[Odebírejte NOVINKY Z MAMINKY! Chci newsletter!]
Před lety se ženy opravdu setkávaly s tím, že jim byla odepřena konzumace jídla během porodu. Dnes už tyto zákazy v porodnicích nejsou tak striktní, nicméně platí, že jíst a pít by měla rodička s rozumem. „Pravdou je, že když děloha kontrahuje, rozšíří se a vytlačuje vše kolem sebe. Plný žaludek jde proto ven. Už se mi stalo, že když přišly kontrakce, oběd maminky mi doslova ‚přelétl přes záda’. Ženám tedy nezakazujeme jíst, ale na druhou stranu by se neměly přecpávat – vepřo knedlo zelo se k porodu opravdu nehodí. Spíš bych doporučovala jen menší svačinky, jako je banán, piškoty, přesnídávka, lehká jídla, kousek čokolády nebo hroznový cukr, který dodá sílu a energii,“ radí Ivana Martínková, vrchní sestra gynekologicko-porodnického oddělení Nemocnice Slaný.
„Dokud mají ženy chuť si něco dát, ve skutečnosti ještě nerodí. Protože jakmile přijde opravdový porod, většinou nemá žena na jídlo ani pomyšlení,“ dodává s úsměvem její kolegyně, porodní asistentka Jitka Benešová.
Takzvaný bonding (slovo je odvozeno od anglického „bond“, tedy pouto, připoutání) je velmi častým přáním rodiček. Miminko se hned po porodu přiloží na maminku přímo „kůže na kůži“, čímž se lépe naváže vzájemný kontakt, vzniká silné emocionální pouto a proces podporuje také lepší nastartování kojení. Lze jej provést i po císařském řezu. „Někteří lidé si ale mylně myslí, že stačí, když se miminko po porodu přiloží na kůži maminky na 2 minuty a bonding je hotový. Úspěšný bonding by však měl trvat alespoň 1,5 hodiny, ideálně okolo 2 hodin. Děťátko zůstává nahé, jen mu někdy dáváme plínu, pokud maminka nechce být počuraná nebo pokakaná, protože miminka se vyprazdňují. Navíc bonding nemusí být jen ihned po porodu, ale dá se praktikovat také později na oddělení šestinedělí – opět je ale důležitý delší časový úsek,“ vysvětluje porodní asistentka Jitka Benešová.
Jako „skákání na břicho“ se označuje takzvaná Kristellerova exprese, což je stará metoda, při níž porodní bába nalehla na břicho rodičky a tlačila do něj loktem, aby dítě vypudila ven. Metoda je již od 50. let minulého století zakázána, jelikož může způsobit vážné zdravotní následky u dítěte i ženy, přesto je dodnes „postrachem“ budoucích maminek. „Občas slýchávám historky o tom, že stokilová porodní asistentka skočila mamince na břicho, ale dnes už by si snad nikdo netroufl něco takového udělat, protože by mohlo dojít k ruptuře dělohy. Někdy ovšem mamince pomůže, když jí položím dlaň na fundus dělohy (horní část dělohy), čímž jí ukážu, kam má zacílit tlačení – a ona pak do té ruky tlačí,“ vysvětluje Lucie Pecinová.
Říká se, že druhý porod je kratší, méně bolestivý a jednodušší. „Ano, opravdu je často rychlejší a jde to snáz. Může to být dané i tím, že maminka už proces zná, ví, co ji čeká, a má ‚volnější’ hlavu. Nezapomínejme ale, že výjimky potvrzují pravidlo,“ upozorňuje porodní asistentka Jitka Benešová. Její slova potvrzuje také vrchní sestra Ivana Martínková a dává příklad z praxe: „Měla jsem vícerodičku na předporodním kurzu a říkala mi, že si svůj třetí porod chce užít. Chtěla u něj mít dulu, plánovala, jak bude vše probíhat, těšila se… Nakonec ale vše dopadlo úplně jinak. Dorazila bez duly, prosila o epidurál a neminul ji operační výkon. Když bylo po všem, řekla mi, abych všem budoucím maminkám vzkázala, že každý porod je jiný, protože ten třetí u ní byl složitější než předchozí dva.“
Tento mýtus je často podporován zobrazením porodů ve filmech a televizi jako sled dramatických událostí plných extrémní bolesti. Ve skutečnosti se délka a intenzita porodu liší u každé ženy a může být ovlivněna různými faktory, včetně fyziologie, prostředí porodnice a individuálního přístupu k bolesti. Hodně žen při něm křičí, ale nemusí to být pravidlo. „Ano, porod je bolestivá záležitost. Každý ovšem vnímá bolest jinak a také se ženy jinak chovají. Některé skutečně křičí, protože jim to pomáhá, jiné trpí tiše. A pak je tu i skupina maminek, které jsou v klidu, ale jakmile přijde doprovod, začnou křičet. A když se partner opět vzdálí, znovu se utiší. Může to být způsobeno tím, že se před cizím člověkem drží, ale když se objeví někdo blízký, chovají se přirozeně. Co ale vždy platí: Jakmile žena porodí, bolest přejde a na to zlé se obvykle při pohledu na miminko zapomene,“ říká porodní asistentka Lucie Pecinová.
Každý porod je zkrátka jedinečný a každá maminka ho prožívá odlišně. Informovanost a otevřená komunikace s lékaři a porodními asistentkami mohou pomoct vyvrátit mýty a umožnit ženě prožít porod s větším klidem a sebejistotou.