[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Než začala vyrábět panenky, pracovala Amy jako sociální pracovnice u dětí, které měly rakovinu. Jednou z věcí, které s nimi praktikovala v nemocničním prostředí, byla i terapie hrou. Bolest rodičů i traumata dětí, které si prošly velkým utrpením, ji přimělo, aby jednoho dne začala vyrábět panenky, které by dokonale charakterizovaly jejich malé majitele.
A tak postupem času vznikla nezisková organizace Doll Like Me (v překladu Panenka jako já), která na zakázku vyrábí a rozesílá panenky po celém světě. Pro rodiče jsou panenky zcela zdarma, protože už tak musí hradit mnohdy obrovské náklady na léčbu svých potomků. Příspěvky, které lidé organizaci posílají, pomáhají nejen samotné realizaci, ale jsou i odečitatelné z daní. Kdo se na designérku se žádostí o hračku obrací? "Obvykle je to rodina, i když stále častěji jsou to také učitelé, terapeuti nebo lékaři. Rodiče třeba napíšou: "Moje dítě nemá ruku, dokážete vyrobit takovou panenku?" Pošlou mi spoustu obrázků, zejména pokud má dítě jizvy nebo je napojeno na přístroje. Každou panenku vyrábím na zakázku tak, aby vypadala totožně jako dítě, které ji dostane."
Podle Amy by mělo mít každé dítě možnost podívat se do tváře panenky a vidět svou vlastní. "Panenky jsou důležité při hře a představivosti a pomáhají dětem pochopit jejich svět. Mohou dětem pomoci vyrovnat se se stresovými situacemi a co je nejdůležitější, mohou pomoci dítěti cítit se sebevědomě v tom, kým jsou."
Letos slaví Doll Like Me 10leté výročí. Během těchto let se Amy podařilo poslat více než 2000 panenek po celé Americe a do nejméně 35 zemí po celém světě.
Každá panenka nese příběh s mnohdy pozoruhodným osudem. "Jedna malá holčička, která s rodinou uprchla ze Sýrie do Německa, byla popálena při požáru. Lidé z německé komunity, která se rodiny ujala, mě požádali o vytvoření panenky, protože se dívenka se svým popálením nemohla dlouho vyrovnat. Když děti panenku vidí poprvé, hned si neuvědomí, že znázorňuje je samotné. Pomalu si ale začnou uvědomovat, že ve skutečnosti vypadají jako ona a jsou šťastné, že v tom nejsou samy." Největší odměnou jsou pro Amy zprávy, které jí posílají rodiče. Třeba když obdrží fotografii, na které leží rodiče v posteli s panenkou své dcery, která následkem nemoci zemřela...
Amy je vděčná, že dětem, ale i rodičům, může takto pomáhat. Říká, že její práce je kouzelná i díky tomu, že je jejím úkolem zachytit krásu dítěte, kterou vidí jen jeho rodiče a pak ji do panenky "otisknout." "Myslím, že jsem pochopila jednu věc: Jak moc bereme věci jako samozřejmost, pokud jde o inkluzi. Třeba moje dcera, která je klasická blondýnka s modrýma očima, naprosto zapadá do dětského kolektivu, do společnosti. Ale co děti, které mají jiný odstín pleti, nemají stejné vlasy, mají jizvy, mateřská znaménka, popáleniny nebo jsou na vozíčku? V tomto směru jim děláme medvědí službu. Chtěla bych, aby lidé pochopili, že všichni musíme požadovat lepší podmínky pro všechny děti..."
Na další fotografie se můžete podívat v galerii.