[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
My rodiče máme často tendenci (a děláme to až překvapivě ochotně) umetat svým potomkům cestičku a usnadňovat jim život. Řešíme za ně jejich konflikty a problémy, připravujeme dokonalé svačinky, oblečení vzorně rovnáme do skříně do komínků, jídlo nosíme doslova pod nos, chráníme je před nepříjemnostmi a chybami a všude je vozíme… Nedopřejeme jim tak ale mnohdy dostatek prostoru pro seberealizaci a zapojení vlastního úsilí.
Přitom naučit děti samostatnosti a nezávislosti je ve výchově zcela klíčové. Jak ale dobře víme, pro rodiče ne vždy úplně jednoduché. Tady je několik věcí, které můžete udělat každý den, abyste svým ratolestem pomohli být nezávislejší, zodpovědnější a umožnili jim osvojit si důležité schopnosti a dovednosti. Sepsala je lektorka a pedagožka Alanna Gallo.
Nesnažte se děti za každou cenu uchránit před omyly, přešlapy a neúspěchem. Jak známo, chybami se člověk učí a jen tak pochopí, jak v životě uspět. Dejte jim ale najevo, že je to v pořádku, a pomozte jim, jak přijít na to, aby vše příště dopadlo lépe. Komunikace je zkrátka základem, nezapomeňte jim dodat sebedůvěru pro jakýkoli jejich „boj“.
Každý doma může mít zadané povinnosti, za které sám odpovídá, i když jde třeba jen o drobné úkoly, jako je například večerní úklid hraček, pomoc při vyndávání nákupu z tašek, odkládání špinavého prádla do koše nebo pračky či prostírání stolu. Svěřujte jim úkoly přiměřeně jejich věku, i tříleté dítě zvládne vyndat prádlo z pračky nebo utřít po sobě z podlahy rozlitý čaj. Každé malé dítko se rádo cítí užitečné a chce dělat svým rodičům radost, využijte toho, správně motivujte a nezapomeňte na pochvaly.
Samozřejmě to neplatí vždy a všude. Pokud ale svým dětem nabídnete určitou míru „svobody“, je to skvělý způsob, jak v nich nenásilně budovat sebedůvěru a posilovat sebevědomí, že konkrétní věc zvládnou, nezklamou vás a věříte jim. Dáváte tím najevo, že respektujete jejich přání a potřeby, zároveň v nich budujete pocit zodpovědnosti. Když se totiž děti mohou rozhodovat samy, znamená to pro ně též příležitost prožívat následně přirozené důsledky svého jednání. Příklad? Pamatujte, že pokud mají děti příliš mnoho možností na výběr, mohou být zmatené. Takže místo toho, abyste řekli, „co chcete dnes dělat?“, zeptejte se, zda raději půjdou na hřiště, nebo na procházku do lesa.
Děti potřebují svůj čas a prostor k učení a rozvoji. A pravděpodobně se nestanou samostatnějšími a nezávislejšími, pokud nemají téměř nikdy šanci být skutečně takové a svou samostatnost a nezávislost projevit. Poskytujte jim příležitosti k tomu, aby si takové chování mohly zkoušet. Nesnažte se mít je neustále pod dohledem, nechte je si hrát, aniž byste do jejich hry zasahovali, nechte je jít kousek před vámi po chodníku, pokud je vaše schránka v bezpečné vzdálenosti, pošlete je pro poštu a tak dále. Zkuste každý den najít alespoň jeden způsob, jak by vaše dítě dokázalo něco „samo“, aniž byste stáli přímo vedle něj.
Zakažte si přehnaný strach a zbytečné rady, pokud je to jen trochu možné, pokuste se neopravovat a neusměrňovat vaše dítě, když se snaží udělat něco samostatně. Když ho například požádáte, aby ustlalo postel, a výsledek není zrovna perfektní, odolejte nutkání jeho práci opravit. Ano, je to těžké, myslete ale na to, že dokonalost není cílem. Tím je přeci umožnit vašemu malému pomocníkovi převzít odpovědnost. A když ho budete v jednom kuse opravovat, přestane se snažit.