je jí 41 let. Martina si přiznává, že se jí nejspíš přihodilo to, co psycholožka Helena Máslová popisuje jako proprokrastinované plodné období.

„Minulý rok jsem kvůli tomu probrečela, čtyřicítka na mě zaútočila velmi agresivně, propadla jsem pocitu, že jsem stará, odepsaná a že definitivně skončím bez dětí.“ Po dalším roce se prý cítí mnohem líp, i když naděje, že by se její situace změnila, je dost mizivá. „Vnitřně jsem si v sobě představu, že ze mě bude máma, uzavřela,“ říká. „Je to zvláštní, přesně od toho momentu, kdy jsem se s tím vyrovnala, se kolem mě vyrojilo několik zajímavých mužů. Jejich pozornost si užívám, ale už je okamžitě nehodnotím coby potenciální otce svých dětí. Je to smutné, ale jinak bych se musela zbláznit.“ Právě teď Martina vyráží do Kanady s jedním Australanem, kterého jí dohodili kamarádi. „Neztrácím sílu jít do vztahu, ale už se netrápím kvůli tomu, co nemůžu změnit.“

S podobnými příběhy se často setkává pražský terapeut Ivan Skalík. „Nedávno mne navštívila jednačtyřicetiletá klientka z New Yorku, která chodila pět let na psychoanalýzu a dospěla k závěru, že by chtěla mít děti. Dlouhou dobu se zabývala rozborem předešlých vztahů, hledáním vhodného přístupu k touze mít děti objevováním všech,omezení‘, které jí znemožnilo vidět věci jednodušeji,“ vypráví.

Přímé otázky psychoterapeuta ji v první fázi terapie zarazily. Ivan Skalík se jí otevřeně ptal, zda je poblíž muž, se kterým by chtěla mít dítě, zda je o tom možné přímo komunikovat, jaké jsou další možnosti... „S příběhem Martiny to má společný kontext. Myslím, že nejde o to, aby ženy byly sebevědomější a důraznější v tlaku na muže ohledně touhy po dítěti. Spíše jde o to, otevřeně komunikovat o svých představách o životě. Nebát se. Pokud žena touží po dítěti, měla by to partnerovi sdělovat, a pokud má partner odlišné představy, případně chce x dalších let dozrávat, je na ženě, aby šla životem dále. A to přesto, že jí partner po všech ostatních stránkách vyhovuje,“ zdůrazňuje Skalík. Martina podle něj nedělala chyby. Prostě pro ni byl život s partnery, kteří nechtěli děti a měli jiné přednosti, příjemný a nechtěla to měnit. 

Témata: Láska a vztahy, Vaše příběhy, Časopis Moje psychologie, Chování a vztahy, Společenský život, Andreas, Minulý rok, Děti, Plnohodnotný život, Surf, Naprostá většina, Antikoncepční pilulka
Mohlo by vás zajímat
5 čajů, které mohou pít i ti nejmenší
Podzimní tvoření: Vytvořte si s dětmi tato roztomilá zvířátka z kaštanů
Halloweenské dobroty, které ocení nejen děti
Špatné počasí? Nevadí! Vezměte do ruky knihu a užívejte si domácí pohodu

Registrace

Pojďte s námi diskutovat, posílat otázky do poradny, nabízet a kupovat dětské zboží v bazárku.

Díky jednoduché registraci máte ke všemu okamžitý přístup.

Newsletter

Týdenní přehled nejdůležitějších zpráv do vaší e-mailové schránky.

 

Předplatné

Aktuální číslo časopisu