[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Mnoho z nás dá především na estetický dojem. Co je líbivé pro oči, se také zalíbí našim peněženkám a tašky se pak plní nákupy raz dva. Na jejich dně pak nejednou končí krabice s botami, které sice vypadají na první pohled krásně, ale jsou zdravotní hrozbou pro dětská chodidla.
Obtíže se přitom nemusí projevit hned, ale až v dospělosti. Mezi nejčastější deformace nohou způsobené nevhodnou obuví patří ploché nohy, vbočené palce, vybočené malíky či kladívkové prsty. Mysleme proto tedy spíše na rady a doporučení odborníků, než na vzhled. I když se naštěstí na českém trhu najde dostatek výrobců, kteří vycházejí vstříc zákazníkům splněním obou kritérií.
Málokterý rodič dá na ortopedická doporučení a málokterý také kontroluje růst nohy tak často, jak by bylo potřeba, i když si toho často ani není vědom. „Noha malého dítěte roste rychlostí 15–18 mm za rok, u starších dětí pak 8–12 mm za rok.
Průměrně tak potřebuje měnit botu dvakrát až třikrát ročně. Rodiče by měli průběžně kontrolovat u dětí velikost chodidla, a to u předškoláků a mladších školáků každé 2 až 3 měsíce, u starších školáků každé 4 až 5 měsíců a u mladistvých jednou za půl roku,“ říká MgA. Jana Šůstková, vedoucí vývojového oddělení značky FARE.
Ve chvíli kdy dospějeme k rozhodnutí, že bota potřebuje obměnit a vyrazíme do obchodu, nabízí se otázka: jak správně změřit dětskou nohu, aby jí bota padla co nejlépe? Většina z nás jistě aplikovala zažitý způsob měření, který spočívá ve stlačení boty v místě, kde má vaše dítě palec. To je ovšem veliká chyba.
„Většina dětí totiž v botě automaticky pokrčí prsty a vy tak odcházíte z obchodu s velikostí řádově o číslo menší, ne-li hned o dvě čísla. Vezmeme-li do úvahy, že děti jsou poměrně apatické k nepohodlí svého obutí, protože mají snížený práh citlivosti vůči bolesti a tlaku, ani vám neoznámí, že by je bota trápila – nožka se botě přitom značně přizpůsobí,“ varuje Jana Šůstková.
Co tedy dělat, abychom botu vybrali správně? Důležitý je určitě prostor ve vybrané obuvi. Je třeba zkontrolovat, jestli je bota dostatečně široká. V ideálním případě by měla mít kulatou špičku a šněrovaní na tkaničky, které umožňuje variabilitu a lépe nožku zafixuje.
„Dítě by při měření nohy nemělo sedět, ale stát, přičemž měříme obě nohy, nejen jednu z nich. Jde nám přitom o nejzazší bod patního oblouku až po konec nejdelšího z prstů, kterým nemusí být vždycky palec. K výslednému měření je nutné připočíst tzv. nadměrek, který činí asi 12 mm. Polovina nadměrku slouží jako rezerva pro volný pohyb prstů a polovina počítá s růstem chodidla,“ doplňuje Jana Šůstková z FARE.
Pokud už máte naměřeno, je nutné poměřit výslednou délku nohy s vnitřní délkou obuvi. Takto postupujte v každém obchodě s obuví, výrobci obuvi nepoužívají shodné číslování.
Úspory v domácnosti jsou v mnoha případech nutné, ale řešení v podobě šetření na nákupu dětských bot bývá nešťastné. Dětská noha se totiž sestává z chrupavčitých kostí, proto jakýkoliv nevhodný přítlak na nohu vede k její deformaci a použitý nekvalitní materiál ke kožním problémům.
„Pokud navíc rodiče nakupují v bazaru a tržnicích, málokdy mohou konzultovat vhodnost dětské obuvi s odborníkem a běžně vybírají z toho, co zbylo, často i od neověřených, neznámých prodejců s nemožností reklamace a bez ohledu na ortopedický zřetel,“ dodává MgA. Jana Šůstková.
U boty z druhé ruky však situaci neřeší ani to, že by šlo o obuv renomované značky, pokud byla již vystavena běžnému nošení. Takové boty mají pravděpodobně opotřebované podešve i opatky, takže neposkytují dítěti dostatečnou oporu, jak při běžném nošení, tak při zátěžových aktivitách.
A tak pokud si můžete vybrat, určitě se nebojte zainvestovat do dětských bot. Jejich nohy vám za to jednou poděkují, a možná i vaše děti sami, až neprostojí hodiny a hodiny v čekárně u ortopeda…